Téma týdne: Atleti se nebojí svléknout

Takovýto přístup k nahotě sportovců známe z posledního desetiletí, nicméně obnažení sportovci žádným novým „vynálezem“ nejsou. V tématu pro tento týden pro vás rekapitulujeme nejznámější „případy“ současnosti, ale podíváme se nejprve krátce do minulosti.

Ve starověku nazí (nejen) při sportu
Kořeny sportovní nahoty najdeme – tak trochu podle očekávání – ve starověkém Řecku. Za velmi liberální výspu bychom mohli v tomto ohledu mohli označit Spartu. Zdejší mladíci každoročně předváděli – obnažení – tancem své atletické a bojové umění při svátku zvaném gymnopedie (Gymnopaedia). Jinak gymnos znamená řecky nahý a druhá část výrazu pak pais – dítě, mládí anebo paizo – hra.

Tanec Korybantů (=kněží a ctitelé bohyně Kybely) - dřevorytina z publikace SMITH, William: Dictionary of Greek and Roman Antiquities

Sparťané, na rozdíl od ostatních Řeků, nezavrhovali nahotu na veřejných prostranstvích ani netrestali případné divačky na sportovištích. Ba dokonce, dívky se mohly těchto „soutěží krásy“ – tak bylo obnažování tehdy vnímáno – přímo účastnit. Vznik zmíněných gymnopedií v sedmém století před Kristem se časově překrývá se založením antických her. Při starověkých olympiádách se závodilo bez oblečení, a také vítězi se dostalo cti v podobě „nahé“ sochy.

Římané převzali mnohé z řecké kultury a přestože občany svlečené na veřejnosti trestali, i oni sledovali v arénách zápasy nahých sportovců. Také se běžně pohybovali s nezakrytými intimními partiemi po lázních, a to nejen muži samotní, ale i společně s ženami.

Na závěr malého exkurzu do dávné historie připomeňme japonské tradiční zápasy sumo. Kdysi je provozovaly zcela obnažené ženy, dnes je jim to však zcela zapovězeno a vystřídali je muži, kteří nosí známé speciální bederní roušky.

Celý článek v rubrice Téma týdne (levá lišta webu ČAS).