přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

13. dubna 2018, 13:48

Lada Vondrová - rozhovor dubna

Hostem dubnového „Rozhovoru měsíce“ byla česká halová juniorská rekordmanka v běhu na 400 metrů Lada Vondrová, která dokázala při své premiéře na HMS v Birminghamu projít do semifinále a byla finišmankou české štafety.

Jak vzpomínáte na své atletické začátky?
S atletikou jsem začala v patnácti letech a přešla jsem k ní z fotbalu. Měla jsem tehdy problém s dojížděním do Pardubic na fotbal a tak jsem se přihlásila do atletického oddílu v Poličce.

Fotbalu jste se věnovala už od útlého věku. Jak jste se k němu vůbec dostala?
Jsem z vesnice a tam hráli všichni fotbal. Začala jsem s ním už v šesti letech a docela mi to i šlo. Párkrát jsem hrála i za reprezentaci, ale pak přišly i zdravotní problémy, když jsem při jednom zápase dostala pod koleno a v tu dobu se to nejspíš zlomilo a vyhrála u mě atletika.

Vaší první velkou mezinárodní akci bylo MS do 17 let v Cali. Jaký to pro vás byl zážitek?
Původně mě vůbec nenapadlo, že se tam dostanu. Chtěli jsme zaběhnout limit na EYOF. Byl to obrovský zážitek. Do té doby jsem něco podobného nikdy nezažila. Moc se mi líbilo, že tam byl opravdu plný stadion a skvělá atmosféra. Kolumbijci to zvládli i po organizační stránce. Před samotným závodem jsem byla hodně nervózní. Chtěla jsem si udělat osobák, což se mi podařilo a postup do semifinále už byl nad plán.

Naopak dorostenecké mistrovství Evropy, které se o rok později konalo v Tbilisi, nedopadlo úplně dle vašich představ. Jak moc velké zklamání to pro vás bylo?
V Gruzii jsem měla angínu. Z rozběhu se mi ještě podařilo postoupit, ale do semifinále už jsem nenastoupila, jelikož jsem měla horečku a doktor mi to zakázal startovat. Hodně mě to mrzelo, protože jsem se cítila dobře. Ještě poslední předzávodní trénink vypadal nadějně.

Záběr disciplín máte opravdu široký. Máte ve své sbírce i medaile z domácích vícebojařských šampionátů. Neláká vás víceboj?
Víceboj beru vyloženě jako doplněk. Jsem na něj malá a poměrně nešikovná ve skoku do výšky. Navíc všechny zdravotní problémy, které mě trápily, mám na odrazové noze. Jako zpestření tréninku je to ovšem dobré, protože se nesoustředíte jen na jednu disciplínu.

Velmi zdatně kombinujete hladkou čtvrtku s tou překážkovou. Která z těchto disciplín je vám bližší?
Musím se přiznat, že mám radši hladkou čtvrtku, protože z překážek jsem mnohem nervóznější a připadám si taková splašená. Mám pocit, že je vždy běžím poprvé. Na překážky je ovšem lehčí se prosadit v mezinárodní konkurenci, takže je asi rozumnější se do budoucna zaměřit na 400 metrů překážek, ale mám před sebou ještě hodně práce.

Doposud největšího úspěchu jste dosáhla právě na čtvrtce překážek, když jste loni na MEJ v Grossetu skončila na sedmém místě. Jak na tento šampionát vzpomínáte?
V Grossetu jsem byla spokojená ve všech směrech. Chtěla jsem postoupit do semifinále a běžet pod devětapadesát vteřin. Obojí se mi podařilo. Finále mi pak úplně nevyšlo, ale sedmé místo je super. Moc jsem si to tam užila i díky tomu, že jsme si celou soutěží prošly společně s Luckou Krupařovou. Vždy budu ráda na Grosseto vzpomínat.

Je o vás známo, že svými starty rozhodně nešetříte. Loni jste jich absolvovala přes šedesát od nejkratších sprintů, přes čtvrtky či technické disciplíny až k MČR v přespolním běhu. Nepřijde vám to někdy až příliš?
Někdy si říkám, že by těch startů nemuselo být tolik, ale hodně závodů máme nastavených tak, že je jdeme hlavně tréninkově. To se týká například mládežnických soutěží družstev a podobně. Občas mám ale pocit, že bych se raději ten den soustředila jen na jednu disciplínu a nešla třeba tři.

V průběhu letošní halové sezóny jste časem 52.95 vylepšila juniorský národní rekord na 400 metrů. Čekala jste, že budete v hale běhat až tak rychlé časy?
Doufala jsem, že v hale poběžím pod čtyřiapadesát vteřin a třeba ten nároďák ohrozím, ale čas pod 53 jsme nečekali já ani trenér.

Jak vzpomínáte na ten rekordní závod?
Pamatuju si, že jsem probíhala první kolo 25.2 a trenér mi říkal, že mám jít pod 25, takže jsem do druhého okruhu vlétla jak splašená a v cíli jsem se nestačila divit. Ani mi nevadilo, že jsem běžela sama.

Díky novému rekordu jste se nominovala i na halové mistrovství světa do Birminghamu. Jakou pro vás byla zkušeností velká mezinárodní akce mezi dospělými?
Byl to úplně jiný svět. Užila jsem si to. Doufala jsem, že tam nepředvedu nějaký strašný čas, aby to nevypadalo, že jsem tam jela na výlet. Běžela jsem svůj druhý a třetí kariérní čas, tak věřím, že jsem dokázala, že ten pražský rekordní čas nebyl náhodný. Kupodivu jsem se ani nějak moc nestresovala a do závodu šla s čistou hlavou, díky tomu se mi běželo parádně.

V Birminghamu jste běžely i štafetu. Jaký máte vztah ke štafetovým závodům?
Štafety běhám ráda. Cítím větší zodpovědnost. V Birminghamu jsem šla poprvé finiš, jinak běhám od startu, tak jsem se bála, aby mi třeba nespadl kolík. Líbí se mi, že je to trošku kolektivní sport a myslím, že je i větší šance udělat nějaký výsledek na mezinárodní úrovni.

Jak bude vypadat vaše jarní příprava?
Už za sebou máme tu hlavní objemovou přípravu, kdy jsme naběhali hodně kilometrů. Nyní mě čeká desetidenní reprezentační soustředění v Itálii a pak chceme ještě jet na týden do Čáslavi, kde budeme ladit formu a také pracovat na technice překážek.

Jaké jsou vaše hlavní cíle pro letošní sezónu?
Ráda bych se kvalifikovala na mistrovství světa juniorů do Tampere i na mistrovství Evropy do Berlína. Věřím, že na ME bychom se mohly dostat i se štafetou. V Tampere bych měla jít překážky. Kdybych postoupila do semifinále, tak bych byla spokojená.

Jak vypadá váš běžný všední den?
Chodím na sportovní gymnázium, takže máme od rána tři hodiny školu, poté jsme tři hodiny na tréninku a následně se vracíme do školy. Na gymplu nám vycházejí hodně vstříc. Naštěstí maturuji až příští rok.

Petr Jelínek, foto: ČAS - D. Kisialová, A. Gräf

Vytisknout