přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

12. září 2016, 12:32

Anežka Drahotová - rozhovor září

Naším dalším hostem pravidelné rubriky "Rozhovor měsíce" je chodecká naděje Anežka Drahotová. Desátá žena olympijského závodu v Riu.

Anežko, v podstatě již od loňského Pekingu vás limitovaly zdravotní potíže, které se přenesly i do roku 2016. O co konkrétně se jednalo? A v čem vás to nejvíce omezovalo?
Bezprostředně po závodě v Pekingu jsme mysleli, že jde o svalové zranění levého stehna a bolelo to jako blázen. Po návratu domů a několika magnetických rezonancích se zjistilo, že jde v podstatě o stresovou frakturu periostu. Byla porušená okostice a část vnější stavby stehenní kosti. Poměrně dlouhou dobu jsme nemohla běhat ani chodit, a tak jsem dost plavala a jezdila na kole. 

Před olympijskými hrami jste příliš nezávodila. Byl to záměr, abyste se stihla kvalitně připravit na Rio nebo vám to nedovolovalo právě zdraví?
Moje jarní starty byly ovlivněné zraněním, protože ještě při mém nominačním závodě v Dudincích mě noha bolela. Poté jsem začala intenzivně spolupracovat s fyzioterapeutem Pavlem Bryndou a podařilo se mi se dát úplně do kupy. Kvůli léčbě jsem ovšem vynechala jak pražský půlmaraton, tak chodecký závod v Poděbradech. Poté jsme trávili většinu času na soustředění, protože jsem se chtěla připravit na Rio co nejlépe. Trochu závodního sebevědomí jsem ale potřebovala a i proto jsem odjela MČR v cyklistice. Byl to takový poslední test před Riem a dopadl dobře.

Na olympiádě jste skončila na desátém místě. Jak ten závod hodnotíce s odstupem času? Berete to jako úspěch?
Stále je pro mě těžké olympijský závod zhodnotit. Přecházela mu dlouhá a neuvěřitelně těžká příprava a já jsem upřímně pomýšlela na lepší výsledek. Už od nějakých 15let jsem o Riu snila a když jsem se každým rokem zlepšovala, tak mi bylo jasné, že s účastí se jen tak nespokojím. Z pohledu omezeného tréninku a mnoha kompromisů vzešlých z léčení to úspěch byl. Desáté místo je hezké, byť je to mé nejhorší umístění na vrcholné akci. Bojovala jsem ale ze všech sil, a tak nespokojená být určitě nemůžu.  

Váš závod byl až ke konci her, stihla jste si vůbec užít něco s Brazílie? Stihla jste se někam podívat?
Času bylo po závodě opravdu málo. Moc jsem se těšila, až se podívám na olympijský stadion, kde jsem fandila (nejen) našim skvělým oštěpařům. Nenechala jsem si ujít také závod horských kol s úplně úžasnou atmosférou. Nechybí fotka s Ježíšem a výhled z Corcovada byl nádherný, jen tam nahoře nemuselo tolik foukat.

V chodeckém závodě mužů na 50 kilometrů prožil dramatické chvíle Francouz Johan Diniz, který v jeho průběhu téměř zkolaboval, přesto závod dokončil. Přeci jen to hraničilo s hazardem o zdraví. Nemyslíte, že v takovém stavu by měl raději chodec závod zabalit?
Těžko se vžít do kůže Francouze. Závod na 50 km je něco úplně jiného než dvacítka a určitě by nebyl pro mě. Nechci to hodnotit, protože jen on sám ví, co cítil a jen on sám mohl o sobě rozhodnout. Olympijský závod je silná motivace. Pamatuji si ho z jednoho ze svých prvních závodů v Dudincích, je to velký bojovník a také vytvořil světový rekord, a tak si myslím, že věděl, co dělá.

Co pro vás bylo největším zážitkem z her? Ať už atletickým nebo neatletickým. Přeci jen byla to vaše první olympiáda.
Největším zážitkem pro mě byl samotný závod. Na startu si uvědomíte, že je to (konečně) tady… a pak START. Věděla jsem, že to bude velký boj a také nezapomenutelný zážitek. Krásná byla také atmosféra v českém týmu.

Jelikož máte blízko i k cyklistice, sledovala jste kauzu okolo Martiny Sáblíkové, která nakonec v Riu nemohla startovat? Jaký je váš názor na celou situaci?
Nesledovala jsem podrobně celý případ, ale musím říct, že je mi Martiny a jejího týmu upřímně líto. Je to velmi kvalitní závodnice a jistě by se ve startovním poli neztratila. Chyba ve vyložení nominačních kritérií (která podle mě byla daná celkem jasně) je mrzutá. Ve snaze snížit počet startujících cyklistů bylo zkrátka nutné se nominovat i pro silniční závod. Jsou to pravidla, která nelze obejít a byli zde i další výborní sportovci, kteří se olympiády zúčastnit nemohli.

Sezóna se blíží ke konci, ale ještě vás čekají běžecké závody na silnici. Jak je známo, ty máte velmi ráda. Z jakého důvodu?
Je to pro mě zpestření sezóny. Jiný pohyb a taky trochu dobrodružství jak poběžím. Kdybych jen chodila, z toho bych se asi musela zbláznit. Vždy se moc těším na úžasnou atmosféru, kterou diváci vytvoří. Často dorazí moji rodiče, kamarádi, což je skvělé. Také si vážím příležitosti startovat s elitními běžci a za to děkuji především Carlu Capalbovi a Janě Moberly.

Máte i nějaké běžecké ambice, chtěla byste zkusit třeba maraton?
Doposud jsem kvůli přípravě na OH neměla moc času se běhu věnovat více, a tak i ambice na maraton nebyly. Teď mi přijde zatím dlouhý, ale nikdy neříkej nikdy. Pokud bych absolvovala více tréninků a zlepšila se, určitě by mě silniční běh lákal. Závody mají přeci jen lepší atmosféru než ty chodecké (i když Poděbrady jsou vždy super!).

Chystáte se po sezóně někam na dovolenou?
Jsem zastánce aktivního odpočinku, ale po letošní sezóně se na odpočinek moc těším. Plánujeme na týden někam vyrazit, zatím jsme ale nedokázali vybrat kam. Asi se rozhodneme na poslední chvíli a tak trochu překvapení.

Jaký bude váš následný program v úvodu přípravy?
Takový, aby mně dal dobrý všeobecný základ a aby mě bavil. Možná mě uvidíte i závodit na běžkách. Naší stálou tréninkovou destinací je Melago a Kanáry. Ještě jsme se s trenérem nedomluvili na přesných termínech, ale jasné je, že se bude zase makat. Možná „na rozjezd“ zavítáme ještě na Šumavu k Churáňům.

Jaký je poměr vašeho tréninku chůze a běhu v předzávodním období?
Netrénujeme podle šablony. V předzávodním období zhruba 1:1. 1 chůze, 1 běh, gymnastika. Cyklistika, plavání dohromady.

Které chodecké úseky nejčastěji zařazujete ve fázi nabírání chodecké kvality? Dáváte přednost úsekům s pauzou nebo s mezichůzí?
Většinou trénujeme s pauzou, někdy s mezipohybem. Pauza je většinou krátká, jen aby klesly tepy. Výjimkou jsou tréninky ve speciálním rychlém tempu, kdy nám opravdu jde o kvalitu, tam je potřeba si mezi úseky trochu odpočinout.

Máte nějaký vyhraněný způsob stravování? V kolika letech jste začala trochu vážněji řešit životosprávu?
Jo, tak to je otázka na román. Samozřejmě životosprávu a stravování řešíme, ale nejde to na pár řádků shrnout.

Jaké jsou vaše ambice do příštího roku?
Abych ze závodění měla radost ale samozřejmě, ambice a cíle mám. Z pověrčivosti a po zkušenostech se zraněním si je ale nechám pro sebe.

Úspěšně jste kombinovala cyklistiku a chůzi. Máte ještě nějaké cyklistické ambice nebo jste se již rozhodla věnovat plně atletice?
Uvidíme, jaký bude prostor, cyklistické ambice stále mám a je možné, že nějakou atleticky odpočinkovou sezónu vezmu cyklistiku zcela vážně.

Když už jsme u tohoto tématu. Je pro vás náročnější chodecký nebo cyklistický trénink?
Záleží podle situace. Když je krásně, svítí sluníčko a člověk jen najíždí kilometry v partě, je to fajn. Když je mokrý sníh a kolem nuly, je lepší běžecký, nebo chodecký trénink. Ne – vážně. Jak kdy. Baví i nebaví mě oboje.

Kdy vůbec přišlo to definitivní rozhodnutí, že se atletika stane vaším dominantním sportem?
S atletikou jsem začínala, takže od začátku. Vždycky se mi hrozně líbila. To další tak nějak připlouvalo časem.

Cyklistiku jste vždy brala jako vhodný doplněk k chodeckému tréninku. V čem konkrétně vám pomáhá? Jaký má pro vás jízda na kole přínos?
Na kole natrénuji objem i kvalitní tempo bez toho, abych si otloukala nohy a ničila klouby. Krom toho jsem poznala spoustu dalších skvělých lidí.

Petr Jelínek

Vytisknout