Jana Korešová

Koresova_HMCR08_JK_v.jpg

Rodačka z Prahy Jana Korešová začínala s atletikou v ZŠ Jeseniova s vícebojem. Poté, co si ji všimli na strahovském USK, věnovala se několik let především dálce pod vedením Pavla Sluky. S přesunem k trenérce Martině Blažkové v rámci oddílu se vrátila k víceboji.

Po několika účastech na mezistátních utkáních v hale a evropském poháru venku byla dosavadním Janiným vrcholem univerziáda v Bělehradě 2009. Třetí místo po prvním dni povýšila o jedno místo a ze Srbska si tak odvezla stříbrnou medaili.

Sedm disciplín v Bělehradě, jak je viděla Jana
100 m př. – 13.43 (v závorce: absolutní rekord 13.16, vícebojařský 13.42): Na překážkách jsem čekala lepší čas, k 13.30. Posunovali nás těsně před startem o jednu dráhu, ale to mi tak nevadilo. I když nám změřili vítr do zad, já spíš cítila proti a hlavně v konci, kdy mi docházelo.
výška – 176 osobní rekord: Supr je, že se mi povedl osobák o jeden centimetr. 179 vypadalo nadějně, už jsem na podobné výšce (předtím 178) skákala potřetí. Určitě nám nepomohlo, že nás rozdělili na dvě skupiny po šesti. Šlo to všechno hrozně rychle.
Koule – 10.18 (10.48): Tady mi moc pomohla trenérka Jana Marcella, Leona Ondráčková. Vždycky chodím na kouli rozklepaná a ona mě tak uklidnila, že mi to šlo už v rozhazování. První pokus jsem se snažila dle rad neuspěchat, ale bylo to zase moc pomalé. Druhý byl o hodně lepší, tak 10.70, jenže jsem ještě před odhodem šlápla na hranu… takže škoda. Nakonec jsem byla ráda za těch 10.18 v třetí sérii. Paradoxně jsem měla z koule v tu chvíli největší radost.
200 m – 24.65 (24.49, 24.54): Tady jsem si zažila brutální „výtuh“ v konci. A ton náš běh měl jediný vítr do zad, ostatní měly proťák. Přitom první stovku jsem se cítila úplně skvěle. Možná jsem to běžela moc silově, možná to bylo tím, že nám nechali čtyři hodiny pauzu, nevím. Jen jsem si říkala, „jak já vydržím zítra osmistovku?“. (Zaběhla v ní osobní rekord.)
Dálka – 627 (645, 634): To, že předtím pršelo, mi moc nevadilo. Přišlo mi, že to letí, ale v prvním pokusu bohužel přešlap. Druhý zase nedošlap a 598, to jsem si řekla „takhle to nenechám“. 627 bylo nakonec super, i když před soutěží jsem si věřila přes 630.
Oštěp – 35.64 (36.79, 36.52): Byla jsem nervózní a nějak jsem „šašila“ na rozběhu. Po prvním pokusu už jsem se do toho lépe netrefila a bylo to jen míň a míň. Myslela jsem si navíc.
800 m – 2:08.27 osobní rekord: Bylo skvělé, že už jsem do toho šla z medailové pozice a nemusela nic dohánět, byla jsem pak v klidu. Věděla jsem, že bych mohla být druhá. Pak jsem přišla na stadion a tam už na mě čekala česká výprava, celá, protože už všichni skončili, a řvali na mě. Zkusila jsem se Švédky držet, abych konečně i rychleji probíhala první kolo, pak už jsem to totiž ani rychlou poslední dvoustovkou nikdy pod 2:10 nedala. Tentokrát mi to i rychleji rozběhlé šlo i po 600 m, i když už jsem cítila, jak mi malinko dochází.

V roce 2013 se Janě dostalo ocenění za vytrvalost. Na mistrovství republiky v Táboře splnila vyrovnaným osobním rekordem 665 cm limit pro MS v dálce a v 32 letech se stala nováčkem na vrcholné akci. V Moskvě se jí bohužel nedařilo, skončila už v kvalifikaci. "Nedařilo se mi v konci zrychlovat, jak by bylo potřeba. Potřebovala bych ještě alespoň jeden závod, abych měla rozběh víc zažitý. Bohužel jsem brala antibiotika a víc než jeden závod před mistrovstvím jsem nestihla," uvedla po závodě a k premiéře dodala: "Nervy malinko byly, ale ne víc než jindy." 

V roce 2014 se Janě nepodařilo výkonnostně navázat na minulou sezonu, jejím maximem v daném zůstalo 624 cm z přeborů Prahy. 

Po odpočinkové sezóně 2015 se Jana v roce 2016 vrátila v solidní formě. V hale ještě nezávodila. Venku pak celkem pravidelně atakovala hranici šesti a půl metru. Stala se mistryní republiky a patří jí i nejlepší český dálkařský výkon roku 651 centimetrů. 

Vytisknout

Související články