Dana Zátopková



Dana Zátopková, naše nejslavnější atletka se narodila 19. září 1922 v Karviné-Fryštátu ve stejný den jako Emil, ale za své rodné město považuje Uherské Hradiště. Krásné Slovácko se doslova vpilo Daně pod kůži. Je Moravankou každým pórem. I po letech přebývání mezi Pšovany, jak někdy říká nám Pražanům, se jí cestou na východ naladí jazyk kousek za Jihlavou na moravštinu. Byla od přírody sportovní talent. A k oštěpu má prý blízko i po svých pra, pra, prapředcích. Emil totiž vykoumal, že právě v Hradišti se kdysi zapomněl při nějakých válkách jeden severský zeman. A teď víte odkud jsou oštěpařské geny, Dana začínala s rytmikou, tenisem, který tajně hrála místo hodin náboženství a za války skončila u házené. S celkem Slovácké Slavie to dotáhla až k titulu mistryně republiky.

K oštěpu se dostala zcela náhodou až na vysoké škole. Kamarádka potřebovala pro zápočet soupeřku na oštěp, a tak Dana s tím "špárátkem", jak říkal Emil, jednou hodila a byly to 34 metry. Tehdy to byl senzační výkon a velké divení. Danu hned "zlanařil" Vysokoškolský sport Brno a za týden jela s kamarádkou Vlastou do Prahy na mistrovství a vyhrála. Potom se však ocitla v Bruntále a moc se jí oštěpem nedařilo. Vyhrála i další mistrovství, ale jen se 32 metry. A byla to zase Vlasta, která přemluvila svoji kamarádku, aby se vrátila na Slovácko, do Zlína, tehdy atletické Mekky Moravy. První čs. rekord Dany Ingrové měl hodnotu 38,07 m. Dárkem za rekord byl nový oštěp "tryskáč" a gratulace od Zátopka. A Dana to před OH v Londýně dotáhla až do reprezentace. Při boji s limitem musela trefit svoji největší kamarádku - Vlastu na metě 40 m. Dana Vlastu sice netrefila, ale splnila limit a jela také do Londýna. To už se na sebe dívali s Emilem moc zamilovaně. Ten se, už v Londýně, přišel při OH pochlubit Daně do dívčí olympijské vesnice, umístěné na druhém konci britské metropole, s první olympijskou zlatou medailí čs. atletiky. Že při chlubení skončila medaile v bazénku, že se Emil svlékl do trenýrek, aby vzácný kov zachránil, byl při striptýzu přistižen nesmlouvavou lady, to už je známá historka slavné dvojice. Dana byla na OH celkově sedmá výkonem 39,64 m. Po OH se Emil mazaně vetřel do přízně budoucí tchýně "přes žvanec", jak někdy tvrdí Dana, a nakonec nebyl proti svatbě ani otec nevěsty. Paní Zátopkové však bylo trochu proti srsti, že by mohl být Emilek možná mladší než jeho žena. Zeptala se paní Ingrové, kdyže se Danuška narodila. "Ráno v sedm," věděla přesně maminka Dany. "Tož to je Emilek starší, ten se narodil brzo po půlnoci," tvrdila paní Zátopková, aby zajistila Emilkovi primát v rodině.

V poolympijské sezoně posunula Dana čs. rekord na 46,32 m. Z osmi závodů jen jednou prohrála v Moskvě se dvěma domácími oštěpařkami. Ve světovém žebříčku se před ní dostalo také jen šest závodnic SSSR. V padesátém roce prohrála také jen jednou, ale bylo to na ME v Bruselu. Obsadila páté místo (41,34), a to už zlepšila měsíc před ME čs. rekord v Bratislavě na 48,43 m. V Bruselu by to stačilo na vítězství.

Zátopkovi bydleli v Praze U půjčovny a jejich byt byl malou tělocvičnou. V jednapadesátém Dana v pěti závodech ani jednou neprohrála a posunula čs. rekord jen 10 cm pod hranici 50m.

A pak přišel rok slavné helsinské olympiády. Dana Zátopková vyhrála v novém čs. i olympijském rekordu, poprvé překonala 50 m. Že napochodovala před finále na stadion s Emilovou zlatou za legendární běh na 5000 m je už atletická "latina".

Ve své slavné kariéře vytvořila 17 čs. rekordů. Do listin světových rekordmanek se zapsala 1. června 1958 na Strahově (55,73 m). A dodnes je tento výkon nepřekonaným rekordem v hodu dřevěným oštěpem. Další světové rekordy již házely atletky náčiním z umělé hmoty. Dana vytvořila i tři evropské rekordy, poslední v Bukurešti 13. 9. 1958 (56,67). To byl nejslavnější rok Dany Zátopkové. Vyhrála již druhé ME. Ve Stockholmu porazila stříbrnou Rusku Zalogaititeovou téměř opět metrů.

Svoji kariéru korunovala Dana Zátopková stříbrnou medailí na OH v Římě v roce 1960, v době, kdy byl Emil již v atletickém důchodu. O medaili na OH v Melbourne (1956) ji připravila jen nepochopitelná předzávodní nervozita. Den před závodem si šla po málo vydařeném atletickém roce vyzkoušet rozběh a poslala oštěp desetkrát za hranici 50 m. „Bohužel jsem vystřílela oštěpařský prach. V závodě to bylo jen 49,83 m a bramborová medaile,“ vzdychá i po letech nad svojí nerozvážností. Právě v roce 1956 zažila tři porážky, a to se jí od roku 1948 nestalo. Nejslavnější sezónu měla v roce 1958. Vyhrála všech 19 závodů. Naopak v roce 1960 měla skóre poprvé záporné: sedm vítězství a osm porážek, ale všechno vynahradilo olympijské stříbro. Ještě rok po OH přehodila Dana v 39 letech hranici 56 m a byla třetí oštěpařkou světa. Poslední závod absolvovala doma na Moravě. V Brně hodila 16. září ještě 52,41 m, vyhrála mezistátní utkání ČSR-Maďarsko-Ukrajina a řekla si: "A dost". A přece si Dana cení ještě dvou vítězství. Vyhrála s Otou Maškem, známým novinářem, trenérem a karikaturistou i dvě sázky o šampaňské. Ve 40 letech hodila přes 50 m, a v padesáti ještě přes 40 m, a to už bez tréninku.

Ani po skončení oslnivé závodní kariéry nezůstala Dana daleko od sportu. Pracovala na ČSTV, byla ústřední trenérkou atletiky a dokázala poradit desítkám oštěpařských talentů. Byla s manželem skvělou propagátorkou sportu, atletiky. Zúčastnili se stovek besed, jezdili po celém světě. Trénovali na Kubě i v Indonésii, ve Vietnamu i v Číně. Dana Zátopková byla odměněna Olympijským řádem, získala nejvýznamnější ocenění IAAF, významné funkce v Klubu českých olympioniků, pomáhala časopisu Atletika jako dlouholetá předsedkyně redakční rady. Zůstane navždy zapsána v historii světového sportu jako velká atletka a skvělý člověk, což je titul zdobící jen pár velikánů světového sportu.

František Macák - (výňatek z knihy „Sto let královny“)

Vytisknout