Vídeňský půlkařský valčík Jakuba Holuši

Aktuality
středa 30. ledna 2008
Jak se rodil limit na HMS a senzační čas, který mladého běžce řadí na druhé místo světových tabulek začínající sezony? Jak vypadá zranění Michala Šnebergera?

Byl to na mítinku Vienna Indoor Classic závod šitý na míru pro české trio. Podle domluvy startovali Jakub Holuša, Jaroslav Růža i Michal Šneberger v jednom běhu, přičemž jim s tempem měl pomáhat Slovák Tomáš Čelko. Chyba právě vodiče však způsobila vážnou kolizi, při níž upadl Michal Šneberger a vyvrkl si kotník.

Čelko rozběhl závod příliš rychle, a když se to dozvěděl, začal po stovce prudce brzdit. Nažhavení závodníci se na něj v plné rychlosti, znásobené seběhem ze zatáčky, natlačili a vznikla strkanice. Šnebergerovi kdosi přejel tretrou přes vloni operovanou achilovku a nechal mu na ní krvavý šrám. Další atak už neustál a poroučel se k zemi. Růžovi také přišlápli nohu, ale hlavní kolizi ušel.  Holuša využil své zkušenosti ze stýplu a padajícího Šnebergera přeskočil.

Holuša po triumfu na MEJ, Foto: T. Pracný


Vznikla asi třímetrová mezera mezi Jardou Růžou, který se držel vodiče, a zbytkem pole. Stáhl jsem ji a dvoustovkou jsme probíhali v mezičasu asi 26 vteřin,“ popisuje další dění Holuša, který po 350 metrech vystřídal na vedoucí pozici za vodičem Růžu. „Řekl jsem si, že o nic nejde a nemám co ztratit. Chtěl jsem podat maximální výkon.“ Po čtvrtce v mezičasu 52.7 vodič odstoupil a Holušu čekal sóloběh. Když slyšel čas na šestistovce, začínal tušit, že by z toho mohl být výkon výrazně pod 1:50. A byl! Ani Holuša nechtěl zprvu věřit vlastním očím, když mu časomíra (po první halové půlce v životě!) ukázala 1:47.37.

Úplný blesk z čistého nebe to však nebyl. Na vysokou výkonnost poukazovaly už předzávodní testy na kilometr, které svěřenec Jana Škrabala absolvoval po měsíčním společném tréninku s Michalem Šnebergerem a trenérem Josefem Vedrou. Holuša měl kilometr za 2:20.49, Šneberger byl o 32 setin pomalejší. „Věděl jsem, že bych z toho měl běžet půlku pod 1:50. Nikdy by mě ale nenapadlo, že to bude tolik,“ dušoval se Holuša, který je se svým výkonem momentálně na druhém místě světových tabulek sezony. Rychlejší byl zatím akorát olympijský vítěz Jurij Borzakovskij, který při mítinku IAAF Ruská zima zvládl půlku za 1:46.78.
Holušův výkon vnese vítr i do národních historických tabulek, kde se zařadí na čtvrté místo. K překonání halového národního rekordu, který od roku 1995 drží Pavel Soukup, by však musel Holuša ještě vteřinu ubrat.

Půlka však patrně nebude Holušovou hlavní tratí. Už po loňském zisku titulu juniorského mistra Evropy ve stýplu mluvil o orientaci na patnáctistovku. A u toho zůstává. V sobotu by se na ní měl utkat se světovým výběrem při mítinku IAAF ve Stuttgartu. „V předběžné startovní listině je asi osm lidí s osobními rekordy kolem 3:35. Zkusím se jich držet co nejdéle a pak uvidíme. Věřím, že z toho v mé současné formě bude alespoň limit a čas třeba i okolo 3:40. Třeba mi to ale nesedne a bude to podstatně horší. Každopádně se mi tak plní jeden z mých snů startovat na opravdu velkém mítinku proti takovým hvězdám jako je třeba Ivan Heško,“ říká nejlepší junior ČR loňského roku. V jeho kalendáři přitom nezůstane Stuttgart osamocen. Už nyní mu manažer Alfonz Juck vyjednal také Karlsruhe 10.2.
 
Šneberger: Nic nevzdávám

Skvrnou na Holušově úspěchu je zranění, které si přivodil Michal Šneberger při nezaviněném pádu. Mělo by jít o lehčí formu vyvrknutého kotníku. „Dám si tři dny absolutní klid, pak bych chtěl zase začít klusat. A v Karlsruhe bych už rád závodil, i kdyby to mělo být s lehkou bolestí. Limit na patnáctistovku (3:42.00) se mi zdá velmi dosažitelný,“ říká rekonvalescent, kterému zranění, jako už poněkolikáté, komplikuje slibně rozjetou sezonu. „Podle testů formy jsem na tom podobně jako v roce 2005.“ Tehdy zaběhl ve Stuttgartu národní rekord 3:38.88.

„Věřím, že se dá brzy do kupy a do Valencie nepojedu sám,“ přeje si Holuša a Šneberger doufá v to samé. „Rozhodně nic nevzdávám!“ říká nažhaveně.       

Adam Pražák

Fotogalerie