Michal Balner

Michal Balner vyrůstal v Milostovicích nedaleko Opavy, k atletice přičichl jako kluk spolu s kamarádem Dominikem Špiláčkem. Jak uvedl v rozhovoru pro tento web, spolu také "uřezali nějakou haluz, senem naplnili pytle, což nahrazovalo duchnu, a do země udělali jakýsi šuplík".

Cestu na světové stadiony si pak začal vyšlapávat v nedaleké Opavě u trenéra Jiřího Lesáka. Michal musel překonat třeba to, že se v mládežnickém věku neprobojoval na žádnou vrcholnou akci. "Vždycky jsem to dělal, že mě to baví a ne proto, že bych mohl někdy reprezentovat nebo se tím dokonce i živit," nechal se později slyšet. "Pak se objevila možnost jít do Dukly a začal jsem to brát vážněji," dodal.

Přišel rok 2007, kdy už byl "Balny" svěřencem Boleslava Patery, a mistrovství světa v Ósace, kam se probojoval téměř v pětadvaceti letech jako nováček. A nevedl si špatně, základ 540 cm i následných 555 zdolal na druhou možnost. Rozhodující výšku 565, což by byl jeho tehdejší osobní rekord, lehce napoprvé shodil, a nezadařilo se mu ani ve zbylých pokusech. Přitom na postup stačilo právě 5.65 m na poprvé. "Dnes to bylo takové neslané, nemastné. Technika nebyla nejhorší, ale vůbec jsem se neuměl nahecovat. Byl jsem jako poloviční. Mrzí mě to, chtěl jsem se dostat do finále, protože jsem na to měl," litoval 19. místa český "Maxim Tarasov", jak mu přezdívali ve skupině.

V sezoně 2008 se Michalovi nepodařilo probojovat ani na jeden z vrcholů, v následujícím roce (2009) uspěl s nominací na halové ME do Turína, konečnou pro něj byla však již kvalifikace. V ní napoprvé založil na 520, poté se zachránil napotřetí na 540, následně se mu však stejný kousek nepovedl na 555. V konečném účtování mu patřilo dělené 14. místo. Do Berlína na venkovní MS se již nepodíval, v přetahované o mírnější z limitů zaručující start pouze jednomu atletovi uspěl jeho kolega ze skupiny Jan Kudlička.

Mezi světovou elitu Balnyho vynesl rok 2010. Základ k úspěchu v sezoně položil v hale, kde splnil limit pro MS v Dauhá, a v Kataru také prošel poprvé v kariéře sítem kvalifikace. Ve finále pak obsadil dělenou šestou příčku, když skočil 545 cm. Na bronz přitom stačilo Němci Straubovi skočit 565 cm napoprvé. "Velká škoda, zklamal jsem především sám sebe. Přitom jsem se cítil výborně, možná až moc dobře. No co, přijel jsem s tím, že chci postoupit do finále a to se mi povedlo. Vezu si další zkušenosti a jedu dál," prohlásil optimisticky.

Vysoká výkonnost Michalovi přinesla tři starty v novém seriálu mítinků, Diamantové lize, byť v ní nebodoval (do třetího místa). V den kvalifikace na mistrovství Evropy však neměl svůj den a přestože zabojoval, finále mu v Barceloně o chlup uteklo. Bezprostředně po závodě považoval za chybu, že se nesrovnal s větrem, s odstupem času viděl i další nedostatky, přehnané sebevědomí z tréninku a slabé nahecování při kvalifikaci. "Člověk se musí z každé takové akce poučit a uvědomit si chyby, které v tom závodě udělal," hodnotil s chladnou hlavou po sezoně.

Ta pro něj skončila ještě jedním ponaučením, když byl potrestán měsíčním zákazem startu za užití marihuany. Podle Michalova prohlášení nevědomky snědl bábovku, kterou mu na party přinesl jeden z kamarádů. "Musím nést důsledky za porušení antidopingových pravidel, tak to má být," kál se po mírném verdiktu disciplinárky. Jeho přístup vzal i zaměstnavatel Dukla, která jej po měsíčním vyhazovu vzala zpět.

Do haly 2011 vstoupil s velkou vervou a hned v prvním závodě se kvalifikoval na halové ME. Do Paříže však neodcestoval, neboť si při pokusu o český rekord v Doněcku zranil ruku. Rekonvalescenci ještě prodloužily chyby lékařů, kteří vedle roztržení vazů neobjevili zlomeninu, naplno zotavovat se tak Michal začal až měsíc po samotném zranění. Samozřejmě mě mrzelo, že v Paříži nemůžu být. Zvlášť když se našim tolik dařilo. V týmu musela být úžasná atmosféra, která by, věřím, pomohla i mně. A na medaili stačilo nakonec jen 570 cm,“ smutnil, ale flintu do žita před hlavní částí sezony rozhodně neházel: „Tréninkového výpadku se tolik nebojím, vím, že forma ve mně pořád někde je. Nechci nic uspěchat, hlavní je, abych se dal co nejvíc do pořádku," povídal v dubnu. Jenže po pozdním závodním startu si při poslední možnosti o nominaci na MS přivodil svalové zranění, do Tegu neodcestoval a musel upínat svou snahu k dalšímu roku.

Na začátku roku 2012 postihly Michala menší zdravotní potíže, a tak raději halovou sezonu vynechal a chystal se na náročné léto. Bohužel ani venku se mu nepodařilo prodat svůj potenciál naplno a tak zůstalo u maxima 545 cm, které nestačilo ani na Evropu v Helsinkách.

V sezoně 2013 se konečně podařilo Michalovi překonat všechny nástrahy a nominoval se na MS, dostal se v průběhu roku dokonce až na 568 cm. V Moskvě však vyhořel, když třikrát nezvládl základní výšku 540 cm. "Mrzí mě to, protože vím, že jsem na to měl. Vím, jak jsem se cítil na tréninku, brečet a mračit se nebudu, ale budu zpytovat svědomí. Včera na rozcvičováku jsem se cítil výborně, ale dnes jsem byl takovej vypuštěnej," přiznal po závodě.

Rok 2014 přinesl Michalovi na jedné straně vylepšení venkovního maxima, na straně druhé zklamání, když dobrou formu nedokázal uplatnit v kvalifikaci vrcholné akce. Na ME v Curychu skočil jen 530 cm a brány finále mu zůstaly zavřené. Nejvyšší skoky předváděl v září. jeho 575 cm z Chiari zůstalo českým maximem sezóny.

Sezóna 2015 přinesla "Balnymu" veliké úspěchy, přestože začala kvalifikačním nezdarem na HME v Praze. Jenže v létě se mu podařilo český rekord, na který si dlouho brousil zuby tréninkový parťák Kudlička. V Baku Balner skočil 582, čímž o jeden centimetr po dvanácti letech překonal výkon Adama Ptáčka. "Český rekord je skvělý pocit," přiznal. "Zkoušel jsem i 587 a poslední pokus nebyl nejhorší. Troufám si i na vyšší výšky," věřil. Rekord už sice v roce 2015 dále nezlepšil, formu však zúročil na MS. V Pekingu dosáhl děleným sedmým místem svého nejlepšího výsledku na soutěži pod otevřeným nebem.

V roce 2016 Michal sice neatakoval výšky okolo 580 centimetrů, ale na vrcholech se mu poměrně dařilo. Na halovém světovém šampionátu si vyskákal deváté místo. Na evropském šampionátu se do finále sice neprobil, ale vše si vynahradil na olympijských hrách v Riu. Svou premiéru pod pěti kruhy ozdobil děleným sedmým místem. 

Vytisknout