Kateřina Baďurová-Janků



Badurova2007MSprilet_v.JPG

Cestu k atletice si našla rodačka z Ostravy poté, co ze zdravotních důvodů skončila s gymnastikou. Té se věnovala od svých čtyř let. Bohužel zdravotní problémy pronásledovaly Kateřinu Baďurovou i zde. Protože ráda a rychle běhala, zkusila si po přechodu k atletice nejprve sprinty. Vždyť už v šestnácti letech uměla zaběhnout šedesátku za 7.70 a stovku za 12.36. Pak ale padl návrh, aby to podobně jako bývalá gymnastka Daniela Bártová zkusila s tyčkou. „Můj první závod byl otřesný. Skončila jsem ve výšce dvou metrů,“vzpomíná.

O rok později však již dokázala vyhrát v prvních dvou kolech extraligy a nominovala se na dorostenecké MS. V roce 1999 reprezentovala mladá tyčkařka naši republiku poprvé a ke svojí premiéře na mezinárodní scéně nemusela jezdit příliš daleko. V polské Bydhošti se konal první světový šampionát atletů do 17 let. Baďurová postoupila z kvalifikace ze čtvrtého místa. V průběhu finále si však natrhla stehenní sval a nemohla v soutěži pokračovat. Celkově tak obsadila páté místo.

O dva roky (2001) později přišlo další zranění a opět na velké akci. Italské Grossetto hostilo juniorský evropský šampionát. Kateřina měla ten rok skočeno již 4.30, ale během rozcvičování na kvalifikaci si udělala výron. Při zpětném pohledu velká škoda, neboť v Grossettu stačilo na bronz a stříbro skočit 4.15 metru.

V roce 2002 se nominovala hned na oba evropské šampionáty dospělých. Ve vídeňské hale skončila v kvalifikaci na konečném dvacátém místě, když napoprvé překonala rovné čtyři metry, ale následných 4.20 natřikrát shodila. Evropský šampionát pod otevřeným nebem v Mnichově měl být vhodnou příležitostí k reparátu, ale v kvalifikační skupině A skočila 380 centimetrů napodruhé a rovné čtyři metry třikrát shodila. Obsadila tak konečné 28. místo. Zdravotní komplikace poté mladou tyčkařku donutily vzdát se atletiky na téměř dva roky.

Ke sportu se vrátila v roce 2004, a to bravurně. Během Zimní Pražské tyčky v nafukovací hale na Strahově nejprve překonala 4.25 metru, čímž si zajistila B-limit pro olympijské hry, a uspěla i o decimetr výš, čímž se nominovala na halové MS. Premiéru v Budapešti však nezvládla psychicky: „Před závodem jsem si myslela, že jsem v pohodě. Jakmile jsem ale přišla do call roomu, byla jsem úplně mimo.“ Zvládla pouze základní výšku činila 410 centimetrů a obsadila Baďurová 17. místo.

V létě si třikrát vylepšila osobní rekord až na 452 cm a nominaci do Atén stvrdila i ostrým A limitem. V olympijské kvalifikaci zvládla požadovaných 4.40 metru. „Pomohlo mi rychlé mondo, výborně se na něm běhalo,“ řekla tyčkařka. „A ani nervozita nebyla tak velká, jak jsem se obávala.“ Jako druhá nejmladší ze čtrnáctičlenného pole ve finále skočila bohužel pouze 420 cm, což stačilo na konečné 12. místo.

Konec olympijské sezony poznamenaly opět zdravotní potíže, tentokrát bolesti v kotníku. Po prosincovém soustředění na Kanárských ostrovech se Kateřina rozhodla pro operaci. Celý rok 2005 tak patřil regeneraci, pokud nepočítáme ojedinělý start na Zlaté tretře v Ostravě. Na konci roku zamířila s tréninkovou skupinou opět do Atlantiku za sluncem.

V halové sezoně 2006 skočila Kateřina nejlépe 4.25 metru v polské Bydhošti, což na limit pro HMS zdaleka nestačilo. Lépe se jí vedlo ve snaze o mistrovství Evropy v Göteborgu, kam bylo třeba 430 cm. Tenhle výkon ve Švédsku zopakovala na do finále ji však dělilo pět centimetrů. Při posledním neúspěšném pokusu na 435 centimetrech rozsekla o rozkmitanou laťku ret. „Naštěstí to vypadalo hůř, než to ve skutečnosti bylo. Ránu mi lékaři ani nesešili, pouze stáhli náplastí.“ 

 Halová sezona 2007 byla pro Kateřinu bez úspěchu na halovém evropském šampionátu (skončila v kvalifikaci), ale svou výkonnost výrazně zlepšila. Několikrát posunula hranici osobního maxima a na Valentýna skočila v hale Otakara Jandery v pražské Stromovce 465 cm, tedy český rekord. Svoji tréninkovou kolegyni Pavlu Rybovou překonala o jeden centimetr a od přítele Tomáše Janků dostala jako dar 465 růží.

V letní sezoně pokračovala ve spanilé jízdě. Na Zlaté tretře vylepšila český rekord o jeden centimetr, v Ostravě prohrála pouze s Isinbajevovou, a to jen kvůli horšímu zápisu, neboť obě skočily 466 cm. Další čtyři dílky přidala přítelkyně Tomáše Janků na mítinku ve Stockholmu 7. srpna. Veleúspěšný rok korunovala na mistrovství světa v Ósace, kde zlepšila rekord o dalších pět čísel na 475 centimetrů a prohrála (opět) pouze s Isinbajevovou. "To je má odměna za minulé dva roky, kdy jsem měla kolikrát chuť s atletikou skončit," říkala stříbrná tyčkařka, které se vrátilo vše, co atletice obětovala.

Hůře začít olympijská sezóna 2008 ani nemohla. V lednu se na Tenerife zranila již třetí den soustředění při odrazech. „Při jedné z rotací jsem si vyvrkla pravé koleno,“ řekla k tomu. Diagnóza - přetržený křížový vaz na pravé (byť neodrazové) noze - donutila Baďurovou vynechat halovou sezonu. Velmi ohroženy byly i plány pro Peking, už v polovině dubna ale tyčkařka hlásila: „Mohu dělat základní objemovou přípravu, kterou v této fázi roku potřebuji. Zvládnu 30minutový fartlek, pětistovky jsem schopná běžet stejnou rychlostí jako před zraněním. K tomu pochopitelně posiluji a problémy mi nedělají ani speciální cvik na laně, či kladkách.“

Takřka nemožný comeback se nakonec částečně povedl. V jediném závodním pokusu o limit 435 cm uspěla a těšila se na olympijské hry. Tam ji však zradila psychika, která nebyla připravená na velký závod a tak všechny tři pokusy na základní výšce v kvalifikaci proběhla. "Soupeřky se divily, že tam vůbec jsem, a gratulovaly mi," řekla tyčkařka novinářům. K tomu, aby porazila psychický blok, jí to však nepomohlo. Ještě na tréninku, když u ní byl kouč Boleslav Patera, tak skočit dokázala. Na zaplněném stadionu před 90 tisíci diváky to už nešlo. Sezonu předčasně ukončila.

Blok, který se projevil na olympiádě, bohužel vytrval i v sezoně 2009, navíc se k němu přidalo i zranění paty. Na jejím konci však již Katka mnohem odvážněji hlásila: Už jsem snad konečně zdravá!“ I tak však nezahálela, dodělala vysokou školu ekonomického směru a pomáhala rozjet firmu svému příteli Tomáši Janků, který po hale ukončil svou závodní kariéru.

Sezonu 2010 Katka sama označila za zlomovou a ve skutečný návrat i sama věřila: „Troufnu si říct, že jsem už byla ve velmi podobné formě jako třeba v roce 2007, ne-li lepší.“ Jenže… Koleno na odrazové noze, které se zdálo být zdravé, začalo v zimě signalizovat potíže. Sérii vyšetření měla zakončit koncem dubna artroskopie, která však ukázala mnohem tvrdší resumé, než kdokoli předpokládal: opět přetržený křížový vaz a jediným řešením znovu plastika. Tu už nehodlala podstoupit a naopak předstoupila před novináře, kterým sdělila své rozhodnutí ukončit závodní kariéru. „Za daného stavu to pro mě už nebylo těžké rozhodnutí,“ glosovala.

Atletice však Kateřina vale nedala, rozjela projekt mateřské školky s pohybovou výchovou a od 1. října nastoupila do pozice šéftrenérky atletiky ve svém mateřském oddílu Dukla Praha. Ještě předtím stihla dlouho očekávanou svatbu s dalším bývalým atletem, výškařským vicemistrem Evropy Tomášem Janků. Své ano si řekli novomanželé 11. září na zámku v Liblici na Mělnicku. 7. října 2011 se rodina Janků rozrostla o dceru Ellen. Na podzim 2012 Kateřina zvítězila s partnerem Janem Onderem v páté řadě taneční soutěže StarDance. Na konci května v roce 2014 se manželům Janků narodila druhá dcera, dostala jméno Nicollete. 

FOTOGALERIE

Vytisknout

Související články