5. Nová republika

Nové šance a impulsy i nové komplikace

(1. REPUBLIKA)

Po první válce se do ČAAU zapojilo Slovensko. Pozitivním impulsem pro domácí atletiku byl Čechoameričan Pípal. Svaz řeší spory s českými Němci, kteří pořádají vlastní mistrovství, nakonec byl ustaven samostatný svaz Němců, který jako celek vstoupil do ČAAU. Přišly vynikající úspěchy žen, desítky světových rekordů, u dvou z atletek se ale ve 30. letech lékařsky zjistilo, že nemohou závodit se ženami. Konaly se první halové závody ve výstavní hale v Liberci. Vybudovaly se stadiony na Strahově jako centrum atletů.

Kafkův tchán po válce jen chvíli

Když končila první válka, stál v čele ČAAU významný profesor zubní kliniky Jan Jesenský, otec známé přítelkyně Franze Kafky Mileny. Ve funkci předsedy zůstal jen krátkou dobu, postoupil ji jinému významnému atletovi a činovníkovi, pozdějšímu členu MOV po druhé světové válce Josefu Grussovi. V Brně otevřeli slavnou dráhu v Pisárkách.

Výrazná Pípalova stopa

V srpnu 1919 přijíždí do Prahy Čechoameričan Josef Amos Pípal (1880-1955), aby u nás připravoval atlety na OH 1920. Byl učitelem sportu na několika univerzitách, pak trenérem na Occidental College v Los Angeles do roku 1916.
Ačkoli výrazné výsledky na olympiádě čeští atleti nepředvedli, nejlépe se umístil čtvrtý Václav Vohralík na 1500 m, Pípal aktivizoval celé atletické hnutí, což se odrazilo v budoucí značné činorodosti klubů. Peníze získával ze spolupráce s činiteli americké YMCA, kteří zde působili. Pro zimní přípravu, kterou zaváděl, získal 12 jízdáren. Organizoval kurzy trenérů, propagoval štafetové závody, novou formou zaváděl tréninkové tábory a absolventi dvou šestitýdenních kurzů šířili moderní poznatky o atletice v celé republice. Dal podnět k obnově středoškolského poháru, cestoval po celé republice, vychovával a burcoval.
Na závěr vybral 26 závodníků pro olympiádu, dal pro ně postavit na Letné za pomoci YMCA stany s celým zaopatřením, ale bohužel – výsledky to v Antverpách příliš nepřineslo. Pípal chtěl u nás zůstat, ale nenašlo se dostatečně placené místo na ministerstvu školství, a proto se v červenci 1921 vrací do USA.

Po peripetiích Němci přijati do rodiny ČAAU

V roce 1926 se utváří DLAV v Liberci, který se jako celek stal členem ČAAU, předtím němečtí atleti odmítali nosit čs. znak na dresu. Neústupnost severočeských Němců, když Němci z Vítkovic a Brna byli už ochotni ustoupit, protáhla řešení na několik let. 6. března 1927 uspořádal německý liberecký deník Reichenberger Zeitung první halové závody v hale dnešních výstavních trhů v Liberci za účasti českých Němců a Němců z Říše. Hala byla policejně uzavřena, neboť víc než 3000 diváků se tam nevešlo.

Přesun házenkářek k ČAAU znamená světový úspěch…

Valná hromada 1928 rozhodla převést ženskou atletiku do ČAAU. Až dosud ji totiž řídil Svaz házené a ženských sportů od roku 1920. Toto spojení atletiky s házenou mělo velký dopad. Hrála se u nás kvalitní házená a měli jsme mezi nimi velmi pohybově nadané ženy. Ty přešly do řad atletek a světové rekordy byly tady. Vynikající výkony Marie Mejzlíkové ve sprintech, Ludmily Sychrové na překážkách, Ludmily Vencové v kouli, Marie Vidlákové z Brna a dalších znamenaly více než 30 světových rekordů ve většině disciplín.

… až na dvě atletky klasifikované na muže

Bohužel v případě Zdeny Koubkové a Štefanie Pekarové bylo lékařsky zjištěno, že nemohou závodit za ženy. Koubková naposled startovala v září 1935 a Pekarová v červenci 1937. Pak už nezbylo nic jiného, než zrušit dva světové rekordy Koubkové na 80 m a 800 m a dva světové rekordy štafet ČSR, ve kterých Koubková běžela – nejen jako čs. Rekordy, ale IAAF je zrušila v roce 1943.

Atleti čile spolupracují

Velkou pomocí rozvoji čs. atletiky bylo uzavření smlouvy mezi ČAAU a Českou obcí sokolskou (ČOS) v dubnu 1932. Vytvořily se nové sokolské celky, protože Sokolové mohli být registrováni za své jednoty a neobvykle vzrostla síla jejich celků. Rozvoji pomohla i další smlouva ČAAU s čs. Orlem a konečně smlouva o ustavení samostatné Čs. chodecké federace. Velký význam měl také vznik Trampského atletického svazu, zejména pro rozvoj dlouhých tratí a chůze, neboť mezi oběma válkami bylo u nás velmi silné, sportovně zdatné trampské hnutí.

Staví se Strahov – národní sportovní komplex

Stát se rozhodl postavit na strahovské skále sletový, atletický a vojenský stadion. Sportovní provoz toho atletického byl zahájen 30. května 1935 utkáním Prahy s Brnem a dnešní Rošického stadion nazván Masarykův státní stadion na Strahově. Atleti měli konečně regulérní stadion pro další činnost.