Remigius Machura ml.



MČR Kladno 2005

Když se 7. ledna 1986 Remigius Machura narodil, měl jeho slavný otec na svém kontě kromě jiného titul halového mistra Evropy a bronzové medaile z evropského šampionátu i premiérového mistrovství světa 1983. Přesně dvacet let po medailovém úspěchu Remigia staršího v Helsinkách startoval jeho syn a svěřenec v jedné osobě na světovém šampionátu kategorie do 17 let. Takové mistrovství v dobách největší slávy prostředního z koulařského rodu Machurů ještě neexistovalo, v roce 2003 světová dorostenecká elita změřila síly v kanadském Sherbrooke.

Remigius dělal čest národnímu dresu a ve finále se pral o medaili. Ta mu nakonec unikla o 25 centimetrů, když pětikilové náčiní poslal do vzdálenosti 19.44 metru a stal se nejlepším Evropanem šampionátu.

Náročný přechod do juniorské kategorie zvládl „Remajz“ bez potíží a nominoval se na mistrovství světa 2004. V italském Grossetu sice neprošel kvalifikací, ale sám dobře věděl, že juniorský vrchol přijde následující rok, kdy bude mnohem silnější a lépe připravený.

Evropský šampionát 2005 se konal v litevském Kaunasu a Remigius se od začátku sezony pohyboval v horních patrech světových tabulek. Limit EAA na mistrovství Evropy (17.50) pokořil o véce než 2 metry a v Kaunasu patřil k favoritům. Pár týdnů před odletem své sebevědomí ještě posílil ziskem premiérového bronzu na domácím šampionátu dospělých.
V dějišti ME oplývali oba Machurové dobrou náladou. Remajz ji prodal už v kvalifikaci, kterou vyhrál výkonem 18.99 m. „Myslím si, že ve finále budou všichni o půl metru dál,“ nepřeceňoval svůj dílčí úspěch. Trenér však kontroval: „Doufám, že ty budeš dál o metr!“ Duševní klid si medailový adept zachovával i před finálovým vrcholem, až ho musel otec poněkud burcovat. Na otázku novinářů, jak se cítí, odpověděl závodník: „Úplně normálně.“ „Cítíš se přece výborně, ne?!“ Opravoval jeho výrok Remigius starší.
Trenér měl pravdu. Jeho svěřenec se nerozklepal ani před velkým evropským finále a hned v úvodu soutěže se ujal vedení vrhem dlouhým 19.57 m. Třetí série ale změnila situaci na čele, když Machuru o osm centimetrů překonal favorizovaný Maďar Kürthy a vyrovnal rekord mistrovství. Český borec však odpověděl pátým pokusem na značku 20.09 m a paralyzoval všechny své soupeře. Ke zlatu svého otce z MEJ tak „Remajz nejmladší“ přidal do rodinné sbírky po 26 letech kov stejné hodnoty.
Mimořádným výkonem ve finále mistrovství Evropy zároveň překonal třináct let starý národní rekord Martina Bílka (19.93). „Jsem rád, že jsem to nehodil na nějakém malém mítinku, ale právě tady,“ cenil si oprávněně svého počinu. Remigius starší přiznal značnou nervozitu během finálového dramatu: „Po dobu finále jsem vykouřil asi osmadvacet cigaret.“ Kritický moment nastal v polovině závodu, kdy Kürthy sesadil Remka z vedoucí pozice. „To jsem byl trošičku nervózní,“ potvrdil zlatý koulař, „musel jsem zaútočit, ale věděl jsem, že na dvacetimetrovou hranici mám a věřil jsem si.“

Na ME 2006 ve Švédsku neprošel Machura kvalifikací. Závodník s osobním rekordem přes 19 metrů vrhal technicky špatně, své náčiní poslal nejdále na metu 18.09 m a celkově skončil devětadvacátý. "Byla to jedna velká křeč... Házel jsem to silou, na což nemám," zhodnotil se Machura a přičítal to přílišné motivaci.

Vrcholným reprezentačním umístěním Remigia Machury v roce 2007 bylo 6. místo na mistrovství Evropy do 22 let v maďarském Debrecínu. Z takového umístění však nebyl ambiciózní atlet, který již patří k jistotám reprezentace, spokojený: „Mířil jsem výš,“ řekl po finále Machura. „Házel jsem to buď a nebo, bohužel to dneska bylo to druhé. Potěšili mě ale naši atleti, kteří hodně fandili, jsme myslím letos dobrá parta." Bohužel v sezoně 2008 přišla výkonnostní stagnace, nejlepší venkovní hod měl hodnotu 18.43, což bylo daleko za Machurovými ambicemi. V roce 2009 konečně přišlo kýžené posunutí osobního maxima, 19.43 však zatím nestačilo k nominaci na vrcholnou akci.

V hale 2010 bylo nejlepším Remigiovým výkonem 18.87 m, v létě poprvé trefil dvacetimetrovou hranici (přesně) a tím se nominoval na ME. Týden po osobním rekordu však byl testován pozitivně na růstový hormon, disciplinární komise ČAS jej potrestala dvouletým zákazem startu, platným od 12. 8. 2010 do 11. 8. 2012. Remigius tedy přišel i o olympijské hry, neboť neuspěl ani s odvoláním u Rozhodčí komise ČOV. Záhy po rozhodnutí ukončil svou atletickou činnost.

FOTOGALERIE

Vytisknout