Světová rekordmanka Špotáková: to už je snad moc

13. září 2008, 19:46

Pozávodní rozhovor s novopečenou světovou rekordmankou.

Potřetí vyhrála Světové atletické finále, potřetí prvním hodem, potřetí v novém národním rekordu. Jenže přeci jenom byl ten dnešní případ jiný. Špotákové se totiž hodem 72.28 podařilo o 58 cm překonat výkon Osleydis Menéndezové z roku 2005.


foto: na straně a další snímky ze Stuttgartu na: www.graf.cz

V rozcvičování jste se prý necítila nejlépe.
Já bych to srovnala se situací před Memoriálem Josefa Odložila. Celé dopoledne jsem spala, byla jsem jak mrtvola, cítila jsem se fakt špatně. Když jsem přišla na místo, měla jsem těžké nohy. Dokonce jsem byla ošklivá na trenéra. Vyčítala jsem mu, že jsme přes týden trénovali, a že jsem z toho unavená... Ale přijelo mi z Česka fandit 16 lidí a ikdyž mě bylo zrovna tak na nic,  říkala jsem si, že se budu muset snažit. Pak mi taky mamka řekla, že musím vyhrát, když má ty narozeniny.. Myslím, že může být s dárkem spokojená.

Jak byste popsala rekordní hod?
Ještě jsem ho pořádně neviděla, ale přišlo mi, že byl podobný jako můj zdejší loňský výkon, tedy 67,12. Měla jsem před ním stejný pocit, taky jsem chtěla dát všechno do prvního hodu, a byla jsem stejně uvolněná. Asi mi pomohlo, že jsem dneska byla u Mercedes Chillaové na pokoji a koukali jsme na video, kde byl sestřih nejlepších hodů Honzy Železného. Koukali jsme, jak pěkně prochází ten oštěp a to bylo jediné, co jsem zatím nezvládala.

Co znamená "projít" oštěp?
Takové to, jak za ním padáte skoro po hlavě, dlouho ho držíte a dáváte mu dobrou trajektorii spíše rovně než do kopce, co se stává, když se zastavíte. Povedlo se mi to strašně pěkně. Něco podobného jsem předvedla už na MČR v Táboře, kde jsem o trošku přešlápla. Jak jsem koukala, pěkně blízko čáry jsem byla i teď. Chybělo málo a... Naštěstí se to nestalo.

Věděla jste dopředu, že hod je tak daleký?
Byl to opravdu hezky trefený hod. Ve Stuttgartu se mi daří, každý rok si tu udělám osobní rekord, něco přihodím. A jelikož jsem byla svěťáku tak blízko, tak jsem přihodila něco a už je z toho svěťák....Věděla jsem, že je to hodně daleko, že to je přes 70 m. Vloni tu se mnou byla Nikola Brejchová a  ta mi řekla, že to je sedmička (67), letos by třeba řekla, že to je dvojka (směje se). Já takový odhad nemám. Asi se člověk i vnitřně brání, aby čekal tolik.

Jak jste zjistila, že jste právě hodila světový rekord?
Koukala jsme na výsledkovou tabuli, když se to tam objevovalo. Sedmdesát dva, tečka.............

Jaká byla vaše první reakce?
Že to je až moc. Po olympiádě se už nejde radovat. To jste takový vyradovaný, vyprázdněný. Už v Pekingu jsme se radovali, brečeli. Pak jsme oslavovali všude možně. Je toho tak strašně moc, že už na to nejsou síly. Nemáte sílu znovu běžet a řvát, znovu být centrem pozornosti celého stadionu.

Fotit se s tabulí...
To vůbec nešlo, to bude vypadat hrozně divně. Fakt! Tam to bylo takové nucené.

Co vám říkaly soupeřky?
Že je po závodu... Tohle bylo vůči nim blbé.

Kdy jste se dostala z únavy, v níž jste byla po olympiádě?
Už v Jablonci jsem cítila, že to je fyzicky skoro stejné, akorát tam byl měkký rozběh. Ale kdybych tenkrát poslední hod trefila rovně a ne do výšky, bylo by z toho 68 nebo 69. Tehdy jsem už tušila, že by to mohlo být dobré. Pak jsem tento týden docela dost trénovala a cítila jsem se docela dobře. Zhoršilo se to zase až tady.

Jaký je rozdíl mezi tímto závodem a Jabloneckým oštěpem?
Tam jsem nebyla spíš psychicky připravená, že můžu hodit tak daleko. U spousty lidí funguje, že když se týden dopředu připravují, že hodí na závodě daleko, tak doopravdy daleko hodí. Když to berete jen tak, že to bude v Jablonci sranda, tak to je sranda a nic jiného. Bylo to tam moc fajn, s holkama jsme se zkamarádily, to nejsou žádné kecy. Lepší konec sezóny si ani nejde představit.

V čem pro vás tkví kouzlo stadionu ve Stuttgartu? Daří se vám tu až neskutečně.
Nevím. Vždycky, když sem přijdu, věřím si, že hodím daleko. Ikdyž mi bylo divně, vešla jsem na stadión a bylo to pryč. Hrozně dobře na mě působí. Prostě mi to tu sedí, povrch, všechno... Budu atlet, který na toto místo bude vzpomínat v nejlepším.

Také vám asi sedí deštivé počasí. V Zaragoze, kde jste letos hodila národní rekord poprvé, i na olympiádě v Pekingu bylo podobně.
Je to možné. Přeci jenom jsem holka z Jablonce, tam je takhle pořád.

Co říkáte na to, že má Česká republika v současnosti díky Janu Železnému a vám oba světové rekordy v oštěpu?
To jsem si v duchu přála. Říkala jsem si, že by to bylo skvělé. Jsme teď oštěpařská velmoc. Honza z toho musí mít radost, i Dana Zátopková.

Adam Pražák
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí