Vítězslav Veselý
Pro oštěpaře Vítězslava Veselého bylo mezinárodní premiérou MS juniorů v roce 2002. V jamajském Kingstonu však zůstal v kvalifikaci.
Výkonnostní vzestup zaznamenal na konci sezony 2007, kdy si posunul osobní rekord na 79.45. "Měl jsem zdravotní problémy s levou nohou, což se promítlo do tréninku. Proto forma nepřišla v čase plnění kritérií pro Ósaku. Zároveň mi ale tento výkon psychicky hodně pomohl a určitě je to odrazový můstek do olympijského roku." V něm chtěl svěřenec Jana Železného určitě přehodit osmdesátimetrovou hranici.
Cesta k ní byla v sezoně 2008 byla úspěšná, ale ne snadná. Relativně brzy (na Tretře) splnil na centimetr mírnější limit, při vloženém závodě do kladenského víceboje vylepšil osobák, ovšem do 80 metrů stále chybělo 20 cm. V kvalifikace nevypadala příliš dobře. První pokus jen proběhl, v druhém předvedl svůj druhý hod sezóny 78.93, což ale na postup o pár decimetrů nestačilo. Jenže v posledním pokusu zabral, jako jediný si v závodě vylepšil osobní rekord a díky 81.20 metru i postoupil. Podle slov svého trenéra se navíc "stal oštěpařem", protože jeho osobák ode dneška začíná osmičkou. Ve finále už nenavázal na svůj velmi vydařený výkon z kvalifikace a po dvou přešlapech a výkonu 76.76 m skončil dvanáctý.
Úspěšnou olympijskou sezonu přenesl Víťa i do úvodu roku 2009, když splnil mírnější limit pro MS dalším překonáním 80 m (o 35 cm). Jenže potom přišlo zranění, a tak byla účast na MS spíše boj se sebou samým. Celkově mu za 75.76 metru patřilo v Berlíně 28. místo.
V roce 2010 zaznamenal Víťa výrazné výkonnostní zlepšení. Osobní rekord posunul o více než pět metrů na 86.45 a v sezoně své dva roky staré maximum překonal celkem v pěti závodech. Na mistrovství Evropy už se mu tolik nedařilo. Postoupil do finále, leč nepřekonal osmdesátku a nedostal se do nejlepší osmičky - skončil za 77.83 devátý. "Určitě jsme sem jeli s jinými představami. Pokazil jsem to," litoval i za kolegu Frydrycha. "Pral jsem se s technikou, byl jsem vyhecovaný. U mě je to hop nebo trop – buď to trefím nebo ne, bohužel dnes se nedařilo. Škoda prvního pokusu, rozběh jsem šel dobře, ale oštěp mi vyklouzl z ruky. A v dalších pokusech už jsem měl strach. Ve třetím jsem běžel pomalu, asi jsem měl víc riskovat," přiznal.
O poznání větší radost přinesla sezona 2011, i když v ní sbíral čtvrtá místa, která nemá rád žádný sportovec. Ve finále mistrovství světa v Tegu lze však tuto příčku považovat za skvělý úspěch, když Víťu od bronzu dělily po jeho nejlepším výkonu roku 84.11 m pouhé dva decimetry. "Teď možná jsem malinko smutný, protože chyběl kousek. Byli ale tři lepší. Doufal jsem, že alespoň jeden pokus trefím mnohem lépe. Nevím, kdy bude zase taková příležitost. Měl jsem ji využít," přemítal na tím, že jeden čas dokonce figuroval na třetí příčce. "Ale věděl jsem, že tam ještě není Andreas, takže jsem nepředpokládal, že by to mohlo vyjít," dodal na adresu favorizovaného Nora Thorkildsena, který nakonec skončil druhý za Němcem De Zordem. V pravidelné domácí anketě se Víťa poprvé dostal do elitní desítky, konkrétně na šesté místo.