Eliška Klučinová

Rodačka z Prahy Eliška Klučinová prožila dětství na okraji hlavního města v Klánovicích, s atletikou začala v nedalekém Újezdu nad Lesy. Jejího talentu si všiml Vít Rus a přivedl ji na kladenské sportovní gymnázium, kde bydlela na internátě. Pod jeho trenérským vedením sbírala své první sedmibojařské úspěchy.

Už jako dorostenka se v roce 2005 probojovala na MS této věkové kategorie do marockého Marrákeše, kde obsadila osmé místo. Stejná příčka patřila Elišce i v následující sezoně (2006) v juniorské světové konkurenci v Pekingu. Rok poté vybojovala svou první medaili na mezinárodním poli. Na mistrovství Evropy 2007 v nizozemském Hengelu získala v sedmiboji stříbro.

Po pauze v olympijském roce na sebe Eliška výrazně upozornila v sezoně 2009, kdy už se připravovala pod vedením Martiny Blažkové. Na ME do 22 let v litevském Kaunasu poprvé překonala šestitisícovou hranici (o 15 bodů) a nelitovalla ani nepopulárního čtvrtého místa. "Na medaili jsem vzhledem k běžeckým kvalitám soupeřek ani nemyslela. I tak jsem běžela na krev, kvůli problémům s achilovkama totiž nemám natrénováno, kolik bych mít měla," říkala po závodě, díky němuž si také vysloužila limit pro MS.

Ač nebyla zdravotně stoprocentně fit, do Berlína na první velkou seniorskou akci nakonec odcestovala. Ideální to nebylo, což sama 23. sedmibojařka na světě ve svém hodnocení uznala: "Byl to hodně protrápený závod, ráno jsem nemohla od pěti hodin spát, jak mě všechno bolelo. Výkon je samozřejmě špatný, ale nedokončt by bylo trapné. Nakonec musím říct, že jsem si ten závod užila. Asi víc nás chtělo dokončit pro ten pocit při závěrečném obíhání čestného kolečka. Dám se do kupy a připravím se na příští rok," uzavřela optimisticky.

Možná ani tehdy netušila, jak bezvadně "do kupy" se na sezonu 2010 dá. Halový pětiboj není Eliščinou silnou zbraní, zdravotní pohoda však přinesla parádní letní sedmiboje. V Götzisu přes nepřízeň počasí překonala podruhé v životě 6000 a málem zlomila i osobní rekord. Pořádný útok si přichystala na domácí půdu do Kladna, kde užaslému publiku předvedla - trochu kuriozně - vyrovnání národního rekordu 6268. Povedlo se jí to díky pěti dílčím osobním rekordům. "Na rekord jsem ale nemyslela. Ani před osmistovkou, protože jsem nevěřila, že bych po tom, jak jsem byla unavená po osobáku v Götzisu, mohla běžet ještě rychleji," divila se v cíli zájmu médií.

Vzhledem k tomu, co dokázala na Kladně, nebyl výkon na ME v Barceloně takovým překvapením. Nakonec Eliška brala výbornou sedmou příčku za druhý životní sedmiboj 6187 bodů, když po osobácích v dálce a osmistovce je snad jedinou výtkou nepříliš vyvedený oštěp. "Trochu mě to mrzí, srazilo mě to na kolena a už jsem přestala věřit v alespoň desáté místo. Na druhou stranu jsem si říkala, že musím zkusit běžet, a nakonec jsem nedopadla špatně. Atmosféru jsem si užila. Vícebojařky drží pospolu, je to parta super holek, podporujeme se navzájem," shrnula své vystoupení. Klučinová díky této sezoně poprvé pronikla i do desítky ankety Atlet roku, kde obsadila 10. místo.

Díky sedmé pozici v tabulkách sezony si jako první česká atletka zajistila start na halovém mistrovství Evropy v březnu 2011, nakonec ale v Paříži nestartovala. Už její podzimní přípravu zbrzdilo zranění, v den závodu ji z HME nakonec vyřadila nedoléčená nemoc. Přesto Eliška získala hladce titul republikové šampionky, při němž si zlepšila osobní rekord na 4291 b. O venkovní sezonu nicméně přišla, rozhodla se řešit operací přetrvávají potíže s palci na nohou.

Halovou část roku 2012 Eliška vynechala, na jaře se jí povedl vcelku úspěšný návrat. Po slibném Götzisu zazářila nejvíce v Kladně, kde se po dvou letech spoludržitelství osamostatnila na čele dlouhodobých domácích tabulek rekordem 6283 bodů. Při vrcholech pohříchu tento výkon neatakovala.
V Helsinkách jí s bodovým ziskem 6151 b patřila osmá příčka. „Dnes mi to vůbec nešlo. Jsem hodně vyčerpaná, vzduch je studený. Jak mě to včera bavilo, tak naopak dneska jsem se trápila od první disciplíny. Formu jsem měla, ale na dálce jsem ji neprodala a pak už mi „odešla“ hlava. Trošku jsem si před dálkou totiž myslela, že placka není tak vysoko, a plánovala skočit třeba 6.30 ," řekla po závodě.
V Londýně pak Eliška uzavřela na osmnáctém místě s 6109 body. "Byla to pro mě velká zkušenost, věřím, že na příští olympiádě to bude lepší," uvědomovala si s úsměvem Klučinová, která nicméně měla vyšší ambice. "Jela jsem sem pro český rekord, ale už po kouli bylo jasné, že to nevyjde. Atmosféra byla skvělá a moc se mi líbí, když divácí povzbuzují jako mě dnes na dálce," uzavřela. Po sezoně se rozhodla přejít do skupiny Františka Ptáčníka.

V sezóně 2013 se Elišce podařilo znovu vylepšit národní rekord, tentokrát však při vrcholu sezony, při MS v Moskvě byla sedmá. "Úžasná radost. Už jen předvést český rekord na vrcholné akci, to se jen tak nestane. Navíc jinde než na Kladně – jsou lidi, kteří tam chtěli uspořádat mistrovství světa, protože jen tam umím podat výkon. Tak doufám, že to sledovali," usmívala se po výkonu 6332 bodů, který stvrdila osobním rekordem 2:12.50 v závěrečné půlce. Kromě toho si vylepšila absolutní statistiky na překážkách, které zaběhla za 13.97, a vyrovnala se jim ve výšce, v níž skočila 186. Vysloužila si také první umístění mezi desítkou nejlepších atletů, když byla sedmá.

V roce 2014 opět skvěle využila příznivých podmínek, které jí skýtá domácí podpora na stadionu v Kladně a na mítinku série IAAF Challenge s názvem TNT Express posunula hodnotu NR na 6460 b, což v konečném účtování stačilo na osmou příčku ve světových tabulkách sezony. Byla jednou z největších strůjkyní prvenství týmu ČR na I. lize EP ve vícebojích, skvělé formy však nebylo Elišce dáno využít na ME v Curychu, kde byla jednou z favoritek medaile. Po klopýtnutí o jednu z překážek se zranila a ze sedmiboje tak odstoupila hned po první disciplíně.

Sezóna 2015 přinesla Elišce sladkou zimu a trpké léto. Poprvé absolvovala naplno halu a hned jí to vyneslo cenný kov, navíc při HME v Praze. "Je vidět, že domácí prostředí opravdu pomáhá," pochvalovala si svěřenkyně Františka Ptáčníka, která navíc složila národní rekord 4687 bodů. Jak se rodil? "Překážky - osobák (8.53) se počítá, ale technicky to nebylo úplně špičkové; výška (1.86) - infarktové stavy; koule - úžasný osobák (15.07), technicky jsou tam sice mouchy, ale o půl metru, tam jsem začala v medailičku víc věřit; a když jsem v dálce (6.15) viděla, že mě holky nepřeskočily, i když jsem se teda nepoprala s rozběhem, povzbudilo mě to. Půlka (2:17.26) - to je peklo, ale holky to moc nehnaly, myslela jsem, že Nana (soupeřka o bronz) bude chtít na medaili zaútočit, ale asi to trošku vzdala."
Dobře vstoupila i do hlavní části sezóny, jenže po úspěšném Götzisu (SB 6349) následoval sešup až ke zranění při vícebojařském EP, které zásadně omezilo závěrečnou přípravu na MS. V Pekingu však Eliška prokázala srdce bojovnice a i přes běžecké manko se udržovala ve hře o top 10, k čemuž přispěl zejména skvělý oštěpařský osobák 51.09. Nakonec z toho bylo třinácté místo za 6247 bodů. Hlasující v anketě o Atleta roku jí pak přisoudili osmé místo.

V průběhu halové sezóny 2016 Eliška absolvovala jediný víceboj, a to na mezistátním utkání v Remeši. Nejlepší výkon v sedmiboji si pak připsala na mítinku v Götzisu, kde posbírala 6182 bodů a kvalifikovala se na olympijské hry. Poté ovšem následovalo svalové zranění, kvůli kterému byla nucena vynechat mistrovství Evropy. Startovala tak až v Riu, kde jí součet 6077 bodů stačil na konečné dvaadvacáté místo. "Ten výkon je hrozný, ale já od sebe nic víc nečekala - podala jsem, na co jsem měla, bohužel na víc nebylo. Je to škoda. Začala jsem (sezónu) dobře, v květnu to vypadalo, že tady bude super závod, že všechno jde dobrým směrem. A pak se to…," neskrývala zklamání. 

Vytisknout

Související články