Železný a jeho medailoví hoši jsou zpět

Železný a jeho medailoví hoši jsou zpět
Aktuality
pondělí 14. srpna 2017
Z dějiště MS se domů vrátila v pondělí krátce po poledni z Londýna větší část úspěšné české výpravy, včetně obou medailistů ze soboty, Jakuba Vadlejcha s Petrem Frydrychem a také jejich kouče Jana Železného. S předešlým "zlatým" spojem ze čtvrtka jej pojí několik věcí, doplňujících, podobných, ba i totožných. Které to jsou?

Předně, stříbro a bronz zkompletovaly sbírku cenných kovů, nejen reprezentace jako takové, ale i v jediné disciplíně. Podobně jako Poláci ovládli kladivo (4 medaile, oba tituly) a stejně jako Američané ve stýplu (rovněž bilance 1-1-1), čeští vrhači si podmanili oštěpařský sektor "vylovením" poloviny dostupných kovů. "Vnímám velmi pozitivně, že se povedlo vrátit Němcům porážku ze souboje na Zlaté tretře v Ostravě," glosoval to předseda ČAS Libor Varhaník, kterého ale potěšily také další věci. "Jsem moc rád, že se mistrovství našim atletům takhle vydařila, a že se prosadila nejen zkušenost Barbory Špotákové, ale ukázala se i budoucnost české atletiky," pochvaloval si Varhaník a s ohledem na úspěchy při halovém ME a také mládežnických šampionátech dodal: "Přivézt sadu medailí a k tomu řadu výsledků do osmého místa - to už jen ona pověstná třešnička na dortu."

Za vším hledej Železného

Jestli šampionka Špotáková hovořila v tom smyslu, že co ví o házení, má od svého bývalého kouče Jana Železného, tak jeho nynější svěřenci Jakub Vadlejch a Petr Frydrych jdou ve svém pohledu ještě dál. Druhý jmenovaný se - od desátých míst na MS v Berlíně 2009 a ME v Barceloně rok nato - několik let trápil: buď končil v kvalifikacích anebo se na vrcholnou akci vůbec neprobojoval. Nikdy se ale nechtěl doopravdy vzdát. "Samozřejmě byly chvilky, kdy jsem pochyboval, ale pořád jsem věřil. Hlavně proto, že mi věřil nejlepší trenér, kterého můžu mít. A navíc mi zůstávala touha uspět, kterou by měl každý sportovec mít," říkal Frydrych. Jeho parťák Vadlejch dal najevo svůj pohled v odpovědi na otázku, kdo zajímavý mu gratuloval: "Pro mě zůstává nejzajímavější a nejcennější gratulace od trenéra," řekl Jakub do pléna. "Správně jsi to řekl," s úsměvem reagoval opodál stojící Železný.

Po správné cestě

26letý rodák z Prahy Jakub Vadlejch dosáhl stříbrem svého největšího úspěchu. "Přijel jsem do Londýna s tím, že chci postoupit z kvalifikace prvním pokusem a ve finále hodit osobák - obojí se mi splnilo, takže už jen proto jsem moc spokojený," říkal vicemistr světa, který přitom zvládl nelehkou roli favorita - v tuctu závodů před šampionátem skončil do třetího místa (s jedinou výjimkou), a tak se od něj cenný kov očekával. "Tohle jsem musel hodit za hlavu, a stejně tak to neřešit po prvním nepovedeném pokusu. Řekl jsem si, tak takhle ne, ale nebyl jsem z toho hotový. Vzpomněl jsem si navíc na mistrovství republiky, kdy jsem začal podobně a pak hned napodruhé hodil o deset metrů dál," říká Jakub.

A přesně to se povedlo na MS, vlastně ještě lépe: po úvodních 77 hodil dokonce o 12 a půl metru dál a právě tím si vysloužil titul vicemistra světa. "Samozřejmě, těch 16 centimetrů mrzí, to je opravdu malý kousek. Ale utvrdilo mě to, že jdu po správné cestě," prohlašuje Vadlejch, který má šanci ještě letos přidat ještě jeden úspěch - to pokud obhájí titul v Diamantové lize: stačí "pouze" vyhrát v Bruselu 1. září finále, do nějž už se kvalfikoval a které poprvé historii seriálu jednoznačně určí vítěze (dříve se počítaly body za celý rok a jistým vítězům stačila pouhá účast na finále - pozn.).

Nízký, ale šťastný hod

Ve zcela jiné pozici cestoval do Londýna 28letý rodák z Klatov Petr Frydrych. Po již zmíněných dlouhodobých peripetiích sice loni postoupil do olympijského finále (skončil v něm 12.), ale letos na to ne a ne navázat. V sezóně hodil jedinkrát za osmdesát (a ještě jen o půlmetr) - v Ostravě při Zlaté tretře. Vše se v dobré obrátilo až 22. července, kdy se mu na poslední chvíli povedlo ve slovenském Šamoríně splnit limit, když se zlepšil na 84.94 a na mistrovství světa závodil jako vyměněný: šestým nejdelším hodem dne (86.22) prošel z kvalifikace, a dobře vstoupil i do finále (84.31). "To už jsem si říkal, že to asi do osmičky bude," věřil prý Petr, byť nakonec po dvou "nepovedených" hodech (80.48, 82.94) nakonec byl až sedmý.

"Do čtvrtého pokusu jsem šel už zase uvolněně," přibližuje. A bylo to znát: najednou z toho bylo 87.93, a pódium bylo nadosah. "Tam už jsem začal pomýšlet na medaili," přiznává Frydrych, který pak kuriózně na centimetr stejně předvedl i v páté sérii, stále jen kousek od průběžně třetího Němce Röhlera. A poslední pokus? "Rozhodně to nebyl dokonalý hod, letěl podobně nízko jako ty předešlé dva, takže jsem jen čekal, jestli se dostane o kus dál na třetí místo a byl jsem šťastný, že to bylo těsně za Thomase. Pak už jsem jen čekal, jestli mě zase nepřehodí nebo ne," popisuje nakonec bronzový oštěpař. "Jsem rád, že mě tenhle výsledek, i když nejlepší v kariéře, udržuje hladovým, vím, že jsem měl na víc," uzavírá Frydrych.

Cennější než vlastní

A co že bylo stejné na setkání s novináři jako ve čtvrtek? Stejně jako Rudolf Černý, také Jan Železný si zapomněl přinést medaile, které trenéři poprvé dostávali. "Cením si jich však víc, než těch, které jsem získal sám," tvrdí kouč. "Je to ocenění práce, kterou dělám pro druhé, a to je prostě něco jiného, než když jsem o medaile bojoval sám za sebe. Chtěl bych za to klukům poděkovat. Předvedli, co v nich je. Říkalo se, že na to nemají "hlavu", ale nemůžou na tom být špatně psychicky, když uspěli v druhém nejkvalitnějším závodě historie. Já sám jsem vyhrál mistrovství světa s méně, než tady bylo třeba na bronz," chválil Železný, ale hned dodal: "A teď na všechno zapomenout a jet dál, příští rok je tu mistrovství Evropy," poukazoval na skutečnost, že sportovec musí být stále nespokojený, stále chtít být lepší.

Fotogalerie

Michal Procházka, foto: Aleš Gräf

Fotogalerie

« Předchozí stránka
1 2