7. poválečné proměny

Zátopek a ti druzí

(PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE DO 50. LET)

Po válce zahájili činnost velkými akcemi chodci. Přišly ale i problémy: se spojením slovenské atletiky s ČAAU. Československo zaznamenalo nástup do atletické diplomacie. Vynikající výkony Emila Zátopka a dalších ozářily domácí atletiku. Výrazně intenzivnější byla brzy po válce statistická činnost a práce rozhodčích, vznikl také časopis Atletika. Státní zásahy politických orgánů atletiku poškodily, i když například „vznikla“ armádní atletika. Vyznavači královny sportu byli začleněni do ČSTV.

Masové chodecké „mezistátko“

Brzy po skončení války se staly v říjnu Praha a Ostrava dějištěm pokusů o překonání chodeckých světových rekordů mezi českým závodníkem Václavem Balšánem a švédským Wernerem Hardmo. V hledišti se sešlo 20 000 diváků na Strahově. Ale nejmasovější akce chodců následovala v roce 1946, kdy bylo uspořádáno mezinárodní čtyřutkání Československo-Dánsko-Norsko-Švédsko.

Naši občané v poválečném nadšení vzali toto masové utkání za své, šlo o to, kolik osob dosáhne stanoveného limitu. U nás startovalo 178 764 osob a z nich 177 137 osob dosáhlo stanovený limit potvrzený rozhodčími. Skóre mezi soupeři: Dánsko: 112 028, Švédsku: 80 317, Norsko 31 218.

Složité znovuzačlenění Slováků

Vážné problémy provázela jednání se zástupci Slovenska, kteří během války měli svůj vlastní svaz. Nyní se odmítali napojit na ČAAU tak, jak to bylo v roce 1938 a kladli si podmínky, které funkce chtějí obsadit. Problém byl, že se blížilo ME v Oslo, kde mohli startovat jen společně s námi. Proto složitá jednání musela skončit, i když volba společného ČSAAU se uskutečnila až v únoru 1947.

Úspěchy na mezinárodním poli

Skončení války a volby evropských atletických orgánů znamenaly nástup čs. diplomacie do jednání. Na kongresu IAAF v Oslo jsme si vedli dobře. Do rady IAAF byl poprvé zvolen Čech – Bohuslav Kopal, naši zástupci byli zvoleni do komise technické, amatérské a ženské. Naší pozici napomohly vynikající výkony, které v té době dosahoval Emil Zátopek, který se stal prvním čs. mistrem Evropy. Ovšem díky válečnému období se postupně vytvořil kolektiv výborných atletů a atletek.

Rozvoji napomohli statistici, rozhodčí i časopis

Po kongresu se také aktivizovali statistici, když byli iniciátory založení asociace atletických statistiků v Bruselu v roce 1950. Díky Bohuslavu Klírovi se začala velká aktivizace rozhodčích náborem, ale i výchova pro kvalitní práci, ostatně čs. rozhodčí se osvědčili na evropské úrovni. V roce 1949 také začal vycházet časopis Atletika, který vychází až do současnosti.

Ne úplně šťastné státní zásahy

Dalšímu klidnému rozvoji zabránilo sjednocení čs. tělovýchovy, které bylo vyhlášeno v březnu 1948. Atletika byla organizována pod hlavičkou Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV), pod novým názvem Československý atletický svaz. Později pod ústředím fungovaly (víceméně formálně) i svazy obou republik. Plnohodnotného významu nabyl Český atletický svaz po rozdělení ČSFR. Ale to trochu předbíháme.
Rozhodnutí o řízení tělovýchovy státem zrušilo tradiční celky a přesunulo atlety do klubů u továren a pracovišť. Kladem bylo naopak založení Sportovních her dělnické mládeže v roce 1950, které přivedlo k atletice studenty a mladé pracovníky, a také zřízení Armádních tělovýchovných klubů (v armádě) a celků Rudých hvězd (u bezpečnosti), kde byli soustředěni nejlepší vojáci-atleti.