Josef Odložil



Josef Odložil

Josef Odložil se narodil 11. listopadu 1938 ve Zlíně. Část svého dětství trávil v Bělé pod Pradědem – malé vesničce uprostřed Jeseníků. Právě tady začala vznikat jeho vynikající tělesná kondice. Každý den, za každého počasí nachodil či spíše naběhal 8 km při cestě do školy a zpět. Jeho sen, studium na lesnické škole, se nevyplnil, protože na základní školu, kterou navštěvoval, nebyla přidělena kvóta, a proto odešel studovat na Vojenskou Žižkovu školu do Bratislavy. Zde se začal intenzivně věnovat atletice.

Po absolvování školy nastoupil v Olomouci a začal běhat za místní klub Slovan. Od roku 1958 studoval v Košicích, kde strávil pod vedením trenéra Jana Lišky tři roky. Jeho vzestupná výkonnost ho přivedla do reprezentace a od roku 1960 startoval za Duklu Praha.

Stanovil si nelehký cíl – účast na olympijských hrách. Zásluhou jeho houževnatosti, vytrvalosti, cílevědomosti a hlavně nesmírně silné vůle se mu v roce 1964 podařilo na poslední chvíli vybojovat nominaci na OH v Tokiu. Tam všechny překvapil a přivezl stříbrnou olympijskou medaili z běhu na 1500 metrů. Porazil ho pouze fenomenální Petr Snell z Nového Zélandu.

V roce 1965 překonal světový rekord na 2000 metrů časem 5:01.2, což je dodnes český (československý) rekord. Při mezistátním utkání s Francií vytvořil v roce 1966 nový československý rekord na 1500 m časem 3:37.6, který dodnes drží jeho pozdější svěřenec svěřenec Jan Kubista. Na olympijských hrách v Mexiku se opět probojoval do finále na 1500 metrů, kde skončil na 8. místě.

Za své běžecké kariéry se stal 7x mistrem Československa, vedle olympijských úspěchů skončil na 2. místě Evropských halových her v roce 1967 (později Mistrovství Evropy v hale). Byl držitelem či spoludržitelem 11 československých rekordů a 5 nejlepších výkonů na území Československa.

Josef Odložil vystudoval FTVS UK, obor čeština – tělesná výchova. V roce 1977 obhájil rigorózní práci a získal doktorát filosofie na UK Praha za práci „Trénink vrcholových běžců na 800 m“. Po skončení běžecké kariéry byl donucen z politických důvodů opustit armádu. Později působil v trenérské funkci ve Spartě Praha, v letech 1979 – 1981 jako trenér u Institutio National Del Deporte v Mexiku. Po roce 1989 byl rehabilitován, vrátil se do armády a zde působil až do své smrti. V letech 1992 – 1993 byl velitelem Mírových sborů OSN v Iráku. Po návratu do své vlasti se dozvěděl smutnou zprávu, že syn Martin (z prvního manželství s Věrou Čáslavskou) neudělal maturitní zkoušky. Bylo mu to moc líto. Chtěl se s ním sejít a nabídnout mu pomoc. Toto setkání se mu stalo osudným. Od svého syna dostal jedinou ránu, ránu od člověka, který provozoval 7 let bojové sporty. Ránu, po níž následovalo 35 dní hlubokého bezvědomí a pak už jen smrt.

Z druhého manželství s Evou, rozenou Mervartovou, zůstali dvě děti. V době jeho smrti čtyřletá Andrea a teprve jednoroční syn Honzík.

Jeho životní osud zachytil režisér Vít Olmer v dokumentárním snímku Josef Odložil – atlet olympijských ideálů. U příležitosti 10. výročí jeho úmrtí vyšla kniha „Prostě zabil jsem svého otce“, kterou napsala jeho sestra Miloslava Ševčíková. Zachycuje příběh olympioniků Josefa Odložila a Věry Čáslavské, jejich syna Martina a spravedlnosti po česku.

Vytisknout