přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Tereza Čapková

Kdyby mílařka Tereza Čapková nebrázdila tartanové ovály tretrách, vídali by ji asi častěji fanoušci plavek a bazénů. Rodačka z Příbrami začínala s plaváním a dobrých deset let se mu věnovala. A přestože v něm sbírala úspěchy, včetně medailí na republikové úrovni, v dorosteneckém věku jej opustila ve prospěch královnu sportů. „Byl to už takový stereotyp, chtěla jsem zkusit něco jiného,“ říkala pro časopis Atletika, kterému talentovaná juniorská mílařka nemohla uniknout.

Tereziny první kroky vedl otec Vladislav a připravovala se především v rodné Příbrami, kde studovala na gymnáziu. V době zmíněného rozhovoru měla už za sebou vcelku úspěšný start na krosové Evropě v nizozemském Tilburgu 2005 – skončila 27. – a nakročila i k juniorskému mistrovství světa 2006 v Pekingu, kam splnila limity pro 800 i 1500 metrů. Zvolila delší trať a vytěžila z toho skvělé sedmé místo. Ve výčtu mládežnických výsledků by neměl chybět ani evropský šampionát do 22 let v Kaunasu 2009, kde se jí ovšem tolik nedařilo a nepostoupila na patnáctistovce z rozběhu.

To už se připravovala v Praze pod vedením Miroslava Semeráda a dres Slavie, který oblékala od juniorský let, vyměnila za trikot Univerzitního sportovního klubu. Po roce vzdala studia medicíny a zvolila na místo totho obor na FTVS – ortotik-protetik – blízký lékařství, ale i sportu. Pokud jde o slibně rozjetou kariéru, tu poněkud přibrzdila zranění a významnější počin se Tereze, přezdívané pro její výřečnost Rádio, podařil v sezoně 2011, kdy začala v rámci USK trénovat u Jana Pernici. Na univerziádě v čínském Šen-čenu měla menší potíže při postupu do finále, v něm se však blýskla osobním rekordem 4:08.89 a dalším sedmým místem na mezinárodním poli.

V roce se dvěma venkovními vrcholy (2012) mířila Tereza především k tomu snáze dosažitelnému. Přestože se jí halová sezona vydařila (byť se na HMS nekvalifikovala), bylo to i pro ni překvapení, když s limitem na Evropu pokořila hned při první možnosti v německé Desavě zároveň i ten olympijský. O další desetinky si přitom posunula nejlepší čas kariéry na 4:08.27.
V Helsinkách zvládla projít mezi nejlepší dvanáctku a v boji o medaile překvapila sama sebe, když doběhla do třetice sedmá na velké akci (za 4:10.17). „Nečekala jsem ani finále, protože jsem sem přijela se třiadvacátým osobním rekordem ze šestadvaceti závodnic. Takže z takového umístění jsem nadšená,“ prohlásila v cíli. Ještě kolo před koncem byla předposlední s několikametrovým odstupem za balíkem závodnic, pak však zafinišovala a v závěrečném okruhu se před několik uvadajících soupeřek dostala. „Trenér mi říkal, abych konečně jednou nešla zezadu, a já chtěla poslechnout, ale zase to tak dopadlo. Nicméně pár míst jsem získala, tak se snad zlobit nebude,“ líčila s úsměvem.
Méně radosti „Réze“ přinesl Londýn, ačkoli se před ním prezentovala v dobré formě na mítinku v Irsku (míle za 4:32.69), v den D jí to prostě nevyšlo. „Byla to pro mě dobrá zkušenost, ale absolutně netuším, proč se mi běželo tak blbě. V Dublinu na míli se mi běželo dobře a probíhala jsem 4:13. Nakonec ten čas není tak špatný, ale cítila jsem se tak na 4:30,“ kroutila hlavou nad časem 4:12.15, který ji zařadil na 24. příčku. „Atmosféra byla skvělá, ale mým nohám se to nějak nelíbilo. Propadák to ale myslím nebyl,“ shrnula.

V roce 2013 štěstí Tereze příliš nepřálo. Halu jí sebralo zranění a když se pro hlavní část sezony dala dohromady a splnila limit pro MS v Moskvě časem blízko osobního rekordu (4:08.78), potkala ji pořádná smůla na univerziádě v Kazani. Postoupila do finále, v němž se v posledním kole znovu zranila a nedokončila. Mistrovství světa tak proběhlo bez ní.

Také rok 2014 byl v jejím případě ovlivněn zraněním. Hned při prvním závodním testu na halovou sezonu si utrhla achilovku, což pro ni ve výsledku znamenalo, že na ovál se vrátila po více než půl roce a to již jen na pár závodů. Ročník 2015 znamenal pro Terezu pozvolný návrat mezi elitu. Nepodařilo se jí kvalifikovat na MS ani předtím na HME, svou hlavní trať 1500 m zaběhla nejlépe za 4:17.45. V roce 2016 ji jen o pouhé dvě setiny unikla nominace na mistrovství Evropy do Amsterdamu, když na Zlaté tretře zaběhla čas 4:11.82, což byl také její nejrychlejší sezónní čas na této distanci. Postupně také začala koketovat se silničními závody. 

Související články

Vytisknout