Michal Šneberger



Mistrovství ČR

Mílař Michal Šneberger byl známý svým výborným finišem, který mu kromě kvalitní patnáctistovky umožňuje zaběhnout i velmi solidní časy na půlce a velmi dobře si dovede zejména na pohárových závodech poradit s trojkou. Po dvou mládežnických reprezentačních zkušenostech (MSJ - kros a ME do 22 let - 1500 m) na sebe výrazně upozornil na prvním velkém šampionátu dospělých. Ve Vídní na HME 2002 si na patnáctce doběhl pro výborné 5. místo.

Na halové MS 2004 odlétal do Budapešti v bezvadné formě. Jako obvykle v přípravném období nevyrazil za teplem, ale střídavě pobýval v Praze, ve Vysokých Tatrách a oblíbeném šumavském středisku v Zadově. V budapešťské Sportaréně v březu 2004 usiloval o postup mezi absolutní mílařskou špičku planety. Pro finálový běh pořadatelé vypsali devět míst. Z obou semifinálových běhů postupovali tři borci přímo a další tři na základě dosažených časů. Šneberger nastoupil v prvním semifinále, v němž bývají závodníci znevýhodněni neznalostí výsledků svých soupeřů z dalšího běhu.
Skupina Michala Šnebergera nasadila příliš opatrné tempo, a tak se zdálo, že odtud povede cesta do finále pouze přímo. Český reprezentant dodržoval taktické pokyny, držel se těsně za vedoucím závodníkem, ve finiši však těsně podlehl třem soupeřům a musel čekat na časy druhého běhu. Ten se podle očekávání odehrál ve svižnějším duchu a mezi devítku finalistů z něj prošlo všech šest možných. Pětadvacetiletý atlet pražské Dukly se tak stal prvním nepostupujícím. „Škoda zpomalení našeho běhu na první čtyřstovce,“ litoval Šneberger, „kdyby byla rychlá, neměl bych obavu ani o postup ze čtvrtého místa.“ Český závodník obsadil ve svém semifinále čtvrtou pozici časem 3:42.11, na třetího Brita Easta mu scházelo 25 setin, poslední postupující z druhého běhu Maročan Baba dosáhl času 3:41.25.

V mezidobí ohraničeném halovým MS a začátkem letní sezony se Šneberger potýkal se zdravotními problémy. Na sklonku zimní části atletické sezony ho tahaly zadní úpony šlach, potíže se naplno projevily při jarním soustředění v Zadově. Den po delším záběru na běžkách ho nesnesitelně rozbolelo koleno, že ani nemohl stát na nohou. Fyzioterapeutické vyšetření odhalilo, že jde o problém v zádech, který byl včas odstraněn. „Mým snem je dostat se do finále olympijských her,“ prohlásil po zlepšení zdravotního stavu. Nominovat se na vrcholnou soutěž čtyřletého cyklu nepředstavovalo pro Šnebergera žádný problém, dokázal to dokonce na dvou tratích (800 a 1500 metrů). Vlastně se mohl rozhodnout, zda se bude soustředit jen na svou parádní patnáctistovku, ale možnosti startu na olympijských hrách nakonec využil maximálně. Na půlce neměl co ztratit a vypadl už v rozběhu. V první fázi závodu na 1500 m si v čase 3:39.68 pohlídal postup do semifinále. Tam se bohužel projevil jeho náročný program, v závěru běhu nezachytil ostré tempo a vidina finále se rozplynula. I tak Šneberger předvedl solidní vystoupení a zopakoval svůj výsledek z mistrovství světa v Paříži i HMS v Budapešti.

Michal si obvykle vybírá zimní soustředění méně náročné na cestování, o to víc v chladném prostředí. Po sezoně se několikrát vydá do Zadova, kde mu podmínky naprosto vyhovují. Oblíbil si také slovinské městečko Rogla. „Myslím, že za danou cenu jsou podmínky výborné,“ zhodnotil středisko v Julských Alpách, které poprvé vyzkoušel v roce 2004, „nadmořskou výškou 1500 metrů je Rogla na úrovni Tater, kam se také jezdí, ale tam chybí stadion.“ Oproti většině atletů není Šneberger příznivcem relaxačních pobytů v lázních: „Nikdy do lázní nejezdím, cítím se pak příliš rozleženej a těžko se dostávám zpět do sportovní přípravy.“ Zároveň má rád teplo, snad proto zvolil před sezonou 2006 přípravu v Jihoafrické republice. „Našinec není v zimě zvyklý na takový hic, přes poledne bylo k nevydržení. Trénovali jsme hlavně k večeru, a abychom něco stihli, tak i dopoledne, ale to už začalo pálit sluníčko. Ale stálo to za to,“ pochvaloval si své první soustředění v Potchefstroomu.

V halové sezoně 2005 překonal běžec pražské Dukly český rekord, když zaběhl na mítinku IAAF ve Stuttgartu 1500 metrů za 3:38.88. Splnil tím i limit pro halové mistrovství Evropy v Madridu. Na šampionátu však bohužel vypadl v rozběhu. Na posledních šesti stech metrech došlo ke kolizi, která postihla právě Šnebergera. Český rekordman málem upadl, to však podle jeho slov konečný výsledek neovlivnilo: "K takovým kolizím dochází, hlavně když nás běželo tolik," připomněl Šneberger třináctičlenné startovní pole. V čase 3:49.49 dosáhl v porovnání obou rozběhů Šneberger devatenáctého času.

V roce 2006 vynechal Šneberger halovou sezonu, ačkoliv byl jedním ze žhavých kandidátů na halové mistrovsví světa v Moskvě. "Zkoušel jsem teď čtrnáct dní trénovat, ale nešlo to. Tři poslední tréninky jsem nedokončil," říká s hořkostí v hlase semifinalista Olympijských her 2004. "Neudělal mi dobře návrat ze soustředění v Jihoafrické republice, hlavně přechod z horka do zimy a z měkké trávy na Mondo." Lékaři konstatovali Šnebergerovi zápal achillovky a naordinovali mu odpočinek od sportu. Venkovní sezonu 06 ale již absolvoval a byl účastníkem evropského šampionátu v Göteborgu. Probojoval se přes semifinále mezi 12 nejlepších, ale tam obsadil až poslední místo v čase 3:45.99. "Nejelo mé tělo, v porovnání s pondělkem to bylo nebe a dudy. Dneska jsem nebyl schopen reagovat na vývoj závodu, poslední čtvrtka byla trápení," řekl Šneberger v mixzóně novinářům. V průběhu závodu se držel na šestém místě, ale postupně se propadl až na chvost závodního pole. Koncem září 2006 podstoupil Šneberger zákrok, při němž mu lékaři v České Lípě odstranili z Achillovy šlachy mrtvou tkáň.

Kvůli podzimní operaci Achillovy šlachy vynechal běžec sezonu 2007. Své rozhodnutí konzultoval i s trenérem Josefem Vedrou a shodli se, že takhle to bude lepší. "Dvakrát jsem zkoušel začít přípravu, ale noha nebyla úplně doléčená," dodává Šneberger. Až ke konci sezony 07 se Šneberger začal připravovat na další rok. Absolvoval už ale mj. mistrovství ČR Běchovice-Praha na 10 kilometrů. Jeho cílem se stalo HMS ve Valencii 2008. V olympijské sezoně se však Michalovi nepodařilo nominovat ani na jednu z akcí, na olympiádě tak nemohl obhajovat semifinálovou účast.

Rok 2009 začal spíše rekonvalescencí po operaci, poprvé se objevil v závodě na krosovém MČR. Sezona však opět pro zranění zůstala zmařená. Asi jsem pak začal moc brzo s další přípravou, a přestože jsem hodně spolupracoval s fyzioterapeuty, problémy se vrátily a já se znovu zranil. Jak jsem odlehčoval úponu, odešlo mi na začátku letní sezony lýtko,“ popsal Michal v prosinci své další patálie. Přesto mu zůstalo odhodlání vrátit se a hned k tomu dodal první cíl: nominaci na HMS. Do Dauhá ani do Barcelony se však Michal v sezoně 2010 nedostal.

FOTOGALERIE

Vytisknout

Související články