Svoboda: Budu modrý, jako tartan

28. července 2010, 17:42

Přečtete si rozhovor s překážkářskou nadějí před čtvrtečním startem bojů na stodesítce.

Jak se cítíte den před rozběhem?
Nervózní nejsem vůbec. Zatím nemám být proč. Běžím až zítra a nechávám si to vždy až na den závodu…(s úsměvem). Se soupeři se vídám na rozcvičováku, zatím je vše v kamarádském duchu. Připadám si spíš jako na nějakém mítinku než na mistrovství Evropy. Ale nervozita přijde zítra při rozcvičování před závodem, až tam všechny soupeře uvidím. Jak jsou na tom dobře.


Na MS v Berlíně - obě foto: E. Erben

A víte něco víc o soupeřích?
Když jsem přišel první den na tréninkový stadion, viděl jsem Artura Nogu, jak se strouhal o tartan. Asi se seznamovali (s úsměvem). Je dobitý jako čert. O Danielovi Kissovi jsem slyšel, že je po výronu a znova si ho načal. Ale jak je to s ním doopravdy, nevím, třeba jsou to jen řeči. Já osobně jsem ho nepotkal. Ostatní jsou podle mě v pořádku a nabitý.

Vy také?
Já doufám, že ano. Nechávám se překvapit, protože je tu malinkatý problém se svalem, ale uvidí se zítra.

Co konkrétně máte za problém?
Lehké namožení stehenního svalu, asi jen lehce unavený. Ale není to nic strašného. Trenér říká, že může bolet i proto, že přichází forma. Já doufám, že to tak je a těším se na závod.

Bára (Špotáková) říkala, že v její situaci je nejdůležitější technika. Je to u vás podobné?
Myslím si, že ano. Na Memoriálu Josefa Odložila jsem měl problémy s kolenem. Soustředil jsem se jen na to, abych běžel technicky dobře, nevytáčel se. A byl z toho český rekord. Pokud je to i tady bolístka v tomhle smyslu, tak pokud poběžím technicky dobře, tak to neucítím.

Jakou zítra zvolíte taktiku?
První tři, čtyři překážky se budu snažit vyjet naplno a pokud potom nikoho vedle sebe neuvidím, budu se snažit volně, lehce. Ale myslím, že jednoho z favoritů mi do běhu určitě dají. (Dali, Brita Sharmana – pozn.)

Colin Jackson Vás jmenoval mezi pěti borci, které se vyplatí na evropském šampionátu sledovat. Co tomu říkáte? Četl jste to?
Ne, nečetl. Tak doufám, že ho nezklamu. Je to pěkný, když o vás něco takového napíše taková legenda. Tak doufám, že bolístka zítra zmizí. Určitě mě to teď bude víc motivovat.

Přišel jste se podíval na kvalifikaci Jiřiny (rozhovor probíhal v průběhu dopoledne, kdy přítelkyně Petra Svobody Ptáčníková měla kvalifikační závod)?
To ani ne, spíš se jdu rozcvičit, zatonizovat. Trenér mě ukecal, abych se dnes sem jel podívat, abych zítra nebyl vyjukaný a věděl, kam jít.

Co říkáte tomu, že jako lídr evropských tabulek budete mít modré startovní číslo?
Je to příjemná záležitost. Mně se vždycky běželo líp v roli favorita. Budu modrý, jako tartan…

Jste chtěl být spíš „první bílý“, ne?
Tak teď jsem první modrý v cíli. Když jsem byl malý, taťka mi říkal – Šmouline. Tak teď bych byl první šmoula, který by třeba mohl vyhrát Evropu.

Jak se vám líbila role vlajkonoše?
Bál jsem se, že nás tam nechají dlouho někde čekat ve frontě, ale dali nám jídlo, vodu, možnost posedět. Až na konci, když jsem si tam s vlajkou trochu sedl, tak to bylo dlouhý, ale fakt nemám, na co si stěžovat.

Na hotelu je všecko v pohodě?
Je, akorát mi nefunguje internet. Je to asi chyba signálu mezi sedmým a osmým patrem, všichni to nahoře chytají, jenom já ne. Ale to nevadí, mám takovou krásnou hru – takovou adventuru – Posel smrti 1 a 2. Hrajem s Jířou každý na svém počítači. Ona si jde třeba pro vodu, led a já se snažím dojít pak co nejdál, aby jí to štvalo. Vždycky se u toho na pár hodin zabavím.

Jak snášíte vedro?
Úplně v pohodě, oproti Třinci. Na soustředění, když jsem byl, tak jsem umíral, ale tady fouká vítr, je to osvěžující. Není si tady na co stěžovat, podmínky jsou tady skvělý.

Karolína Farská, Michal Procházka
Vytisknout

Krátce

01.12.2016 08:58 Mistrovství světa družstev v chůzi bude v roce 2018 hostit čínský Tchaj-cchang.

Archiv zpráv

Kalendář událostí