Zuzana Hejnová



hejnova_me2010_ag_b.jpg

Zuzana Hejnová, přezdívaná Lula, je elitní česká překážkářka. Svůj první velký závod absolvovala v roce 2002, kdy se v jamajském Kingstonu konalo mistrovství světa juniorů. Ve finále obsadila 5. místo v českém dorosteneckém rekordu 58.42 s a stala se nejúspěšnější členkou české výpravy. Je téměř neuvěřitelné, že běžela teprve svůj čtvrtý závod na 400 m překážek.

V roce 2003 vybojovala v kanadském Sherbrooke na MS 17 Hejnová stále jako dorostenka své první velké zlato. "Podle časů před startem byla Zuzka favoritkou, pod 59 zaběhly jen dvě," přiznala trenérka Dana Jandová. "Pro finále dostala čtvrtou dráhu, to bylo super. Běžela dobře do osmé překážky na 16 kroků. V konci Rusce (Kostěcké) utekla. Zuzka překonala svůj osobák i rekord mistroství." Sama Hejnová přiznává, že měla z Rusky strach: "Bála jsem se jí, především po jejím skvělém čase v rozběhu. Ale již na páté překážce jsem ji doběhla a to mě uklidnilo."

Ve stejném roce se nominovala na evropský šampionát juniorů do finského Tampere. Předvedla výtečný výkon v rozběhu, ve finále jí už chyběly síly po reaklimatizaci z Kanady. Trenérka Jandová okomentovala pro časopis Atletika její výkon takto: "Měla čtvrtou dráhu a obě Rusky před sebou. Nic nepokazila, ale byla unavená po MS17. Obě Rusky mají fyzičku. Vítězná Kostěcká si dala před finále ostrou dvoustovku!" Za čas 58.30 získala bronzovou medaili.

V olympijském roce 2004 startovala Zuzana Hejnová na mistrovství světa juniorů v italském městečku Grosseto a brala stříbro. "Díky času z kvalifikace dostala pro finále první dráhu," líčila trenérka Jandová. "Do páté překy byla sedmá, ale od deváté překážky běžela jak s vrtulí. Šla naplno, nedívala se vlevo ani vpravo. Teprve za cílem na mne mrkla, tak jsem jí ukázala dva prsty." Její čas - 57.44, český rekord. Zuzka také zaskočila ve čtvrtkařské štafetě za zraněnou Janu Sajdokovou. Štafetě bohužel k postupu chyběla půlvteřina.

Rok 2005 a mistrovství Evropy juniorů. V litevském Kaunasu hrála česká hymna hned třikrát, o jedno provedení se postarala Zuzana Hejnová. Finálový závod na 400 m př. probíhal velmi dramaticky. Do půlli trati vedla česká reprezentantka, po té ji předběhla její velká rivalka Jekatěrina Kostěcká z Ruska, ale Zuzka ji dotahovala a do cíle vpadly takřka současně, teprve cílová fotografie rozhodla o dvousetinovém vítězství. Navíc v čase 55.89 sekundy, v národním rekordu a zároveň splněném limitu pro MS v Helsinkách. V náročných klimatických podmínkách postoupila do semifinále, kde zaběhla čas 57.29 s. "Byl nepříjemný vítr, s osobním rekordem jsem v tomto počasí ani nepočítala." Navíc běžela v první dráze a hned první překážku vzala kolenem. Poprvé v životě také absolvovala dvě čtvrtky překážek ve dvou dnech.

V roce 2006 se konal Evropský pohár v Praze na Strahově. Zuzana Hejnová vyhrála 400 m překážek za 55.83 a opět posunula hranici českého rekordu. "Všichni o tom národním rekordu před závodem mluvili, ale já jsem tomu sama nevěřila. Určitě tomu napomohla nová dráha, co tu položili." Na evropském šampionátu ve švédském Göteborgu postoupila do semifinále, ale rozladil ji dosažený čas 56.39: "Je to paradoxní, protože se mi běželo lépe než v rozbězích a také jsem se lépe cítila. Čas je přitom horší," zamýšlela se. V závodě štafet doběhlo kvarteto Bartoničková, Rücklová, Bergrová, Hejnová celkově desáté.

V roce 2007 se umístila poprvé v první desítce domácí ankety, osmá. Hlasující ji ocenili především za dva úspěchy. Tím prvním byla bronzová medaile na ME do 22 let v maďarském Debrecínu. Překážkářka pražského USK doběhla v čase 55.93 sekundy na třetím místě, přesto nebyla spokojená. "Ten čas mě mrzí, ale za placku jsem samozřejmě ráda. Ale ten čas! Věřila jsem, že můžu běžet rychleji, myslela jsem na čas 55.50." Mnohem lépe běžela na světovém šampionátu v Ósace. V semifinále opět vylepšila národní rekord, už na 55.04 sekundy. "Na finále vůbec nemyslela, můj nejlepší čas v sezoně před závodem byl 55.93, takže jsem ani pomýšlet nemohla," uvedla v mix zóně. Sice doufala v rekord, ale čas ji překvapil. "Čekala jsem, že to bude tak 55.60. Když mi to řekli, nemohla jsem tomu věřit. Na začátku sezony jsem si do diáře zapsala cílový čas 55.18. Moje sestra (vícebojařka Michaela) mě tipovala na 55.08. Teď už věřím, že mohu běžet pod 55 sekund."

Na začátku olympijské sezóny 2008 si v hale vylepšila osobní rekord na hladké čtvrtce až na 52.82, což jí vyneslo jako jediné ze štafety pro HMS individuální limit. Ve Valencii proběhla cílem sice ve svém rozběhu na čtvrté pozici, do semifinále jí pomohl čas 53.04 sekundy, druhý nejlepší čas kariéry. V něm byla o 12 setin pomalejší a obsadila celkově sedmou příčku, tedy nejlepší mezi závodnicemi, které nepostoupily do finále. "Jsem moc ráda, že jsem skončila na takovém místě, před mistrovstvím jsem to určitě nečekala. V semifinále mi chyběly zkušenosti z velkých závodů v hale," přiznala. Pak ji ještě čekal start se štafetou, která ve složení Bergrová, Ščerbová, Bartoničková a Hejnová vybojovala časem 3:34.53 čtvrté místo. "Jsem úplně vyřízená," prohlásila finišmanka, která absolvovala už třetí čtyřstovku na HMS. "Jsme rády, že jsme porazily dvě štafety, čtvrté místo je super, i když nás bylo jen šest. Ale na to se historie neptá," usmívala se.

 V Pekingu zakončila Zuzana své úspěšné tažení olympijskou soutěží sedmým místem ve finále, když finišovala pouhou setinu za šestou Ruskou Bikertovou. Za svým národním rekordem zaostala časem 54.97 také o jedinou setinu. O ještě lepší výsledek ji připravily zbytečné kroky před devátou a desátou překážkou. "Zastavila jsem se tam a pak se to těžko dohání," řekla. Podle svých slov sice nervózní před startem nebyla, ale projevilo se, že nemá tolik zkušeností z velkých akcí. "Musím to naběhat. Podobně těžkých závodů jsem moc neabsolvovala," uvedla. Na konci roku byla vyhlášena jako třetí česká atletka roku.

Sezona 2009 nezačala pro Zuzanu příliš šťastně. Přestože ji v zimě sužovaly nemoce, na závěr haly se dala dohromady a limit na HME jí časem 53.49 z mítinku rekordmanů unikl o pouhých 9 setin. Ani v létě nevyšlo vše podle představ, ačkoli dvakrát vylepšený národní rekord na 54.90 nasvědčoval k pozitivní náladě v Berlíně. I když Zuzana v semifinále po třetí v sezoně pokořila 55vteřinovou hranici (o setinu), do finále se neprobila. Ve svém běhu zůstala čtvrtá, 13 setin od postupového druhého místa. "Co na to říct? Jsem hrozně zklamaná. Měla jsem na to. Ani nebylo třeba běžet moc rychle. Jestli jsem si vědoma chyby? Ani ne. Běžela jsem dobře, plynule, ale pomalu. Zkazila jsem si to sama, šance byla obrovská," litovala.

Rok 2010 začal úspěšným návratem čtvrtkařské štafety na HMS, z Dauhá si čtveřice odvezla opět čtvrté místo, kvůli dopingu jedné z Jamajčanek jim však byly později přiznány i zaslány bronzové medaile. Ve složení z Valencie došlo jen k prohození úseků a Ščerbovou už známe pod jménem Rosolová. Ta štafetu rozbíhala, po ní následovaly Bartoničková, Bergrová a Hejnová. Razantně se však zvedla výkonnost celého týmu k výtečnému času 3:30.05. "Máme jednoznačně radost, jednak jsme vyhrály souboj s Britkama a navíc máme super čas, o 4.5 vteřiny lepší než předloni," zářila finišmanka. Byla to pro ni i náplast za nevydařený individuální start, kde byla první nepostupující z rozběhu a s časem 53.56 skončila celkově 13.

Svou první velkou šanci na seniorskou (individuální) medaili Zuzana neproměnila, na mistrovství Evropy skončila těsně pod stupni vítězů. Ač zaběhla skvěle a potvrdila, že časy pod 55 vteřin pro ni jsou samozřejmostí. Ani druhý životní čas 54.30 - v sezoně vylepšila NR už na 54.13 - však na medaili nestačil, na tu si nesáhla o 12 setin. "Došly mi v závěru síly. Zkazila jsem si to sama. Ale už nic nenadělám. Mrzí mě to," prohlásila po závodě. "S časem můžu být spokojená. Věděla jsem, že medaile se bude rozdělovat kolem 54. Je na mě znát, že už běžím třetí čtvrtku za sebou. I když jsem si hodně věřila. Vybrala jsem si Černého Petra. Na medaili jsem si věřila, myslela jsem, že jí urvu," uvedla Zuzana, která se v sezoně poprvé výrazněji prosadila na mezinárodních mítincích a v Diamantové lize obsadila druhou příčku. Na stejnou pozici ji pasovali i hlasující v anketě Atlet roku.

V zimní části sezony Zuzka tradičně volila jinak dopňkovou čtyřstovku. V roce 2011 se však vážněji věnovala pětiboji, přestože si vylepšila halový osobák na 52.86. Zejména proto, že se jí vydařilo mezistátní utkání v Remeši se nakonec vydala na halové mistrovství Evropy právě v pětiboji. Ve třech úvodních disciplínách si udělala osobní rekordy, v dálce však na úvod dvakrát přešlápla a až ve třetím pokusu zaznamenala měřených 573 cm. Na konečnou sedmou příčku jí pomohla závěrečná osmistovka, kterou měla nejlepší ze všech a v celkovém součtu 4453 bodů si vylepšila znovu osobák. "Projevilo se, že nejsem zkušená vícebojařka," litovala zaváhání. "Říkala jsem si, že když dám osobák, budu naprosto spokojená," pokračovala pozitivně. "Ale určitě se na víceboj specializovat nebudu, budu opět pokračovat ve svých překážkách," smála se v mix zóně.

Svá slova splnila a v létě se vepsala svými výkony v Diamantové lize do širšího povědomí, i díky vylepšení českého rekordu na 53.29. Medailové ambice, které jí takový výkon dával, na světovém šampionátu v Tegu nenaplnila. Obsadila sedmou příčku, ačkoli ještě při náběhu do cílové rovinky mohla živit naděje na medaili. "Bohužel mi v závěru nezbylo moc sil. Projevilo se, že už je to třetí běh v průběhu pár dnů. Za poslední překážkou jsem zapadla a nemohla se vůbec rozběhnout," hodnotila. Do cíle dorazila v čase 54.23, o tisíciny za Bulharkou Stambolovou. "Být šestá nebo sedmá není až zas takový rozdíl, i když člověk chce samozřejmě být co nejvýš. Ovšem, kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu sedmá na mistrovství světa, nevěřila bych mu," dodala. V domácí anketě se udržela mezi nejlepší trojicí.

Halovou sezonu 2012 se Zuzana rozhodla víceméně vynechat, absolvovala nicméně mezistátní utkání ve vícebojích, kde byla oporou týmu, jenž skončil druhý, a startovala také na mistrovství republiky, kde na čtvrtce získala svůj další titul. V létě se měla stát její první velkou scénou Evropa, roli favoritky však nezvládla a v Helsinkách skončila čtvrtá. „Připadá mi, že jsem úplně zapomněla běhat. Nevím, co se se mnou děje. Jsem z toho už hrozně psychicky unavená. Stále mi něco těsně nevychází. Už jsem z toho zoufalá a nevím, jak to prolomit. Pokusím se udělat nějakou změnu, ale zatím vůbec nevím, jaká by to měla být," prohlásil bezradně.

Za měsíc však do Londýna přijela skoro jako zázrakem jiná Zuzka, nakopnutá bronzem se štafetou na ME s Bergrovou, Bartoničkovou a Rosolovou i prvenstvím v diamantovém Monaku. "Konečně!" radostně vykřikla v mixzóně poté, co stále ještě zahalená do národní vlajky slavila čerstvě získaný bronz. "Strašně se mi ulevilo, moc jsem tu medaili chtěla a věřila jsem, že ji můžu získat a bojovala jsem do konce, už mi tam vůbec nic nezbylo," svěřila se Hejnová, která korunovala své od rozběhu výborné výkony, které vygradovaly právě ve finále časem 53.38. Medailí si však po doběhu nebyla jistá. "Soupeřka ode mě byla daleko, v devítce, a přišlo mi to na těsno. Vlastně ani nevím, o kolik to bylo. Tři desetiny? Tak to jsem jí dala kotel," smála se. Po úspěšné sezoně odešla od Martiny Blažkové a začala se připravovat s Daliborem Kupkou.

Třináctku Zuzana za své nešťastné číslo považovat nemůže, neboť rok 2013 pro ni byl snový a posunul ji mezi užší světovou elitu. Už halová sezona naznačila, že pod novým trenérem nabrala její kariéra dobrý směr. Snad jen vinou poněkud smolného losu se při HME v Göteborgu nedostala na čtvrtce výše než na čtvrté místo, těšit ji však mohl (absolutní) osobní rekord ze semifinále 51.27. "Myslím si, že kdybych měla čtvrtou dráhu a ne třetí, medaile by tam byla, ale co se dá dělat," krčila rameny po finále. Bez cenného kovu ale ze Švédska neodjela, když získala s kolegyněmi Bartoničkovou, Rosolovou a Masnou štafetový bronz. "Říkala jsem si, že si útok nechám na konec a povezu se," povídala k francouzské soupeřce, kterou v boji o medaili zdolala. Oku diváka se možná zdál reálný i lepší kov, výš ale Zuzana nepomýšlela. "Bylo to lepší, než abych závod přepálila a pak mi došlo," vysvětlovala.

Rychlostní zlepšení se pak projevilo i v letní sezoně, do které vstoupila již na konci dubna. V americkém městě Des Moines ve státě Iowa vyhrála mítink Drake Relays, který byl koncipován jako odveta za olympijské závody v předchozím roce. Triumfem v nabité konkurenci vytýčila Zuzana trend, který udržela po celou sezonu včetně jejího vrcholu na mistrovství světa v Moskvě. Zde ovládla obě kvalifikační kola a ve finále rozdrtila soupeřky takovým rozdílem, který historie světových šampionátů nepamatuje, přičemž přidala již třetí zlepšení českého rekordu v sezoně, poprvé pod 53 (52.83). "Nečekala jsem, že vyhraju o tolik. Myslela jsem, že to bude strašný boj, že vystřelí, jak šílené. Nakonec se tak nestalo a v podstatě jsem s nimi držela krok od začátku a věděla jsem, že v konci zatáhnu," popsala průběh zlatého závodu. Léto pak ještě vyšperkovala suverénním triumfem v Diamantové lize, zvítězila ve všech sedmi mítincích, na kterých je její disciplína zařazena do programu, a celkem se její šňůra neporazitelnosti natáhla na 13 závodů. Stala se domácí i evropskou atletkou roku a dostala se mezi nejlepší tři na světě v anketě IAAF.

V přípravě na sezonu 2014 se Zuzana bohužel zranila a nemohla tak navázat na výtečné výkony z minulého roku. Zlomenina zánártnmí kůstky a následné komplikace ji připravily nejen o kompletní halovou sezonu, ale i většinu té venkovní. V polovině července se sice postavila na start mítinku Diamantrové ligy a posléze nastoupila ještě do dvou závodů včetně MČR, nicméně výrazně pomalejší časy, než na jaké byla zvyklá, a především přetrvávající bolesti ji přesvědčily, že další soutěžení v sezoně pro ni nemá smysl.

Sezónu 2015 začala experimentem na půlce, kterou si zkusila i na HME v Praze a skončila v rozběhu. Spolu s Rosolovou a mladou dvojicí Seidlová-Jiranová pak ve štafetě obsadila čtvrté místo (3:32.08). Těžištěm u Zuzky je ale jako vždy léto a 400 m překážek. Zpočátku to nevypadalo na velký triumf, jenže s blížícím se MS získávala na sebevědomí a v Pekingu prokázala, jaká z ní vyrostla závodnice. Soupeřkám ve finále nedala větší šanci, i když dominance nebyl taková jako o dva roky dříve. Pro obhajobu titulu si doběhla ve světovém výkonu roku 53.50. "Jsem šťastná, že jsem to dokázala. Minulý rok byl hrozný, ale mám kolem sebe skvělé lidi, kterým chci poděkovat. Průběh závodu jsem příliš nevnímala, ale ke konci jsem věděla, že to nepustím. Neběžela jsem jen pro sebe, ale pro všechny fanoušky," zářila radostí. Další důvod k ní přidala ziskem své druhé diamantové trofeje. Tyto úspěchy jí přinesly úspěch i v anketách, včetně te největší domácí, kde se stala podruhé Sportovkyní roku. Mezi atlety byla suverénní doma, v Evropě i ve světě se pak dostala do širšího výběru nejlepších.

Olympijský rok 2016 zahájila v hale, kde absolvovala několik startů. Halové mistrovství světa se však rozhodla vynechat a dala přednost přípravě na olympijské hry. V závěru soustředění v Jihoafrické republice však prišly problémy s achillovkou. Zuzana ještě stihla start na Zlaté tretře v Ostravě a poté si dala závodní pauzu, která trvala téměř až do olympiády. Do Ria nakonec odcestovala a v Brazílii vybojovala čtvrté místo ve svém nejlepším výkonu sezóny 53.91. "Po tom všem, co jsem prožila tuhle sezónu, myslím, že musím být spokojená. Kdybych nebyla, nebyla bych pokorná. Achilovka mě fakt bolela, tréninky stály za prd a začalo se to zlepšovat až před olympiádou. myslím, že jsem z toho vytěžila maximum," řekla po doběhu olympijského finále. 

Vytisknout

Související články