Úvahy nad maratonským (ne)rekordem v Bostonu

22. dubna 2011, 11:16

Keňan Mutai zaběhl v pondělí v Bostonu nejrychlejší maraton v historii, který však nemohl být uznán za světový rekord. Jak velkou výhodu mu poskytla neregulérní trať? Neboli, zaběhl by rekord jinde? Vědec to zkusil spočítat.

Nejprve shrňme fakta. Geoffrey Mutai zvládl 42195 m bostonskými ulicemi za 2:03:02, čímž o obřích 57 vteřin překonal do té doby nejlepší čas historie Haile Gebrselassieho z maratonu v Berlíně. Nedosti na tom. Fantastického času dosáhl i druhý v cíli, další Keňan Mosop, který byl jen o čtyři vteřiny pomalejší než vítěz a pod hranici extratřídy 2:05 se dostali i závodníci na třetím a čtvrtém místě. Také oni pokořili dosavadní traťový rekord Roberta Cheruyiota.

Radost organizátorů tlumilo jen to, že jejich závod bude veden jen jako nejrychlejší maraton historie a ne už jako „rodiště“ aktuálního světového rekordu. Příčinou je trať nejstaršího maratonu světa, která hned ve dvou případech nesplňuje kritéria daná pravidly IAAF, aby mohlo k přepisu tabulek dojít. Jednak výrazně překračuje povolené klesání, jež je 1 výškový metr na kilometr závodu (u maratonu tedy 42,2 m, v případě bostonské trati je skoro o sto výškových metrů větší), jednak jsou start a cíl od sebe vzdáleny dále než 50 % trati (tedy 21195). V Bostonu to je od startu do cíle vzdušnou čarou 38 km, jedná se tedy téměř o přímku, která při správném směru a síle vzdušného proudění závodníkům poskytuje značnou výhodu vytrvalé podpory větru do zad.

Vědec Ross Tucker se pokusil spočítat, jak velkou časovou úsporu přinesla běžcům při pondělním maratonu.  V analýze, kterou zveřejnil na webových stránkách sportscientists.com, došel po revizích a konzultacích s oponenty k hodnotám 2:20 až tři minuty, což by vítězný čas Mutaie pohoršilo na sice stále ještě špičkový výkon, ale již zdaleka ne světový rekord.

Tím ovšem Tuckerovy úvahy nekončí. Bostonská trať totiž sice jako celek klesá, její profil však rozhodně není snadný, čemuž odpovídá i průměr vítězných časů za poslední dekádu. Ten je na úrovni 2:09:30, zatímco třeba Berlín se honosí hodnotou 2:06:03, přičemž není pravda, že by v Bostonu startovali o tolik horší běžci. Pokud bychom rozdíl 3:27 min aplikovali na Mutaiův výkon, nejen že se i přes započtení výhody větrné podpory vrátíme do pásma světového rekordu, dokonce ho ještě dále posuneme.

Takto jednoduché matematice se Ross Tucker brání, nicméně i on při pomyslné extrapolaci Mutaiova bostonského výkonu na rychlé trati v Berlíně či Rotterdamu uvažuje s přihlédnutím k minulým výkonům závodníka v dimenzích času 2:04, ne-li 2:03.  Sám však v textu několikrát opakuje, že jde pouze o hypotézu, jejíž patřičnost může posvětit pouze Mutai (nebo Mosop) tím, že se znovu dostane do pondělní formy a zkusí světový rekord pokořit na opravdu regulérní trati.  

Možná to však nebude třeba. Organizátoři bostonského maratonu totiž prohlásili, že se pokusí prosadit, aby byl Mutaiův čas uznán jako rekord, přestože trať nesplňuje pravidla. Už kvůli tomu prý sepisují argumentaci. Je však otázkou, zda má jejich aktivita šanci na úspěch.          

Adam Pražák
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí