6. Za války atletika díky Vojtovi neskomírala

(2. světová válka)
Za nacistické okupace bylo mnoho osob popraveno, hrdinsky se zachovala atletická rodina Ogounů při ukrývání atentátníků na Heydricha. Popraveni byli významní atleti jako Rošický či Hekš, také předseda ČAAU Mečíř. Přesto se konaly některé závody, zejména díky Františku Vojtovi.

  

Umezení atletické činnosti
Po odtržení Sudet v září 1938 zůstalo v Unii sice „jen“ 72 klubů, ale o to byla větší chuť pracovat. Když však v březnu 1939 německá vojska okupovala Čechy a Moravu a přitom se odtrhlo Slovensko, znemožnilo to normální atletickou činnost. Celá jedna generace vynikajících atletů, jejichž forma vrcholila právě ve čtyřicátých letech, byla poškozena tím, že nebylo možno vyjíždět za hranice, účastnit se mezinárodních závodů, nekonala se mezistátní utkání a nebyly ani dvoje olympijské hry. Někteří závodníci jako Mirek Paráček, Polda Láznička, Tomín Šalé, Franta Fiedler, Jarda Knotek, Honza Bém, Vašek Balšán, Ota Buhl a Anny Santariusová promarnili svá nejlepší atletická léta v zajetí protektorátních hranic.

Atletika jako dobrá alternativa
Na druhou stranu nemožnost cestovat a kulturní omezení, např. zákaz tanečních zábav, zvýšilo zájem mládeže o atletiku. Konalo se také utkání dospělých i dorostu ČAAU (Česká amatérská atletická unie) – ČOS (Česká obec sokolská), ale v dubnu 1941 byl Sokol rozpuštěn, podobně jako později Orel. Mládeži zbývala k rozptýlení jen sportovní činnost, což paradoxně rozvoji atletiky nahrávalo. Obyvatelé Protektorátu nemuseli odcházet do války, nehrozily mládeži odvody na vojnu, a tak se věnovala sportům. Atletika to dokázala dobře využít.

Vojta udržel aktivitu ČAAU
Po násilném uzavření vysokých škol zanikly také vysokoškolské kluby VS Praha a VS Brno, v Praze vznikl nový klub NSK (Národní, později Nový SK), v Brně vysokoškoláci posílili hlavně SK Moravská Slavii. Tím se také stalo, že po zrušení VS Brno přišel do Prahy vynikající odborník František Vojta (1902-1973), který se stal v roce 1940 náčelníkem ČAAU. Jeho organizační talent a nezměrná aktivita dokázaly udržet aktivitu celé ČAAU.

Vojta vzdělávající
Uspořádal hned v červnu 1940 v Třeboni sjezd trenérů za účasti 118 osob, vzhledem k odtržení pohraničních oblastí byly upraveny okrsky přejmenované v roce 1942 na župy. Jeho vynikající teoretická kniha „Kolektivní a individuální metodika lehké atletiky“, která vyšla v roce 1939, se stala jakousi biblí mládeže začínající trénovat atletiku.

Vojta organizující, a také prchající
Vojta propagoval pořádání sprinterského trojboje (60, 100 a 200 m), zavedl pravidelné konání Velkých štafetových závodů s povinnými štafetovými závody v každé župě. Od roku 1942 přibyly Velké ceny měst, které nahradily mezinárodní závody. Konalo se utkání mužů Čechy-Morava a potom utkání Praha-Brno-Zlín, které nahrazovalo mezistátní utkání, vznikly Choceňské i Valašské hry. Začaly se vydávat od roku 1940 i pravidelné roční tabulky. To všechno stačil Vojta zorganizovat a ještě se k tomu zapojil do odboje, kvůli kterému se musel vytratit v roce 1945 z Prahy.

Popravy i záchrany statečných atletů
Za nacistické okupace však bylo mnoho osob popraveno. Z významných závodníků to byl Evžen Rošický a Oskar Hekš, popraven byl také předseda ČAAU Vítězslav Mečíř. Známé je hrdinství rodiny Ogounů, jejichž dva synové byli vynikající atleti - Milan Ogoun na 400 m a Luboš Ogoun, dorostenecký rekordman na 1000 m a výšku, pozdější baletní mistr - ukrývali atentátníky na Heydricha a díky tomu, že nebyli sousedy prozrazeni, přežili krvavou heydrichiádu.

Vojtovy nápady vydržely do současnosti
Mnoho nápadů z války zůstalo. Byla zavedena I. liga a divize, to byl základ pozdější soutěže družstev, také utkání Čechy-Morava doplněná o Slovensko se udržela, Velké ceny měst jsou dodnes na mnoha místech každoročně pořádány.

5. díl - Nová republika: nové šance a impulsy i nové komplikace
7. díl - Poválečné proměny, Zátopek a ti druzí

Vytisknout

Atletické listy

Informační měsíčník Českého atletického svazu