Ludvík Daněk



Ludvík Daněk
Foto: M. Šťastný

Hod diskem je slavnou disciplínou české atletiky již od dob Jandy-Suka. Od jeho druhého místa z Paříže (1900) však uplynuly desítky let, než se stal diskařskou legendou Al Oerter. Vyhrál čtyři zlaté pro USA. Měl v žilách také českou krev. Jeho babička byla od Kolína. Z okolí Plzně byli prarodiče Rinka Babky, dalšího slavného amerického diskaře, a do třetice měl dědečka od Brna i světový rekordman ve švédském dresu - Richard Bruch. V roce 1955 dvakrát zlepšil evropský rekord Karel Merta, rodák z Třeštína, který prožil nejslavnější diskařské roky v dnešní Slavii. A přece největší českou diskařskou osobností je nepochybně Ludvík Daněk. Narodil se na Tři krále v roce 1937 v Hořicích u Blanska.

Osud mu však nastavil do cesty ke sportovnímu Olympu nespočet překážek. Otec Ladislav zemřel šestnáct dnů po synově narození. Později přibyli Ludvíkovi dva nevlastní sourozenci. Vedle fotbalu a házení vším, co bylo po ruce, patřil ke "slavným" disciplínám hořických kluků běh k velkému dubu. Snad to byla osmistovka, to už se dnes těžko odhaduje, ale Ludvík byl v této soutěži rekordmanem.

Do učení šel v roce 1952 do ČKD Blansko, továrny, kde pracoval i jeho táta. A sport? Jedničkou byly pro něj lyže. Při krajském přeboru byl dokonce druhý mezi skokany na můstku s kritickým bodem 30 m. Ludva měl však ještě raději běžky. Začal si vozit i první diplomy a medaile.

Přestup k atletice má na svědomí jeho mladší bratr Jirka. Jednou přinesl domů disk a šel Ludvovi ukázat, co se naučil. A házel o dobrých 10 m dál než jeho starší bratr. To Ludvu pěkně štvalo. Za dva měsíce bylo už všechno při starém. Jirka opět prohrával. Jejich prvním ,,trenérem” byly novinové obrázky Karla Merty, Zdeňka Čiháka i Jana Vrabela. První rady přinesl Jirka od Jana Vyškovského. A oběma bratrům se s diskem dařilo.

Na vojnu narukoval Ludvík Daněk k pohraničníkům, dělal psovoda. Moc toho nenatrénoval, a přece hodil na jaře 45,27 m, o tři metry si zlepšil osobák. Už byl na spadnutí přestup do RH Praha, ale osud nastražil Daňkovi další těžkou překážku. Cestu do Hořic mu pomohl zkrátit kamarád. Jel však se svojí motorkou příliš rychle a oba skončili v příkopu. Kamarádovi se nic nestalo, ale odnesl to Ludva. Těžce naražená páteř, roztržená ledvina, možná celoživotní invalidita, to byl první výrok lékařů. Po pěti měsících se loučil Daněk se zábrdovskou nemocnicí o dvacet kilo lehčí, nesl si modrou knížku i verdikt lékařů, že se sportem je konec.

Ale Daněk byl jiného názoru. Rozcvičil se na několika tancovačkách, seznámil se se svojí budoucí ženou Jarkou a znovu to doma zkoušel s dvoukilovou plackou. Po 30 měsících opět přehodil čtyřicítku. Příští léto, to bylo v šedesátém roce, už přehodil 50 m. Na mistrovství právě v Brně mu to ještě nevyšlo, byl až 16., ale to Ludvu neodradilo. Dalším impulsem na cestě do světové špičky byl návrat Jana Vrabela ze stáže v Bagdádu. Ten disku opravdu rozuměl. Byl skvělým trenérem. V roce 1961 hodil Daněk při exhibici téměř 55 m. Tehdy byl světový rekord jen těsně za značkou 60 m. Za rok už byl Daněk doma jednička. Jel na ME do Bělehradu. Obsadil 9. místo a o pár týdnů později zaostal v Bukurešti výkonem 56,59 m jen 10 cm za čs. rekordem. To už byl novomanžel a s ženou Jarkou bydleli v Šebrově. Vstával před pátou a jezdil do brněnských Švermových závodů. Byl přesvědčený, že rok před OH přehodí 60 m.

Už v dubnu vytvořil první čs. rekord 57,22 m. V červnu pokořil v Košicích šedesátku o čtyři cm a v září se stal výkonem 60,97 m druhým Evropanem všech dob. Olympijskou sezónu 1964 zahájil evropským rekordem ve Vyškově (62,45). V srpnu se zapsal poprvé do listin světových rekordmanů. Bylo to po závodech v Turnově a výkonu 64,55 m. Na OH do Tokia jel s puncem favorita.Ve finále vedl až do páté série pokusem 60,52 m. Potom však ze sebe doslova vyždímal dvojnásobný vítěz OH, ne zcela zdravý Al Oerter, víc než maximum. Hod 61,00 m mu zajistil třetí zlato. Daněk, muž s modrou knížkou a před několika lety téměř invalida, získal stříbro.

V poolympijské sezoně pozvali Američané Daňka do Kalifornie, ráje diskařů. A Ludva vytvořil v Long Beach „americký” rekord, nejlepší výkon dosažený na půdě USA (64,33) a v San Diegu dobyl titul mistra AAU před všemi Američany. V Long Beach potom hodil skvělých 66,07 m, ale Američané neměli na stadionu kvalifikované rozhodčí, a tak to svěťák nebyl. A přece se Daněk dočkal v Long Beach, ale až v roce 1969, nového čs. a evropského rekordu 66,48 m. Dopingem byly tehdy buchty od paní Fikotové, maminky Olgy, diskařské vítězky OH z Melbourne. To už byl Daněk i na čestné listině světových rekordmanů s dalším výkonem 65,22 m (12. 10. 1965 Sokolov). Slavné roky Ludvíka Daňka jsou známou kapitolou české atletiky. Čs. rekord překonal celkem devětkrát až po 67,18 m (1974).

Větu J. Kratochvílové, že atletika je především trpělivé čekání, naplnil Daněk vrchovatě. Na OH v Mexiku stál na stupních vítězů, ale nad číslem tři. Dočkal se v roce 1972 v Mnichově, kde porazil své největší soupeře Silvestera a Brucha (64,40-63,50-63,40). Hodně si Daněk protrpěl i na ME. Neuspěl v Budapešti ani v Athénách. Zlata se dočkal v Helsinkách (1971) a stříbro přidal o tři roky později v Římě. K velkým úspěchům Daňka patří i dvojnásobné vítězství v utkání Evropa - Amerika (1967 a 1969). V čs. reprezentaci startoval 49krát a 37krát vyhrál. Po dresu Zbrojovky se převlékl Daněk do sparťanského tílka. Život, i ten nesportovní, mu připravil ještě hodně těžkých chvil. Pár měsíců před padesátými narozeninami mu zemřela po těžké nemoci žena. Přišlo ještě hodně těžkostí . Ale chlapz Hořice všechno zvládl. Vychoval syna, kterému ke dvacetinám splnil dlouho odkládaný slib - zašli spolu do pravého moravského "sklépka".

Po ukončení závodní činnosti byl Daněk trenérem a funkcionářem RH Praha, stal se předsedou Klubu olympioniků, a od A. Samaranche převzal olympijský řád, byl zvolen místopředsedou ČAS. Své šedesátiny oslavil v roce stého výročí české atletiky.

František Macák - (výňatek z knihy „Sto let královny“)

Vytisknout