Helena Fibingerová



Helena Fibingerová

Je pátek 12. srpna 1983 na prvním atletickém mistrovství světa v Helsinkách. Jarmila Kratochvílová už získala dva tituly, ale ještě máme několik dalších želízek v ohni. Helena Fibingerová bude startovat ve vrhu koulí. Tolikrát už byla favoritkou olympijských her, tak byla blízko vítězství, ale chybělo jen to štěstí. Závod ve vrhu koulí začal . První pokus Heleny 19,89 m, pak 19,69 m, 19,72m, 19,94 m, ale po pátém pokusu 20,30 m je stále čtvrtá bez medaile. Poslední pokus a koule letí a letí. Co se dělo potom, zachytila detailně světová televize a film.

Helena přehodila posledním vrhem své soupeřky, skáče kolem kruhu, jásá, mává, líbá rozhodčí i všechny kolem kruhu, je na vrcholu svého štěstí. Stala se první mistryní světa ve vrhu koulí výkonem 21,05 m před dvěma vrhačkami z NDR.

Helena Fibingerová se narodila jako dcera mlynáře 13. července 1949 ve Víceměřicích na Hané, brzy po jejím narození se rodiče přestěhovali do Uherského Ostrohu na Slovácku. Tehdy nikdo netušil, že se stane naší nejúspěšnější koulařkou všech dob. Začínala s atletikou doma v Uherském Ostrohu u místního učitele L. Přílezkého v roce 1964, byla ve Spartaku Uherské Hradiště, pak v Gottwaldově, kde tři roky trénovala s trenérem J. Brabcem, až skončila ve Vítkovicích, za které startovala v letech 1968 - 1988. Tam ji trénoval J. Trnka a od roku 1969 její pozdější manžel, známý koulař J. Šmíd. Když odlétala poprvé na velkou evropskou soutěž ME 1969 v Athénách - ještě ve stínu stejně staré, ale tehdy nejlepší naší koulařky Vladěny Srbové -netušila, jaká slavná budoucnost ji čeká. Umístila se jako desátá výkonem 15,22 m jen o 30 cm za devátou Srbovou. Ani na ME 1971 se jí nedařilo, ale už v roce 1973 se stala v Rotterdamu halovou mistryní Evropy výkonem 19,08 m. V roce 1974 získala na ME bronzovou medaili a na dvou dalších ME 1978 a 1982 skončila jako druhá. Na OH 1972 byla sedmá a na OH 1976 třetí. Už po OH v Mnichově se rozhodla zůstat trvale u atletiky i přesto, že ji čekala nadále tvrdá práce vrcholové vrhačky šesti až osmi hodinami potu denně na hřišti a v činkárně. Mnohokrát zanevřela na činky a vrhačské náčiní, když v roce 1974 startovala na ME se zraněným břišním svalstvem nebo při zranění těsně před olympijskými hrami v Moskvě, kam ani nemohla odjet.

Až do slavných Helsinek sklidila mnohem víc úspěchů v evropských halách než na dráze, stala se osmkrát mistryní Evropy v hale v rozmezí let 1973 - 1985, třikrát se vrátila se stříbrnou medailí. Ale přece jen nejhezčí byla ta medaile z mistrovství světa. Kdysi řekla: „Nelituji svého rozhodnutí zůstat přes všechnu smůlu u atletiky, zlatá medaile z Helsinek 1983 zůstává pro mne nejkrásnější vzpomínkou“.

Helena je držitelkou 25 čs. rekordů a jako první naše koulařka překonala hranici 17 metrů, 18 metrů i 19 metrů v roce 1972 v Ostravě další rok pak hranici 20 metrů (tamtéž v roce 1974) i hranici 21 metrů. Hranici 22 metrů překonala svým nejlepším výkonem 22,32 m v Nitře 20. 8. 1977. Reprezentovala nás ve 42 mezistátních utkáních, nejvíce ze všech žen, o jedno víc než Dana Zátopková a Olga Modrachová. Dvacet let reprezentovala naši republiku, a to je také světový unikát. Vedle ní se v koulařském kruhu střídaly generace světových vrhaček od Gummelové přes Čížovovou, Christovovou, Adamovou, Slupaniekovou až po Lisovskou a Kriegerovou. Vytvořila dva světové rekordy na dráze výkonem 21,99 m a 22,32 m, třetí rekord 21,57 m jí nebyl uznán, pětkrát překonala nejlepší světový výkon v hale a vytvořila základní halový světový rekord 22,50 m v roce 1977 v Jablonci nad Nisou.

Vejdete-li do sportovní haly v San Sebastiánu, hned vám padne do očí deska, na které je zapsána Helena Fibingerová mezi těmi, kteří drží rekord této haly výkonem 21,46 m z roku 1977. Její jméno figuruje mezi nejlepšími atletkami světa. V letech 1973 až 1979 byla sedmkrát vyhlášena první v anketě o nejlepší československou atletku roku, zatím víckrát než kterýkoliv jiný náš muž nebo žena.

Zanechala aktivní činnost v roce 1988, kdy hodila 19,85 m. Od té doby žije střídavě v Uherském Ostrohu a v Praze. Jejím přáním bylo vždy pracovat v atletice na mezinárodním úseku, nyní je zaměstnána v Česká atletika, s. r. o. v Praze, kde má na starosti problematiku sponzorů atletiky. Tři dny v týdnu bývá doma v Uherském Ostrohu, kde má obchod s potravinami, který se těší zájmu veřejnosti. Nežije však jen ze své popularity, ale snaží se sama aktivně přispět k tomu, aby byla stále prospěšná české atletice, která jí dala mnoho.

Jan Jirka - (výňatek z knihy „Sto let královny“)

V rámci přípravy pražského HME 2015 se jako jedna z největších legend české atletiky stala šéfkou ambasadorského projektu, jehož cílem bylo zpropagovat vrcholnou akci širokému publiku. 

Vytisknout