Jana Kárníková - koule - Praha - 21.2.2009

Kinogram Jany Kárníkové, vrh koulí – 16,77 m, HMČR 21.2. 2009 Praha
Dovolte mi v úvodu hodnocení koulařského kinogramu naší nejlepší koulařky posledních let Jany Kárníkové (Hvězda SKP Pardubice) krátký úvod. Pokusím se dát do souvislosti její současnou výkonnost a také její předchozí výkonnostní vývoj.
Spolupracovat jsme začali v roce 1999, když byl její osobní rekord ve vrhu koulí 4 kg 12,52 m. Její další výkonnostní vývoj byl: 2000 – 14,13 m, 2001 – 14,52 m, 2002 – 15,59 m, 2003 – 15,90 m, 2004 – 16,40 m, 2005 – 16,81 m, 2006 – 16,97 m, 2007 – 16,74 a 2008 – 17,29 m. Nejde rozhodně o nějaký strmý výkonnostní vývoj, ale spíše o plynulé navyšování výkonnosti, přibrzděné v roce 2006 přechodem do jiných podmínek, což vyústilo dokonce v mírnou stagnaci o rok později. Návrat do Pardubic na podzim roku 2007 byl doprovozen zlepšením halového osobního rekordu z 16,17 m na 16,82 m a významným zlepšením všech osobních rekordů v letní sezóně 2008, a to v hodu břemenem 16,62 m, kladivem 52,62 m, diskem 51,02 m a koulí 17,29 m.  Jen 21 cm jí tehdy chybělo k limitu na OH v Pekingu.
Pro úspěch halové sezóny 2009 udělala Jana skutečně hodně, přestože trénovala v daleko horších podmínkách než v předchozích dvou letech. V přípravě zlepšila fakticky všechny svoje osobní rekordy v testových ukazatelích, např. dálka z místa 272 cm, třískok 782 cm, koule přes hlavu 4 kg 19,20 m, přemístění 105 kg, výraz 105 kg, bench press 100 kg, „koulařsky“ koule 2 kg 22,41 m, koule 3 kg 19,85 m a 5 kg 15,06 m. Podle mého soudu jsou to testové ukazatele, které dostačují k výkonnosti okolo 18 m, kde aktuálně začíná koulařská evropská špička.
V technické přípravě jsme v roce 2008 udělali rázné změny, které se podařilo realizovat především v tréninku i v některých rozcvičovacích pokusech. Ke škodě věci se však jen částečně podařily uplatnit v závodech, a tak Jana nesplnila výkonnostní limit na ME v Turínu, když sice opět zlepšila svoje osobní halové maximum na 17,04 m, ale limit byl 17,20 m.
Vítězný pokus z MČR v hale, který je na tomto kinogramu, rozhodně nepatří k těm nejzdařilejším. Jana by vyhrála závod každým ze svých 6 pokusů, ale jak napsal v časopise Atletika reprezentační trenér Remigius Machura, při samotné akci byla přehecovaná a závod odházela příliš křečovitě. Jedním z důvodů jistě bylo, že halové MČR bylo poslední šancí splnit limit na ME. Provedení vrhu rozhodně zvláště v uzlových momentech nekopíruje to, co jsme v přípravě nacvičovali.
První tři snímky ukazují standardní zahájení vrhu do startovní polohy, které lze těžko něco vytknout, snad jen postavení ramen mimo osu z pohledu obrázku doleva. Na obrázku 4 je vidět výrazný předčasný zdvih ramen ze startovní polohy prudce vzhůru a s ním i pootočení ramen do směru vrhu. Tady přichází koulařka o možnost udržet uzavřenou polohu ramen, což se v další části vrhu projeví menším předpětím. Na obrázku č. 5 při náskoku do jednooporového postavení bych nepříliš příznivě hodnotil čelné postavení pravého chodidla a pravděpodobně pozdní zášlap druhé levé opory. Také pozici na obrázku č. 6, kde levá ruka poměrně ostře „roztáčí“ osu ramenní do směru vrhu, bych nepovažoval za výhodnou. Na obrázku č. 7 již koulařka dosáhla plného odvrhového postavení, je však příliš vzpřímená a v podstatě odrotovaná poloha ramen nedává možnost předběhnutí pohybu chodidly a pánví. Tlak dolních končetin z podložky vnímáme až na obrázku č. 10, 11 a 12, z mého pohledu je pozdní málo efektivní a těžko využitelný. Z pohledu samotného vrhu bych asi kladně ohodnotil závěrečné dorotování pánve, odvrh z pevného dvouoporového postavení, závěrečný tlak z pravé nohy do vypuštění koule a celkem poklidný přeskok na pravou nohu s využitím maximálního rozsahu pohybu. Škoda, že kameraman nenatočil 2. rozcvičovací pokus někde ve vzdálenosti 17,20 – 17,30 m, který byl jako celek i v uzlových polohách daleko zdařilejší, než tento pokus.
Z výše uvedeného hodnocení provedeného vrhu vyplývá potřeba dalších technických zlepšení. Čtenářům Atletiky si dovolím tvrdit, že právě záležitosti např. sníženého vedení ramen od startu do sunu, snížení levého ramene v průběhu nájezdu do sunu, nízkého a uzavřeného postavení při dosažení dvouoporové fáze vrhu, udržení poloh obou chodidel na špičkách, aby nedocházelo k přerušení koulařského sunu a předběhnutí rotace chodidel kolem pánve v průběhu odhodu nejvíce nacvičujeme.
Právě toto by mělo být hlavním úkolem další technické přípravy koulařky Jany Kárníkové do sezóny 2009 a vedle kvalitní kondiční přípravy i rozhodujícím činitelem jejího dalšího zlepšování.
Pavel Studnička


 

Vytisknout