Stanislav Sajdok



sajdok4HMS08AGv.jpg

Až do juniorského věku se rodák z Bratislavy Stanislav Sajdok věnoval stejně úspěšně překážkám jako skoku vysokému. Jako výškař se zúčastnil evropského i světového šampionátu a dodnes zaskakuje v extraligových kolech. Na překážkách se Sajdok v nižších věkových kategoriích představil na juniorském MS 2002 a dvakrát na mistrovství Evropy kategorie do 22 let.

V roce 2004 se Sajdok poprvé dostal pod 8 vteřin (7.90) na 60 m překážek v hale a na stodesítce vylepšil osobák na 13.79. To byl důvod posunout své cíle pro nejbližší období poněkud výš.

Spolu s trenérem Luďkem Svobodou naplánovali do roku 2005 splnění limitu na halové ME, start za národní tým v superlize Evropského poháru, medaili na ME do 22 let a pokus o účast na světovém šampionátu v Helsinkách. Mladý český překážkář se stal živým důkazem, že zdravou ctižádostí, kvalitou a pílí lze dosáhnout i relativně vysokých cílů.
Na halové ME v Madridu se Stanislav nominoval na poslední chvíli, při mistrovství ČR ve Stromovce, kde zvítězil v osobním rekordu 7.75. V madridském Paláci sportů se bil v osmé dráze ve čtvrtém rozběhu do posledních centimetrů. Ve svém běhu skončil šestý časem 7.89, čtrnáct setin za svým maximem. Právě nejrychlejší čas jeho dosavadní kariéry by ho posunul do semifinále, ale žádné kdyby neplatí. Poslední postupující mezi nejlepších šestnáct dosáhl výkonu 7.81, a tak byl český překážkář vyřazen. „Mrzí mě to, za první překážkou jsem zapadl na patu. To byla chyba, měl jsem jít hned nahoru,“ litoval Standa hned po závodě. V hodnocení celého mistrovství Evropy skončil na třiadvacátém místě.

Na začátku letní sezony byl Sajdok nominován ke dvěma významným soutěžím družstev. V Poháru mistrů evropských zemí v Lagosu pomohl Dukle Praha třetím místem v čase 13.80 s větrem a jako člen kratší štafety. Na účet národního celku v nejvyšší soutěži Evropského poháru ve Florencii přispěl třemi body za šestou příčku výkonem 13.96. V té chvíli se už blížily jeho velké chvíle v německém Erfurtu, který pořádal mistrovství Evropy mužů a žen do 22 let.
V předvečer zahájení šampionátu se Sajdok zúčastnil tiskové konference hlavních hvězd mistrovství, na níž se svým nechtěným žertem stal téměř geniálním prorokem. Působil totiž v roli překladatele Jaroslava Báby a na otázku na českého výškaře, jak odhaduje své šance, přetlumočil Sajdok novinářům Bábovu odpověď: „Myslím, že zvítězím.“ Přísným sítem rozběhů prošel český reprezentant úspěšně a ve finále nastoupil v první dráze. Za necelých 14 vteřin bylo po boji, Sajdok prolétl cílem jako třetí! Výborný čas 13.66 sice znehodnotila příliš vysoká hodnota větru v zádech, ale bronzová medaile Stanislava Sajdoka platí. „První dráha mi nevadila, byl jsem připraven bojovat, byl jsem hodně nahecovanej, výbušnej,“ prohlásil. V cíli si přeci jen trochu vyčítal, že se na finálový závod až příliš soustředil: „Moc jsem přemýšlel nad tím, jak mám běžet, a to je velice špatné. To je otázka zkušeností, až budu mít za sebou víc takových finále, získám větší rutinu a půjdu do závodů s čistou hlavou.“

V roce 2006 reprezentoval Standa Českou republiku jak na halovém mistrovství světa, tak na srpnovém mistrovství Evropy. Na obou akcích dokázal postoupit do semifinále. V Göteborgu se navíc novým osobním rekordem 13.68 s posunul na páté místo v českých historických tabulkách.

Během podzimu 2006 změnil překážkář trenéra. Po čtyřleté spolupráci s Ludvíkem Svobodou oslovil Jana Pospíšila a stal se jeho novým svěřencem. Do halové sezony vstupoval s cílem nominovat se na HME v Birminghamu a vylepšit si osobní rekord, ale bohužel se mu ani jedno z toho nepovedlo. V halové sezoně 2007 tak byl českou jedničkou Petr Svoboda, Stanislav Sajdok se musel spokojit s pozicí dvojky. Ani v letní sezoně se Sajdok nedostal svými výkony před Svobodu.

Na konci roku opět změnil trenéra a pro rok 2008 se začal připravovat pod taktovkou Tomáše Dvořáka. Na HMS ve Valencii splnil poměrně pohodlně limit, čekal se od něj na světové scéně minimálně postup do semifinále. V rozběhu málem přišel kolaps, když na startu viditelně zaspal a do cíle dorazil jako poslední. "Chyba byla pouze ve mně. Stává se to, ale mně se to letos přihodilo poprvé a zrovna v takovém závodě. Budu děkovat Bohu, pokud postoupím," prohlašoval. Děkovat určitě měl, jeho čas 7.81 na postup nakonec stačil. V semifinále jeho pouť podle očekávání skončila. Oproti rannímu výkonu se nezlepšil, výkonem 7.85 obsadil v semifinále sedmé místo a v absolutním pořadí skončil osmnáctý. "Běžel jsem na pocit. Nezáleželo mi tolik na čase, chtěl jsem prostě běžet dobře," svěřil se. "Start mi vyšel super, ale asi na 2. nebo 3. překážce jsem vzal překážku kolenem přetahovky," litoval. Nicméně celkově byl spokojen. "Nic naplat, finále běží už jen opravdoví borci. Ale semifinále se snad taky počítá."

Pod vedením končícího vícebojařského fenoménu zkoušel již v hale velmi slušně sedmiboj a v létě na Kladně pak složil výborný desetiboj na Kladně. 7683 bodů - více dokázal v sezóně nasbírat jen Roman Šebrle. Disciplínou číslo jedna však pro něj zůstaly v olympijském roce překážky. Ostrý limit na čtyřletý vrchol splnil sice narozdíl od suveréna Svobody jen jednou, přesto věřil v Pekingu minimálně na postup do semifinále. Přes povedený start však nechytil dle slov svého trenéra správný rytmus a cílový čas 13.89 stačil na 2. nepostupové místo, pět setin od dalšího kola. Už náběh na první překážku byl podle Sajdoka špatný. "Byl jsem po startu blízko první překážky," popsal s tím, že se možná nevyrovnal s rychlým povrchem v Ptačím hnízdě. "A pak už se to se mnou táhlo celý závod. Možná jsem do toho pak měl jít víc po hlavě. Bylo to špatné," prohlásil.

Na podzim se staly ještě dvě důležité události ve Standově životě. První, méně příjemná, ale doufejme krátkodobá, je zranění, které vyřadilo atleta z halové sezóny 2009. Druhou, veselejší, doufejme dlouhodobou je svatba se slovenskou skokankou Zuzanou Lunterovou. Atleticky se Standovi bohužel nedařilo ani v létě, na překážkách se nedostal pod 14 vteřin, víceboj mu kazily zejména silové disciplíny. Po sezoně tak opět změnil trenérské vedení a přesunul se k Daliboru Kupkovi.

Po slibném začátku roku 2010 bohužel Standu opět zabrzdilo zranění, operace třísel se však podařila a mohl se tak připravovat na sezonu s vrcholem na ME. Nominovat se do Barcelony se mu však nakonec nepodařilo, jeho maximum 13.97 na to nestačilo 32 setin. Po halové sezoně 2011  Standa víceméně ukončil aktivní kariéru, ještě v roce 2012 se však objevil třeba na domácí Beskydské laťce, mistrovství republiky či soutěžích družstev za rodný Třinec.

FOTOGALERIE

Vytisknout

Související články