Všechny medaile jsou doma

3. září 2007, 22:01

Mistři světa oštěpařka Barbora Špotáková a desetibojař Roman Šebrle přiletěli v podvečer z Ósaky. Po dlouhém letu je čekalo přivítání od množství novinářů, ale i blízkých.

"Jsem překvapená, kolik je tu lidí," vyhrkla na úvod z mistryně světa. Poté však již v klidu odpovídala na všetečné otázky množství novinářů. Pro Barboru Špotákovou je zlatá medaile životním úspěchem. Své možnosti naznačila již loni na mistrovství Evropy, kde však o titul v závěru přišla, a získala "jen" stříbro. "Poučila jsem se z loňska," ví Špotáková, "to zlepšení v třetím pokusu bylo strašně důležité." Narazila tak na skutečnost, že hod z první série by jí na vítězství nestačil, podobně jako loni v Göteborgu. I přesto, že byla před svým posledním hodem jistou vítězkou, byla nahecovaná se ještě zlepšit. "Jenže tam byl nějaký běh a rozhodčí mě tam nepustili, myslím, že bych hodila ještě dál - třeba jako Pitkämäki." Finský mistr světa ve stejném disciplíně měl před šestým hodem také jistotu výhry, ale dokázal v něm ještě přidat.

Barbora Špotáková s trenérem Rudolfem Černým
Foto: Josef Čech

"Nepřipadám si jako sportovní celebrita. Asi to bude trochu živelné. Půjdu si pro radu k Honzovi Železnému," dodala mistryně světa s úsměvem na otázku, jak si poradí se slávou. Vítězství bylo pro Barboru Špotákovou i určitým zadostiučiněním a hymnu si na bedně užívala, zazpívala si a stejně jako po závodě přišly i slzy. "Vše bylo nastavené na výhru Němky," byla přesvědčená Špotáková. "Jejich výprava přišla na stadion s transparentem Christine Obergföll - 1. místo. Při ceremoniálu předával německý zástupce. O to víc jsem si to vyhutnávala," řekla Špotáková. "Ale nejvíc mě těšilo, že jsem udělala radost českým fanouškům, jsme přeci jenom malá země," dodala.
"Docela se těším, až ten závod uvidím v televizi, snad mi to rodiče nahráli," doufala Špotáková. Ti za dcerou přijeli, stejně jako její přítel. Vzápětí ale atletka prozradila hlavní důvod jejího zájmu. "Hlavně chci vidět trenéra, jak tam za mnou lezl na plochu a upadl," smála se oštěpařka, ale vážněji dodala: "Určitě mi půjde mráz po zádech, až uvidím celou soutěž."

Pro Romana Šebrleho to vlastně bylo také první "světové" zlato. Olympijský vítěz z Atén jich má ve sbírce několik, ale z venkovního MS mu zatím chybělo. Ostatně na otázku, "jaká je tahle medaile?" (míněnou jak se mu líbí), odpověděl jistě jen napůl žertem: "Zlatá." Roman Šebrle si prožil závod "na houpačce". "Je těžké vrátit se zpět do hry po dvou nepovedených disciplínách," popsal úvodní ne příliš zdařilou stovku a dálku. Kritická chvíle však nastala až druhý den v tyči. Základní výšku skočil Šebrle na poslední, třetí pokus. "Vzal jsem si tvrdší tyč a oblezl jsem to," zhodnotil záchranu ve hře o jakoukoli medaili.

              Roman Šebrle s "posledním" zlatem do sbírky
Foto: Josef Čech

Závod pro sebe rozhodl osobním rekordem v oštěpu. Ten viděla z tribuny i Špotáková. "Věděla jsem, že to letí daleko. To se pozná už na rozběhu," potvrdila. Závěrečnou patnáctistovku, ve které si pohlídal vítězství, popisoval s dcerkou v náručí. "Čekal jsem, že Smith (do oštěpu vedoucí závodník - pozn. red) nasadí," popisoval, v tu chvíli jej však malá přerušila a Šebrle zareagoval: "No jo, řekni jim to sama," ale pak s úsměvem pokračoval: "Dělal si osobáky od začátku desetiboje, ale tady nastoupil až 500 metrů před cílem. A to už jsem věřil, že to udržím, cítil jsem se dobře." A jestli prý viděl něco ze samotného šampionátu? "Vůbec nic. I na hymnu Báry jsem byl ve svolavatelně..." Medaili prý teprve oslaví. "Tři dny po desetiboji jsem rozsekaný, že na slavení není myšlenka."

Mezi mistry světa se také přišla podívat stříbrná tyčkařka Kateřina Baďurová a medailisté se tak všichni sešli pohromadě i s cennými kovy.

Medailisté z MS v Ósace: Špotáková, Baďurová, Šebrle
Foto: Josef Čech

Michal Procházka
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí