Kateřina Šafránková
Kateřina Šafránková ze Zásmuk u Kolína se prosazuje v kladivářském sektoru. První velkou mezinárodní účast si připsala na MS juniorů v Pekingu 2006, kde ve finále skončila 11. V dalších letech se rozběhla její stříbrná šňůra. Cenný kov této barvy získala postupně na juniorském ME a MS, a následně na Evropě 22letých v Kaunasu.
V Hengelu 2007 odpadla kvalifikace. Medailový hod 62.95 m předvedla hned v první sérii a byl to její jediný změřený výkon v soutěži. U zbylých pěti měla zapsaný křížek. "S medailí jsme nepočítali. Byly to nervy až do konce. Domnívali jsme se, že můj výkon nebude stačit, ale vyšlo to. Jsem moc a moc ráda, že to tak dopadlo a děkuji oběma trenérům," radovala se svěřenkyně Jiřího Tučka a Stanislava Pluhaře.
V následující sezoně (2008) byla blízko olympijské účasti, nakonec ji však přehodila Lenka Ledvinová. Zpráva ji zastihla na MSJ. Nervy si prožila i v samotné soutěži v Bydhošti, když málem nepostoupila z kvalifikace. "Je to paráda. Chtěla jsem na včerejšek zapomenout. Snažila jsem se být klidná poté, co jsem zase slyšela, že mám na medaili. Doufala jsem ale v ní a vyšlo to," sdělila tehdy novopečená vicemistryně světa za 63.13. Podle očekávání byla také zvolena juniorkou roku v každoroční anketě ČAS.
V roce 2009 se Kateřině příliš nedařilo výkonnostně, do třetice však dovezla stříbro z vrcholné mládežnické akce, tentokrát ME do 22 let v Kaunasu. "Zase druhá, já už snad ani jiná být nemůžu," smála se urostlá závodnice, jež si však umístění musela tvrdě vybojovat. Po dvou pokusech se strachovala o další pokračování v soutěži, v polovině (tedy po dalším hodu) se však posunula na třetí pozici. Nakonec si ještě o jednu příčku polepšila. V anketě Atlet roku skončila na 11. místě.
Sezonu 2010 začala Katka dobře, posunula si osobní rekord blíž sedmdesátimetrové hranici (68.95). V dalším průběhu se jí však příliš nedařilo, včetně vrcholu na ME v Barceloně. Předvedla výkon o šest metrů kratší, a to na finálovou dvanáctku nestačilo. "Nechci se vymlouvat na kruh, ale je pravda, že i na mě je hodně rychlý. Krom toho asi neumím závodit, před začátkem jsem si říkala, že první skupina moc nenaházela, že by to i mohlo vyjít. V rozcvičování jsem si ještě hodila volně, ale na stadionu už to byla křeč," uvedla po závodě celkově devatenáctá kladivářka mistrovství.
V roce 2011 zamířila hned na dva vrcholy, na ten nejvyšší na MS do Tegu se neprobojovala, přestože si na šampionátu družstev ve Stockholmu vylepšila osobák na 69.39 metru - chybělo jí 11 cm. Na mistrovství Evropy do 22 let v Ostravě moc chtěla zopakovat medailový úspěch z Kaunasu. Z kvalifikace postoupila bez potíží, ve finále - historicky nejkvalitnější soutěži na této akci - si v boji o jeden z cenných kovů nevedla špatně. Třikrát hodila za 67 metrů a nejdále 67.94, na bronz však potřebovala vylepšit svůj osobní rekord. "Hrozně mě to mrzí, medaili jsem chtěla. V rozhazování jsem hodila sedmdesát a věděla jsem, že na to mám. Bohužel v závodě jsem to nezúročila," litovala čtvrtá kladivářka v pořadí. Velmi podobné výkony předvedla také na univerziádě v čínském Šen-čenu, finálových 67.19 stačilo na sedmé místo.