Jitka Bartoničková



bartonick_me2010_ag_v.jpg

Jitka Bartoničková o sobě dala vědět již v juniorské kategorii. V roce 2003 se nominovala na ME do finského Tampere.

Samotné se jí příliš nedařilo, když skončila hned v rozběhu časem 55.64. Lépe se vedlo štafetě, kde spolu Bergrovou, Burešovou a Fišerovou obsadily třetí místo v rozběhu a časem 3:50.86 postoupily do finále. V něm nahradily Ščerbová a Z. Hejnová Bergrovou a Fišerovou, ale ani o 6 vteřin lepší čas 3:44.55 nestačil na lepší než osmou příčku.

Od roku 2004 již Bartoničková pravidelně patří do reprezentace pro soutěž družstev. Na MSJ se nominovala tentokrát "jen" ve štafetě. Sestavě Rinková, Hejnová, Polívková, Bartoničková chybělo výkonem 3:37.89 na postup do finále 59 setin a skončily deváté.

V roce 2006 se dostala Jitka Bartoničkové na první velkou akci mezi dospělé. Na ME v Göteborgu poprvé zaběhla pod 53 vteřin, ani čas 52.91 na postup bohužel nestačil. "Bála jsem se, že když přijdu na stadion, tak to na mě padne. Pořád jsem na to čekala, ale kupodivu nic nepřišlo. Až jsem se tomu divila. Mým cílem bylo běžet pod 53, což se mi povedlo," uvedla celkově 19. čtvrkařka ME. Nastoupila také se štafetou 4x400 m spolu s Rücklovou, Bergrovou a Hejnovou, tentokrát bylo však finále v čase 3:34.47 dlouhé 4 vteřiny daleko.

V roce 2007 přešla Jitka od Petra Novotného ze Slavie k Martině Blažkové do USK. Olympijský rok 2008 zahájila nominací se štafetou na HMS. Kvarteto ve složení Bergrová, Ščerbová, Bartoničková a Hejnová vybojovalo ve Valencii čtvrté místo za čas 3:34.53. Česká štafeta tak napodobila jedenáct let starý úspěch tehdejší čtveřice Koštovalová, Formanová, Fuchsová a Benešová ze šampionátu v Paříži. "Jsme rády, že jsme porazily dvě štafety, čtvrté místo je super, i když nás bylo jen šest. Ale na to se historie neptá," usmívala se kolegyně Hejnová.

V roce 2010 se mohl úspěch čtvrtkařek na HMS zopakovat, z Dauhá si čtveřice odvezla opět čtvrté místo, kvůli dopingu jedné z Jamajčanek jim však byly později přiznány i zaslány bronzové medaile. Ve složení z Valencie došlo jen k prohození úseků a Ščerbovou už známe pod jménem Rosolová. Ta štafetu rozbíhala, po ní následovaly Bartoničková, Bergrová a Hejnová. Razantně se však zvedla výkonnost celého týmu k výtečnému času 3:30.05. "Máme jednoznačně radost, jednak jsme vyhrály souboj s Britkama a navíc máme super čas, o 4.5 vteřiny lepší než předloni," zářila finišmanka Hejnová.

Díky štafetě se Jitka dostala i na mistrovství Evropy v Barceloně, v individuálním startu se jí nepodařilo postoupit z rozběhu, marně se prala s větrnými podmínkami na stadionu. "Když jsem viděla časy předešlých běhů, říkala jsem si, že to bude s větrem složité. Bohužel se to točilo a byl tam proťák a v cílové rovince ještě větší," popsala situaci. "Spokojená nejsem, čas 54.16 není žádná sláva, ale neberu to ani jako tragédii," dodala. Ani s kolegyněmi ze štafety se nepodařilo postoupit dál. Čtveřice, v níž kvůli náročnému programu Jana Slaninová vystřídala Hejnovou, dále běželo obvyklé složení Begrová, Bartoničková a Rosolová. Ani čas 3:31.91 nestačil. "Myslely jsem si, že se budeme držet, ne, že tam bude takováhle mezera," litovala Jitka.

Halovou sezonu 2011 neměla rozjetou špatně, v klíčovou chvíli před mistrovstvím ČR však onemocněla a na halové ME do Paříže se neprobojovala. Jiné to bylo s venkovním světem, kde sice nezvládla individuální limit, ovšem kvalifikovala se se štafetou díky výsledku na ME družstev. V rozběhu v Tegu pak ve stejné čtveřici s Rosolovou, Bergrovou a Hejnovou ještě vylepšily oddílový rekord ČR ze Stockholmu na špičkovou úroveň 3:26.01. Ve finále sice stejný čas o půl vteřiny nezopakovaly, přesto vybojovaly cennou sedmou příčku. "Jsme unavené, ale spokojené," shrnula společné pocity finišmanka Hejnová.

Přestože měly čtvrtkařky splněný limit pro HMS 2012, do Istanbulu bronz obhajovat z více důvodů neodjely. Jitka se musela na domácím šampionátu spokojit s bronzem za svůj výkon sezony 54.27. V létě chyběl k dokonalosti snad jen splněný individuální limit pro olympijské hry, oba vrcholy objela se štafetou, v Helsinkách brali s Bergrovou, Hejnovou a Rosolovou bronz do vlastních rukou hned na místě, v Londýně ve stejné sestavě vybojovaly sedmou příčku. Na Evropě se Bartoničkové podařilo postoupit do semifinále, kde zaběhla jen o osm setin pomaleji než předtím na republice ve Vyškově, kde si posunula po šesti letech osobní rekord na 52.72.  „Konečně jsem měla startovní reakci pod dvě desetiny. Rozběhla jsem to dobře, jenom škoda, že z toho nebyl osobák. Letos jsem absolvovala dvě soustředění a jsem ráda, že se zúročila, i když byla na úkor mých studií,“ prohlásila v Helsinkách.

Individuálně se Jitce v roce 2013 podařilo z vrcholných akcí nominovat pouze na univerziádu do Kazaně, kde skončila v semifinále. Se štafetou uspěla v hale, když spolu s Rosolovou, Masnou a Hejnovou vybojovala bronz na mistrovství Evropy v Göteborgu. "Cítila jsem se dobře. Čekala jsem, že na mě bude Ruska útočit, ale naštěstí jsem byla rychlejší. Předávala jsem na druhém místě a dalo se s výsledkem dál něco dělat," zhodnotila svůj podíl autorka druhého úseku. Na světovém šampionátu v Moskvě skončil kvartet, v němž finalistku půlky nahradila Jana Slaninová, před branami finále jako celkově 11. "Ten čas je trošku pomalejší, než jsme čekali, i než v hale," říkala Jitka v mixzóně k výkonu 3:30.48.

Halová sezóna v roce 2014 byla jejím posledním závodním v kariéře. Po jejím konci, navzdory tomu, že si vylepšila halový osobní rekord na 53.52 a přestože do evropského šampionátu na domácí půdě zbýval již jen rok, rozhodla se "pověsit tretry na hřebík". Podstatnou roli přitom hrál fakt, že se rozpadl štafetový kvartet čtvrtkařek, jehož byla členkou a který dokázal sbírat medaile z vrcholných akcí. "Cítím, že bych se měla posunout jinam, atletice jsem obětovala hodně, dělala jsem ji dlouho," prohlásila a naplno se začala věnovat uplatnění v bankovním sektoru.    

Vytisknout

Související články