Jaroslav Bába
Sportovní kariéra Jaroslava Báby odstartovala ve vysokých patrech již v dorosteneckém věku. Do sezony 2001 vstupoval rodák z Karviné s osobním rekordem 195 cm, který hned v halové sezoně posunul o úctyhodných 21 centimetrů. Stabilní výkonnost na této úrovni udržoval i pod širým nebem, kde dosáhl maxima 215 cm. Na mistrovství světa do 17 let, svou první významnou mezinárodní soutěž, tak odcestoval jako jeden z kandidátů medaile. Křest ohněm Jardovi vyšel jen napůl, prošel zrádným sítem kvalifikace, ale ve finále skončil desátý.
O rok později (2002) obsadil osmé místo na světovém šampionátu juniorů, to už ale jeho výkonnost snesla srovnání se seniorskou světovou špičkou. Osmnáctiletý výškař z Vítkovic se v hale přenesl přes 223 cm a v letní sezoně 2002 přidal další 4 centimetry.
První skok přes 230 centimetrů, hranici světové extratřídy, Jarda předvedl 18. ledna 2003 při Hustopečském skákání. První vystoupení na vrcholných zvládla. Na halovém mistrovství světa v Birminghamu, zvládl kvalifikaci a mezi elitou skončil devátý, podobně se dařilo jedenáctým místem na MS pod otevřeným v Paříži. Svůj kredit zvýšil i titulem juniorského mistra Evropy.
Vyvrcholení olympijského cyklu v Aténách, předcházel v roce 2004 halový světový šampionát v Budapešti. Výškařská bitva odměnila medailí hned pět finalistů. O tu bronzovou se na 225 cm podělila hned trojice soupeřů, mezi nimiž byl i Jaroslav Bába.
V dramatickém finále olympiády si pak vysloužil bronz za odvážný risk. Po dvou „křížcích“ v kolonce 232 cm si pokus poslední naděje nechal na laťku o 2 centimetry výš. Nejmladší účastník soutěže, devatenáctiletý Jaroslav Bába, se s mírnou rezervou přes 234 přenesl, čímž se posunul na druhou pozicí. Z ní ho na další výšce odsunul šampion Holm, ale protože vedle něj 236 nikdo další nezdolal, mohl se mladík z Karviné radovat z olympijského bronzu. Senzační sezona mu pak vynesla i druhé místo anketě Atlet roku.
Při obou vrcholech sezony 2005 Bába skončil těsně pod stupni vítězů. Na halovém ME v Madridu mu zůstal černý Petr v podobě čtvrtého místa, když se mezi trojici favoritů Holm, Rybakov, Bába vklínil méně známý Rus Fomenko. Do české historie se nicméně zapsal počin z halového mítinku v německém Arnstadtu, při němž výkonem 237 cm vymazal 18 let starý český rekord Jána Zvary. Na letní světový šampionát cestoval jako mistr Evropy do 22 let z německém Erfurtu. V Helsinkách se rozhodovalo na 232 cm, které jako jediný překvapivě zdolal Ukrajinec Krymarenko. Jardův zápis z předevšlých výšek stačil na dělenou pátou pozici. V domácí anketě o nejlepšího atletu skončil tentokrát třetí.
Smolný byl začátek roku 2006. Již v lednu se nominoval na HMS do Moskvě, ale na začátku února si na mítinku ve Weinheimu těžce poranil kotník při prvním pokusu na 2.31 m. Obavy potvrdilo lékařské vyšetření, které absolvoval po návratu do Prahy. "Sešili mi vazy, našroubovali mi tam kov a šest týdnů s tím nebudu moci vůbec hýbat," pokukoval Bába smutně po své levé noze, sevřené ve slušivé plastikové dlaze. "Trénovat bych mohl začít až tak možná za čtyři měsíce," plánoval si, ale vinou zdlouhavé rekonvalescence už letní vrchol, mistrovství Evropy v Göteborgu, nestihl. Pouze dva exhibiční závody, v nichž skočil 205 cm.
Návrat mezi elitu se nakonec protáhl na sezonu a půl, když nalomenou psychiku překonal až v létě. Kvalifikoval se na světový šampionát v japonské Ósace a svým nejlepším výkonem po zranění (229 cm) prošel do finále, v němž mu stačily síly na 226 metru a konečné 8. místo. "Osmička je super. Příští rok na olympiádě to bude lepší," řekl k znovunalezenému sebevědomí.
Čekání na limit pro halové MS 2008 se protáhlo, nakonec se povedlo zdolat 230 cm až při poslední možné příležitosti na domácím mistrovství. Ve Valencii se potíže z kvalifikace bohužel přenesly i do finále, v němž nezvládl již 227 cm a skončil devátý. Přitom do osudné výšky měl čistý zápis. „Zkrátka se to nepovedlo, to se stává. Chybělo mi asi štěstí, které jsem měl v kvalifikaci, “ uvažoval po závodě.
Na olympiádě v Pekingu nepomýšlel Jarda na na nic jiného než na zopakování úspěchu z před čtyř let, přestože v letní sezóně 230 cm nezopakoval. Potvrdil pevné nervy v boji o finále, v němž však tentokrát hra vabank nevyšla. Zopakoval kvalifikačních 229 a po prvním nezdaru na 232 pokoušel laťku i na 234 a 236 cm. "Nic jiného mi nezbývalo, kdybych to třeba skočil napodruhé, posunulo by mě to jen o jedno místo. Ale já chtěl medaili," prohlásil Bába. "Ten skok na 236 byl nejlepší od mého zranění," vypíchl pozitivum šestý muž olympijských her.
Sezona 2009 s vrcholem na mistrovství světa nezačala pro Jardu úspěšně. Na halové Evropě neprošel vůbec poprvé kvalifikačním sítem. "Nevím, co se stalo, asi jsem se nepotkal s formou, přitom jsem se cítil dobře. Jak rád bych měl ještě jeden pokus! Ale nedá se nic dělat, musím se otřepat a koukat do budoucnosti," říkal po Turíně, po němž změnil trenérské vedení a od Aleše Dudy z Vítkovic přešel do pražské Dukly k Janovi Janků staršímu.
Po nemastném neslaném začátku šla Jardova forma nahoru, osobák po zranění si posunul na 233 cm. MS v Berlíně mu však nevyšlo, i když dělené páté místo za 223 cm bylo druhým nejlepším v české výpravě. "Šance byla veliká. 228 cm jsem shodil, ani nevím čím. Bylo to skočené," litoval po závodě. Chuť si tak spravil vítězstvím ve světovém finále, kde podlehl pouze mistru světa Rybakovovi. „Určitě je to taková náplast, protože až na MS to byla úspěšná sezona,“ zhodnotil. Jehož výkony byly oceněny třetí pozicí v anketě Atlet roku, nejvyšším umístěním od 2005.
Pro halu 2010 měl Jarda smělé plány na zisk medaile z mistrosvství světa. Zůstalo žel jen u přání, neboť po nevýrazných výkonech v průběhu sezony ("jen" dvakrát překonaný limit 228) skončil v Dauhá v kvalifikaci. Nad jeho síly bylo 226 cm, které by přitom na finále stačily. "Začátek byl dobrý, uvolněný, ale pak jsem ztuhnul, zkřečovatěl," smutnil po závodě.
Také mistrovství Evropy v Barceloně prodloužilo Jardovo čekání na cenný kov, skončil tu pátý. V soutěži, která začala za deště, se zadrhnul jednou na 226, o 3 cm však již skončil. "Je to pořád to samé, takové paběrkování," mrzelo Bábu. "Dvakrát mi sebrali značku (na rozběhu) válcem na vysoušení a dva pokusy na 229 jsem šel kvůli tomu na slepo," popsal svou finálové patálii. "Už bych chtěl, aby to zacinkalo," přál si Bába, "ale vzhledem k té sezoně, která nebyla výrazná, to umístění není zas tak strašné," dodal.
Po šestiletém a nepočítáme-li ME "22", tak dokonce sedmiletém půstu se Jarda dočkal cenného kovu z vrcholné akce. Na halové Evropě v Paříži 2011 si pověsil na krk stříbro za skvělých 234 cm a úleva byla znát: "Konečně se to prolomilo," radoval se. "Chtěl jsem sice zlato, snažil jsem se, co to šlo, ale v hale prostě asi není šance Uchova porazit. Pro mě je to malé vítězství, on je někde jinde," uznal sportovně a těšilo ho, že se mu soutěží podařilo procházet tak čistě. První chybu udělal až na 236, které jen lehce shodil, z taktických důvodů musel skákat další pokusy na 238 a 240. "Už před závodem jsem cítil formu, ale nechtěl jsem to zakřiknout. Jsem rád, že se to potvrdilo," dodal.
Na světovém šampionátu v Tegu bohužel na medaili nedosáhl, a to přesto, že se mu ve finále podařilo skočit 232 cm na první pokus. Lepším zápisem na dřívějších výškách jej však k nepopulární čtvrté pozici odsoudil Barry z Baham. "Dá se říci, že být čtvrtý je nejhorší možné umístění. Medaile je strašně blízko a současně strašně daleko," prohlásil po závodě, ale hned dodal: "Na druhou stranu je to mé nejlepší umístění na mistrovství světa a určitě ho nějak oslavím. Ostatně, zítra mám narozeniny, jen s medailí by ta oslavila byla lepší," uvažoval nahlas. Jeho výsledky ocenili i hlasující v anketě o Atleta roku, protože zopakoval druhou příčku z olympijské sezony 2004.
Jardovi nevyšel vrchol halové sezony 2012, a tak je třeba hodnotit i tuto část roku, byť do ní vstoupil hladkým splněním limitu a dalšími dobrými výkony. V kvalifikaci na MS v Istanbulu však skočil pouze 222 cm a obsadil dělenou třináctou pozici. "Nevím, v čem byl problém, prostě to nevyšlo dneska. Rozcvičení bylo docela dobré, i když žádné vysoké skoky to nebyly. Ani nikdo nevypadal, že by mu to nějak extra šlo. Škoda třetího pokusu na 226, kdybych to skočil, třeba bych se ještě chytil," litoval po soutěži. "Je to technická disciplína a dneska ta technika vázla, z rozběhu jsem nepřevedl odraz. Zklamaný jsem, ale co mám dělat, teď už to nenapravím," dodal.
FOTOGALERIE
