Vadlejch: Byl to pro mě zlomový rok

Jakube, máte za sebou životní sezónu. Jaký pro vás byl rok 2017?
Sezóna byla naprosto snová a celý rok byl jedinečný, protože jsem si vzal krásnou ženu a dařilo se mi i po atletické stránce. Těžko se bude takový rok překonávat.

Kde byla příčina těch atletických úspěchů?
Řekl bych, že si to všechno tak nějak dobře sedlo. Paradoxně jsem byl v přípravě zraněný. Měl jsem problémy s kolenem a zdá se, že mi ten odpočinek pomohl. Také technika se s věkem zlepšuje a je stálejší.

Těší vás to o to víc, že konkurence v mužském světovém oštěpu byla letos skutečně obrovská?
Letos to byla pro oštěp neskutečná sezóna. Na mistrovství světa hodilo hned čtrnáct lidí kvalifikační limit. To se nikdy předtím nestalo. O to těžší bylo uspět, což se mi naštěstí podařilo a nesmírně si toho vážím.

Na Atletovi roku jste se představil také v roli zpěváka, kdy jste si střihl duet s Barborou Špotákovou. Přijal jste nabídku na toto vystoupení hned, nebo jste váhal?
Samozřejmě jsem o tom nejdřív přemýšlel, ale i žena mě přesvědčovala, ať do toho jdu. Takže jsem to bral jako výzvu. Jsem pro každou srandu.

Zkoušel jste třeba i doma?
Každý den jsem si to alespoň jednou přezpíval. Text jsem se naučil tak za čtvrt hodiny a pak už je to o tom opakování. Naučil jsem se i Barčinu část. Naštěstí jsem si to nepopletl.

Jaký je váš vztah ke zpěvu?
Celý život zpívám moc rád. Mamka by byla jistě ráda, kdybych se zpěvu věnoval, když jsem byl mladší. Nějaké školní zkušenosti ze sborového zpěvu mám, ale určitě nic profesionálního.

Jakou máte rád hudbu?
Spíše tu klidnější. Mám rád třeba jazz.

Zpíval už jste někdy před větším publikem?
Určitě ne, toto byla moje premiéra. Byl jsem docela dost nervózní. Byl to jiný typ nervozity než před závody, ale nakonec jsem si to až nečekaně užil.

Hrajete na nějaký hudební nástroj?
Nehraju, ale rád bych se naučil na kytaru. Přijde mi to jako skvělé odreagování ke sportu.