Jan Kudlička

Opavský Jan Kudlička začínal s vícebojem. Jeho talent pro skok o tyči nakonec rozhodl o specializaci v této disciplíně. Na světovou scénu se uvedl šestým místem na mistrovství světa v marockém Marakéši v roce 2005. Hladce zvládl kvalifikaci a ve finále pak obsadil na výborné umístění díky tehdy druhému výkonu v kariéře 505 cm. Zdolal je na třetí pokus, horší zápis jej při výkonnostní shodě s Američanem Scottem odsunul právě na 6. pozici.

V roce následujícím (2006) se Honza nominoval na MS juniorů do Pekingu. Znovu se probojoval do finále a svou pozici vylepšil ještě o jednu oproti předešlému roku. Díky dvěma osobním rekordům - v kvalifikaci 520, ve finále 530 na druhý pokus - dosáhl na nejlepší umístění z české výpravy.

V sezoně 2007 posunul národní juniorské rekordy v hale na 543 cm, venku 561. Výkon pod otevřeným nebem by mu stačil na start na vysněném MS dospělých, přišel však v době, kdy v Ósace závodil Michal Balner. Druhé zklamání pro závodníka přišlo na ME juniorů v Hengelu, kde nezvládl svůj kvalifikační základ 490 cm.

Po přesunu do Prahy za trenérem Paterou začal měnit techniku, a tak se mu ještě nepovedla nominace na HMS v olympijské sezoně 2008. Zadařilo se mu však v létě, když jako první z tyčkařů splnil ostrý limit 570 po několik úspěších na mírnějším kritériu (560). Výšku na úrovni A limitu překonal na třetí pokus. Pak se pokoušel i o 581 cm, čímž by překonal národní rekord Adama Ptáčka z roku 2002. Přestože se mu to nakonec nepovedlo, rozhodně nebyl zklamaný. „Vzal jsem si netvrdší tyč v životě a měl i trochu štěstí v tom, že mi fouklo proti a tím pádem jsem neproletěl,“ přiznal. V Pekingu se mu mimořádně zadařilo v kvalifikaci, k postupu skočil 565 cm. Ve větrném finále jako jeden z mála neměl problémy se základní výškou 545 cm, což se mu paradoxně stalo osudným, protože další postupnou již nezdolal. Přesto dosáhl desátým místem dosavadního nejlepšího úspěchu kariéry.

Na začátku roku 2009 neměl Honza příliš štěstí. Zlomil tyč a slibně rozjetou sezonu zbrzdilo zranění ruky, limit 555 se mu nakonec nepodařilo zdolat. Nevedlo se mu bohužel ani v létě. Ambici odjet z ME "dvaadvacítek" s medailí nesplnil, když skončil v Kaunasu s 515 cm dělený osmý. Na MS se po boji dostal, avšak v Berlíně mu byla konečnou kvalifikace. "Na 100 % jsem věřil, že postoupím, ale nevyšlo to," litoval Kudlička nezdaru na 555 cm. 540 mu stačilo na dělené 24. místo.

Sezona 2010 nezačala pro Honzu o mnoho lépe, pro HMS v Dauhá limit nesplnil. V létě nejenže se na vrchol do Barcelony nominoval, ale z dramatické kvalifikace prošel i do bojů o medaile. Tam se mu bohužel nepodařilo zopakovat výkon 565 z předešlého kola, skočil o 5 cm méně. "Desáté místo, myslel jsem, že to bude lepší," přiznal. "Na mou obhajobu, přeci jen v tyčce tu byla světová úroveň, chybí asi jeden, dva lidi. Cítil jsem se dobře, ale při třetím pokusu na 565 mi vyklouzla tyč. To se mi ještě nikdy nestalo. Vždycky je něco poprvé," divil se a doufal, že ho žádná další tyčkařská past nechytí.

V halové sezoně 2011 se Honza bez úspěchu pokoušel o nominaci halové ME do Paříže, když nezdolal potřebných 560 cm. Nejvýše se dostal přes 545. O poznání lépe se vyvíjela venkovní sezony, v níž se kvalifikoval na svět do Tegu a prošel tu i do finále. V něm obsadil za zdolání svého nejlepšího výkonu roku 565 cm dělenou devátou příčku s Američanem Scottem a Britem Lewisem. O lepší výsledek ho dost možná připravil incident při prvním pokusu na 575 cm, kdy mu neselhalo "nářadí". "Byla nejtvrdší, jakou jsem tady měl. Cítil jsem se v životní formě, tyč se krásně rozjela... Kdyby nepraskla, tak věřím, že bych tu výšku skočil," smutnil.

Velmi ostrý limit pro halové MS 2012 do Istanbulu (572) Jan přes řadu nadějných pokusů nezdolal, přesto mohl hodnotit rok jako velmi vydařený. Před vrcholy si vylepšil osobní rekord na 573, na mistrovství Evropy uspěl ve finále, když překonal 560 cm. "Šesté místo v Evropě není úplně špatné. Vzhledem k tomu, že tady je konkurence opravdu světová, tak myslím, že jsem ostudu neudělal. Rozhodl druhý můj pokus na 5.72, kdy jsem musel proběhnout, protože celou soutěž foukalo všelijak, většinou z boku, k mojí škodě se to pak otočilo do zad a strašně mě to nahnalo blízko k šuplíku. A každý nevyužitý pokus je tady strašná ztráta," litoval pouze po závodě svěřenec Boleslava Patery.
V Londýně pak skončil jen o dvě příčky níže, když zvládl 565 napotřetí a skončil o decimetr výš. "Osmé místo nevypadá nijak skvěle, ale když se podívám, kdo zůstal za mnou, je to vlastně super," prohlásil svěřenec Boleslava Patery s odkazem na takové borce jako Walker, Mesnil, Mohr či dokonce obhájce zlata Hooker. "Trochu mě mrzí první nadějný pokus na 575," krčil jen Kudlička, který se oproti Pekingu posunul o dvě pozice.

Z pohledu vrcholných podniků byl rok 2013 pro Honzu úspěšný, v obou případech se probojoval mezi elitní osmičku. V Göteborgu na HME to bylo páté místo, když po 571 ležely stupně vítězů o 5 cm výš. "Dva skoky přes 570 cm, navíc jen den po tak těžké kvalifikaci, to je hodně dobré," pochválil se svěřenec Boleslava Patery. "Ale samozřejmě vyrovnaný národní rekord a medaile by byly ještě víc. No co, já ji přivezu někdy příště," říkal po závodě hořkosladce.
V létě pak v protrápeném finále v Moskvě dosáhl po výkonu 575 cm na sedmou příčku. "Kvalifikace byla  pro trenéra bez šedivých vlasů a vrásek, tak dneska asi zestárl o pár let," glosoval závod na adresu kouče Boleslava Patery. "Ale já jsem se dnes utvrdil v tom, že hlavu na velké závody mám a že se umím zmáčknout. Samozřejmě jsem se dneska protrápil, bohužel nevím, proč to nešlo, ten dnešní výkon a sedmé místo hodnotím kladně, také jsem mohl být poslední," zhodnotil realisticky. Jeho bojovnost ocenili i hlasující v anketě Atlet roku a přisoudili mu šestou příčku, dosavadní nejlepší.

Rok 2014 ukončil Honzovo čekání na medaili z vrcholných akcí, přičemž za vytrvalost a houževnatost ho odměnil hned dvojím bronzem. Ten první získal při měření se světovou špičkou v hale v polských Sopotech, když se poprvé v kariéře přenesl přes 580 cm. "Konečně tam spadla medaile! Výkon je hodnotný jako u mistra světa, ale dopadlo to asi tak, jak mělo," hodnotil posléze. 
Druhý cenný kov si pak odvezl z ME v Curychu. "Placka je to pěkná, ale stříbrná by byla hezčí. Letos mám druhý bronz z velké akce, ale teď ve mně není taková euforie jako v Sopotech. Cítím, že jsem tady mohl skočit víc. Na druhou stranu, když bojujete s Lavilleniem, tak je ve hře jen stříbro nebo bronz.A taky: kolik lidí udělá dva bronzy za jeden rok? Kdybych každý rok získal dvě medaile a vždy si třeba o stupínek polepšil, vůbec bych se nezlobil," pronesl poté s nadsázkou. Jeho úspěchům odpovídal i posun v hodnocení ankety Atlet roku, přes silnou konkurenci v ní Honza obsadil čtvrtou příčku.

V roce 2015 sice nechyběl ve finále obou vrcholů sezóny, na výraznější úspěch však nedosáhl. Na halovém ME v Praze po menších zdravotních potížích v přípravě skončil na děleném sedmém místě, v létě byl pak na MS v Pekingu třináctý. Jeho maximem v sezóně bylo 575 cm (v hale 570), kolega Balner ho navíc předstihl v úsilí o český rekord, který se tak posunul na 582 cm.

Sezónu 2016 může Jan považovat za jednu z nejpovedenějších. V hale skočil nejvýše 577 centimetrů při domácím republikovém šampionátu a na halovém mistrovství světa v Portlandu vybojoval čtvrté místo. Vysoký standard si odnesl i do sezóny pod otevřeným nebem. Koncem června dokázal na Pražské tyčce vylepšit národní rekord na 583 centimetrů a posléze si odvezl z evropského šampionátu v Amsterdamu stříbrnou medaili. Na olympjských hrách v Riu pak skončil těsně pod stupni vítězů, když dělil čtvrté místo. "Ta sezóna byla vyjímečná. Podařilo se víceméně všechno, co se podařit mělo. Občas chybělo trošku štěstí k lepší medaili, ale sezónu zakončuji s dobrým pocitem," zhodnotil. 

Vytisknout

Související články