Kateřina Šafránková

Kateřina Šafránková ze Zásmuk u Kolína se prosazuje v kladivářském sektoru. První velkou mezinárodní účast si připsala na MS juniorů v Pekingu 2006, kde ve finále skončila 11. V dalších letech se rozběhla její stříbrná šňůra. Cenný kov této barvy získala postupně na juniorském ME a MS, a následně na Evropě 22letých v Kaunasu.

V Hengelu 2007 odpadla kvalifikace. Medailový hod 62.95 m předvedla hned v první sérii a byl to její jediný změřený výkon v soutěži. U zbylých pěti měla zapsaný křížek. "S medailí jsme nepočítali. Byly to nervy až do konce. Domnívali jsme se, že můj výkon nebude stačit, ale vyšlo to. Jsem moc a moc ráda, že to tak dopadlo a děkuji oběma trenérům," radovala se svěřenkyně Jiřího Tučka a Stanislava Pluhaře.

V následující sezoně (2008) byla blízko olympijské účasti, nakonec ji však přehodila Lenka Ledvinová. Zpráva ji zastihla na MSJ. Nervy si prožila i v samotné soutěži v Bydhošti, když málem nepostoupila z kvalifikace. "Je to paráda. Chtěla jsem na včerejšek zapomenout. Snažila jsem se být klidná poté, co jsem zase slyšela, že mám na medaili. Doufala jsem ale v ní a vyšlo to," sdělila tehdy novopečená vicemistryně světa za 63.13. Podle očekávání byla také zvolena juniorkou roku v každoroční anketě ČAS.

V roce 2009 se Kateřině příliš nedařilo výkonnostně, do třetice však dovezla stříbro z vrcholné mládežnické akce, tentokrát ME do 22 let v Kaunasu. "Zase druhá, já už snad ani jiná být nemůžu," smála se urostlá závodnice, jež si však umístění musela tvrdě vybojovat. Po dvou pokusech se strachovala o další pokračování v soutěži, v polovině (tedy po dalším hodu) se však posunula na třetí pozici. Nakonec si ještě o jednu příčku polepšila. V anketě Atlet roku skončila na 11. místě.

Sezonu 2010 začala Katka dobře, posunula si osobní rekord blíž sedmdesátimetrové hranici (68.95). V dalším průběhu se jí však příliš nedařilo, včetně vrcholu na ME v Barceloně. Předvedla výkon o šest metrů kratší, a to na finálovou dvanáctku nestačilo. "Nechci se vymlouvat na kruh, ale je pravda, že i na mě je hodně rychlý. Krom toho asi neumím závodit, před začátkem jsem si říkala, že první skupina moc nenaházela, že by to i mohlo vyjít. V rozcvičování jsem si ještě hodila volně, ale na stadionu už to byla křeč," uvedla po závodě celkově devatenáctá kladivářka mistrovství.

V roce 2011 zamířila hned na dva vrcholy, na ten nejvyšší na MS do Tegu se neprobojovala, přestože si na šampionátu družstev ve Stockholmu vylepšila osobák na 69.39 metru - chybělo jí 11 cm. Na mistrovství Evropy do 22 let v Ostravě moc chtěla zopakovat medailový úspěch z Kaunasu. Z kvalifikace postoupila bez potíží, ve finále - historicky nejkvalitnější soutěži na této akci - si v boji o jeden z cenných kovů nevedla špatně. Třikrát hodila za 67 metrů a nejdále 67.94, na bronz však potřebovala vylepšit svůj osobní rekord. "Hrozně mě to mrzí, medaili jsem chtěla. V rozhazování jsem hodila sedmdesát a věděla jsem, že na to mám. Bohužel v závodě jsem to nezúročila," litovala čtvrtá kladivářka v pořadí. Velmi podobné výkony předvedla také na univerziádě v čínském Šen-čenu, finálových 67.19 stačilo na sedmé místo.

Zahájit sezonu národním rekordem, to muselo překvapit i Kateřinu samotnou. Bohužel v roce 2012 zůstal výkon 71.16 z březnového evropského poháru v Baru jediným úspěchem. Dostal ji sice na oba vrcholy, ale ani na Evropě se jí nepodařilo projít do finále, skončila 14 s 66.51. V hloubi poražených zůstala na olympiádě. "To, že jsem neměla jistotu toho, že pojedu na olympiádu, protože Terka (Králová) házela opravdu dobře, mě spíš svazovalo, než nakoplo - házela jsem blbě. V posledních závodech se to ale zlepšovalo, hodila jsem 68, tak jsem věřila, že když potrénujeme, vyjde to. Mrzí mě to, protože jsem se cítila dobře a kladivo se mi zdálo lehké, podobně jako na jiných velkých závodech. Jenže neodletělo," litovala výkonu 66.16, ještě o něco slabšího než v Helsinkách.

Sezónu 2013 u Kateřiny negativně ovlivnilo zranění, maxima dosáhla opět zkraje sezony při zimním EP, který se tentokrát konal v Castellónu - 65.43. V dalším průběhu už startovala pouze v soutěžích družstev za mateřský Kolín.

V roce 2014 našla Kateřina snad již definitivně klíč na své zdravotní obtíže, což mělo za následek výkonnostní i výsledkový návrat do bývalých pozic. Znovu přehodila ceněnou sedmdesátku, to když na extraligovém kole v Kladně poslala své náčiní do vzdálenosti 70.79 a při vrcholu sezóny na mistrovství Evropy v Curychu se poprvé v kariéře dokázala dostat do finále seniorské akce. Obsadila v něm devátou příčku. "Na finále jsem se těšila, byla jsem docela klidná, ale pak ta správná nervozita přišla. Mrzí mě první pokus. Myslím si, že by byl o dost dál, než ten měřený, ale na možná a kdyby se nehraje," uznala sportovně. Naopak v následujícím roce 2015 se výkon se sedmičkou na začátku předvést nepovedlo (nejlépe 68.43), a to na nominaci na vrchol nestačilo.

Olympijský rok 2016 byl pro Katku jistě úspěšnější. Hodnotu vlastního národního rekordu posunula na 72.47. Na mistrovství Evropy v Amsterdamu se jí podařilo dostat do finále a v evropské konkurenci obsadila deváté místo. Poté odcestovala na své druhé olympijské hry a v Riu z toho byla sedmnáctá příčka. "Byla jsem připravena dobře. Asi ještě neumím závodit na tak velkých akcích. Snažila jsem se od té nervozity odprostit, ale nepodařilo se," litovala bezprostředně po závodě.

Vytisknout

Související články