Svoboda je letos „vyrovnaná váha“

Svoboda je letos „vyrovnaná váha“
Aktuality
sobota 30. září 2017
Atletický rok 2017 sprintera-překážkáře Petra Svobody charakterizují na jedné straně zisk medaile po letech – opět halové – a na straně druhé následný boj s achilovkou, jenž mu zastavil cestu k účasti na mistrovství světa. Radost i zklamání se v něm prý po vydařeném konci sezóny mísí ve stejném poměru, do dalšího roku však má, jak jinak, velké plány. Tedy, vydrží-li zdraví.

Začněme však od konce, posledního Petrova závodu v Prostějově. Na tradičním mítinku – 24. září proběhl již 71. ročník zdejší Velké ceny na 110 m překážek – se blýskl časem sezóny 13.46, který je o dvě desetiny lepší, než byl limit do Londýna. Svoboda si výkonu cení, vždyť soutěžil hlavně sám se sebou (nejbližší soupeř o vteřinu a tři desetiny zpět). „K tomu 13 stupňů, studený vítr … hecovat se na takový závod moc nejde. Běžel jsem tak na půl plynu,“ popisuje své rozpoložení o minulé neděli.

Jaký to kontrast oproti HESU mítinku Zuzany Hejnové v Kutné Hoře – o týden a půl před Prostějovem (13. září), kde poměřoval síly s ženami, zejména pak proti letos v životní formě závodící Heleně Jiranové. „Viděl jsem ji od startu periferně a nechtěl jsem s ní za žádnou cenu prohrát. Chlapské ego je vskutku obrovské,“ usmívá se. Přílišné chtění často vede chybám, ne však v tomto případě. Svoboda Jiranovou nejenže porazil, ale dokonce – navzdory protivětru 1,5 m/s – ukázala časomíra senzačních 13.10! (Jiranové 13.39.)

Svěřenec Daniela Hejreta se zpětně nějak netrápí tím, že byl jeho výkon zpochybněn a hlavně označen s ohledem na smíšený závod za exhibiční. „Běžel jsem pocitově perfektně, bez chyb. Moc se mi ale líbí tenhle koncept, a přál bych si takový závod zažít někde ve městě u nás. Předtím jsem byl v Newcastlu (Velká Británie), vyhrál jsem a odcházel jako velký šampion. Ten přímý kontakt s diváky je skvělý, ostatně, tyčkaři to znají,“ připomíná.

V sezóně Petr Svoboda získal bronz na halovém mistrovství Evropy v Bělehradě, v létě se pak musel pokoušet – kvůli zraněné noze – o splnění limitu na světový šampionát v Londýně až na poslední chvíli. Leč marně. Když má tedy odpovědět, jak by zhodnotil letošní rok, říká: „Jsem vyrovnaná váha. Strašně moc jsem si přál uspět v hale a měl jsem strašnou radost, že se mi to povedlo. Venku jsem rád, že jsem sezónu nevzdal, přestože jsem předtím šest týdnů kvůli achilovce nemohl ani klusat,“ přibližuje své potíže.

Poté, co si Petr na jaře při jednom z překážkových tréninků natrhl úpon u patní kosti, musel nasadit alternativní trénink. „Nejde dát úplné volno. Snažím se dělat všechno, abych zraněnému místu neubližoval. To znamená, že jsem plaval, cvičil vršek v posilovně. Sice jsem při tomhle tréninku nabral pár kilo, ale bylo důležité, že to byla aktivní hmota. Když už noha začala odeznívat, zatěžoval jsem ji nejdřív na koloběžce,“ popisuje.

K závodění se tak Svoboda dostal až 14. července, uzávěrka pro MS byla o devět dní později. Stihl jen pár závodů, přesto se k ostrému limitu dostal na pouhých pět setin – ve Vídni 13.53. „Londýn po sportovní stránce rád nemám, nikdy se mi tam nedařilo. Ale šampionát jsem s velkým zájmem sledoval, byl perfektní. A samozřejmě jsem byl zvědavý na překážky. Asi nejen mě překvapil Balázs Baji, úspěch mu moc přeju, je to skvělý kluk,“ říkal na adresu senzačního bronzového medailisty z Maďarska.

Až si Petr Svoboda odpočine při potápění v Egyptě – mimochodem, 10. října oslaví Kristova léta –, vrhne se na další přípravu. „Stanovil jsem si jako cíl olympiádu v Tokiu. Samozřejmě, když zdraví vydrží a výkony nebudou na ostudu,“ uvažuje nahlas. A příští rok s vrcholy v Birminghamu (HMS) a Berlíně (ME)? „Na mistrovství světa bych rád bojovat o finále, na „Evropě“ bych v něm chtěl být. A dobře víme, že ve finále se může stát cokoli. Rozhodně nebudu říkat, že se jedu zúčastnit,“ směje se.

Ovšem to ještě není vše, na novou sezónu se bude připravovat s novým vedením. Jméno prý prozradí až 15. října, po návratu z dovolené, ale už teď má jasno, jak by vše mělo vypadat: „Chtěl bych skloubit to, co jsem se za dva roky naučil o kondičním tréninku od Dana Hejreta, a předtím za několik let o překážkovém tréninku od Luďka Svobody. Oba, v tom co dělají, patří k nejlepším na světě,“ uzavírá Petr Svoboda. Jak je jeho zvykem, silným tvrzením.

Michal Procházka, foto: Denisa Kisialová

Fotogalerie