Veselý: na vojenský přijímač budu vzpomínat v dobrém

8. listopadu 2011, 11:52

Čtvrtý oštěpař mistrovství světa v Tegu, Vítězslav Veselý, se chce stát vojákem z povolání. Z průpravy si v maskáčích odskočil i na slavnostní vyhlášení ankety Atlet roku, v níž obsadil šestou příčku.

Na sobě měl vojenské kanady a maskáče vzor 95, přesto nenápadný nebyl. Ba přímo naopak. V luxusních prostorách hotelu Ambassador působil Vítězslav Veselý mezi vyčesanými dámami ve večerních róbách a muži v oblecích jako osoba z jiného světa. Důvod však nebyl v jeho plaché povaze, jak s nadsázkou naznačoval, ale v tom, že jako uchazeč o dráhu profesionálního vojáka ani v jiném oděvu přijít nemohl.


Vítězslav Veselý v rozhovoru s moderátorkou Monikou Absolonovou,
foto: Tomáš Železný 

Proč jste se coby oštěpař rozhodl stát se profesionálním vojákem?
Když se ta možnost vyskytla, tak jsem po ní sáhl, protože se nevyskytne vždycky. A klady převažují. Je to výhodné finančně i z hlediska celkové jistoty, protože dostanete smlouvu na delší dobu, ne jako sportovec vždy jen na rok.

Lze to brát jako odměnu za vaše čtvrté místo na mistrovství světa?
Svým způsobem určitě.  

Absolvoval jste přijímač ve Vyškově. Jaké to bylo?
Šel jsem tam s jistými obavami, protože mě docela dost lidí okolo strašilo. Ale pak se ukázalo, že je to super. Měli jsme tam dobrou partu i instruktory, kteří nám sice nic neodpustili, ale byli féroví. Ze začátku jsem si samozřejmě musel zvykat, ale nedělal jsem nic, co bych nechtěl. Celkově mě to docela bavilo.

Co nejvíce?
Asi nácvik střelby, zajímavá byla také taktika. Vše bylo takové akční  a jako četa jsme byli dobrý kolektiv, takže dohromady na to budu vzpomínat v dobrém.

Kdo byli vašimi parťáky?
Lidé z aktivní zálohy, kteří mají své povolání, a chtějí se nechat vycvičit, aby případně byli k dispozici jako vojáci. Já jsem k nim byl přiřazen, abych tam nemusel strávit tři měsíce jako klasičtí rekruti a mohl u toho trénovat. Měli jsme program zhuštěný do šesti týdnů. 

Věděli vaši kolegové, že jste čtvrtým oštěpařem světa?
Ze začátku třeba ne, ale pak se to profláklo. Prozradili to výše postavení, kteří se na nás chodili dívat. I přesto mě ale brali jako řadového člena čety.

Žádná privilegia jste tedy necítil?
Ne. Ani bych je nechtěl. Všichni jsme museli táhnout za jeden provaz.

Dostal jste tedy někdy i vynadáno?
Nejednou. Hlavně ze začátku, než jsem se naučil chodit správně upravený, každý den oholený, skládat si věci do komínku a tak různě. 

Zažil jste i nějakou šikanu?
Vůbec. Myslím že celkově je to o dost jiné, než v dobách, kdy byla roční, dvouletá základní služba.

Stihl jste v průběhu oněch šesti týdnů něco natrénovat?
Byl jsem vždy tak utahaný, že jsem se akorát svalil na ubikacích. Ale i kdybych nebyl na vojně, tak bych nic nedělal. Měl bych volno a snažil bych se odpočívat.

Adam Pražák
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí