Petr Stehlík



Petr Stehlík na MS 2005 v Helsinkách.

V kariéře rodáka ze Smrčí, koulaře Petra Stehlíka, vyčnívá zatím nejvíce olympiáda v Aténách, na které se probojoval do finále a obsadil dvanácté místo. Stejného umístění dosáhl v roce 2002 na evropském šampionátu v Mnichově, o několik měsíců dřív byl ve vídeňské hale dokonce šestý. Začínal se sunem, v roce 1997 přešel k otočce, později se vrátil znovu k sunu.

První velkou mezinárodní akcí bylo pro Petra mistrovství světa juniorů v Sydney 1996. V kvalifikaci přehodil hned prvním pokusem potřebný limit pro postup do finále o čtvt metru. Ve finále nešly Stehlíkovi po antibiotikách nohy, ale zabojoval. Výkonem 17.35 vybojoval "bramborovou" medaili. "Medaile byla jen v oblasti zbožných přání. Technicky jsem byl špatný a čtvrté místo jsem vydřel," zhodnotil po závodě sebekriticky. O rok později následovala reprezentace na vůbec prvním evropském šampionátu do 22 let. Z 22 českých atletů přivezlo domů 7 z nich medaile, Petr obsadil 10. místo za 17.66 metru. Podruhé se Stehlík na ME 22 o dva roky později zlepšil a obsadil místo sedmé. Umístění je o to cennější, že startoval s těžce zhmožděnou šlachou pravé ruky a nepomáhaly ani obstřiky.

Své první mistrovství světa absolvoval Petr na jednom z nejhezčích MS vůbec (dle tvrzení odborníků), totiž v Edmontonu 2001. Představilo se 30 koulařů, na postup do finále bylo potřeba 20.13. Stehlík začal solidním "zajišťovákem" 19.68, ale poté měl dva nezdary a zůstal v kvalifikaci. "Petr propadl z techniky. Všechno upospíchal, neměl pořádně levou nohu na zemi a chtěl všechno urvat rukou," posteskl si trenér Jaroslav Brabec.

V roce 2002 absolvoval dva významné starty. Na HME ve Vídni skončil v kvalifikaci pátý za 19.98, ale ve finále si o jedno místo pohoršil, když předvedl jen 19.86. "Ve finále Petrovy trochu chyběly síly," shrnul vystoupení svého svěřence Jaroslav Brabec. Druhou akcí roku 2002 bylo mistrovství Evropy v Mnichově. Z tria přítomných českých koulařů postoupil do finále jen Petr, ale ve finále už se mu vůbec nedařilo. "Petr zaslouží pochvalu za bojovnost při třetím kvalifikačním pokusu. Ve finále měl ale špatný nájezd, neudržel ramena."

Druhé mistrovství světa - Paříž 2003. Petr zvládl v kvalifikaci 19.70. Podle časopisu Atletika to bylo jako přes kopírák s MS v Edmontonu 2001. Solidní "zajišťovák" 19.70, ale pak technické chyby. Komentář trenéra Brabce: "Pod Petra nepřijde pravá noha, levou nemá ještě na zemi a už do toho jde vrchem."

Rok 2004 a olympijské hry v Aténách. Koulařské soutěže probíhaly v nádherném prostředí antické Olympie. V kvalifikaci předvedl 20.06, ve finále 19.21. Remigius Machura okomentoval Stehlíkův olympijský výkon slovy: "Před Stehlíkem smekám. Hodit dvacet metrů na olympiádě, to není sranda."

V roce 2005 reprezentoval svěřenec trenéra Brabce opět na dvou velkých akcích. Na HME zapsal jediným zdařilým pokusem 19.36 a obsadil až celkové 14. místo. V létě na svém třetím MS v Helsinkách nepostoupil do finále a obsadil celkově 18. místo. "Chtěl jsem hned prvním pokusem přehodit limit - 20.25, ale nepovedlo se," shrnul. "Při druhém hodu mě přerušil start sedmibojařek na překážkách a to mě rozhodilo. A třetím jsem to risknul. Přitom formu jsem měl dobrou. Myslel jsem, že nemůžu nepostoupit, tak sebejistý jsem nikdy předtím nebyl."

Sezona 2006 byla poznamenána vleklými zraněními. Konkrétně se jednalo o výhřez ploténky do míšního kanálu, který způsobil tlak na nervy. Petrovi tak úplně "odešla" pravá noha. V takovém stavu se nedala dělat příprava a nejlepší výkon sezony měřil jen 19.25 metru.

V roce 2007 se kvalifikoval na MS do japonské Ósaky, ale do finále neprošel. Z českého dua byl sice blíže postupu on, po úvodním vrhu 19.25 m a nezdařeném pokusu poslal sedmikilové náčiní do vzdálenosti 19.51 m. „Blbě jsem začal. První dva hody byly příliš opatrné. Třetím jsem se chytil, ale bylo pozdě,“ litoval třicetiletý závodník dalšího kvalifikačního nezdaru, tentokrát mu chybělo 42 cm.

Halovou sezonu 2008 Petr vynechal a pečlivou přípravu na olympiádu zúročil brzkým splněním mírného limitu. Největší soupeř Antonín Žalský jej nedokázal přehodit, sám Petr se k ostrému kritériu před OH přiblížil na 2 cm. V Pekingu však nezopakoval finále z Atén. V kvalifikaci předvedl nejdelší pokus v druhé sérii 19.41 metru, což na postup nestačilo a první dokončivší český reprezentant si zapíše 28. místo. "Třikrát jsem před olympiádou na závodech přes dvacet hodil, takže jsem věřil, že se mi to podaří znovu," uvedl. "Ale tady v Pekingu to šlo z kopce," posteskl si. První pokus přešlápl a další dva vrhy se mu nevydařily. "Ve třetím pokusu mi sklouzla koule, měl jsem zastavit," řekl.

Už tradiční vynechání haly 2009 pokračovalo i v létě, neboť se Petr dával dohromady po zranění. Do kruhu se vrátil až na závěr sezony, na konci srpna zaznamenal nejlepší výkon těsně pod 18 metrů. K výkonnosti před zdravotními potížemi se nedostal ani v sezoně 2010, kdy bylo jeho maximem 18.19. V roce 2011 se Petr Stehlík přesunul do role trenéra vrhačů, o něž se stará na pražské Dukle.

Vytisknout