Stříbro zlatem vonící
Stříbrná medaile po fantastické přetahované. Jak ji hodnotíte?
Co říct? Zvláštní závod. Historicky nejlepší na mistrovství světa v ženském oštěpu a myslím, že pro mě s nejlepším koncem. Chtěla jsem, aby můj výkon začínal sedmičkou, on začíná dokonce 71 a stejně to nestačí. Ale to je úplně jedno. Tak jsme druhý, no a co. V tomhle případě je to ještě lepší než v Berlíně. S takovým výkonem jsem maximálně spokojená.
Kdyby Vám někdo před závodem řekl, že hodíte 71 m a budete druhá, asi byste si klepala na hlavu, že?
To jo. I když... Ona (Abakumovová) je nepředvídatelná. Čirá síla, dynamit. Jak opakovali ten její hod zezadu, bylo vidět, jak to bylo ušláplé, jen z krátké ruky, netechnické, akorát brutální síla. Takové hody buď uletí hrozně daleko nebo to neletí vůbec. Já měla každý hod k 68. Ale co se dá dělat. Holt musím být příště lepší.
Při závodě jste hledala ztracenou náušnici. Máte k ní nějaký vztah?
To je zajímavý případ. Ty samé jsme měla v Pekingu a když jsem se koukala na video z toho olympijského závodu, tak je vidět, jak se za jednu z nich po onom šestém hodu chytnu. Normálně ty náušnice nenosím, vzala jsem si je zase až sem. A před pátým hodem jsem tu samou ztratila. Asi to mělo něco znamenat. Já hodně věřím na tyhle věci mezi nebem a zemí. Našla ji pak Australanka Mickleová, ale dva poslední hody jsem absolvovala bez ní.
Když se vám v páté sérii podařilo přehodit Abakumovou, myslela jste , že to bude stačit na zlato?
Ano. A byla to chyba. Teď už vím, že si nesmím nikdy myslet, že mám něco v kapse. To je taková poučka všeobecně do života.
Co vám blesklo hlavou, když se hned následujícím hodem vrátila do vedení?
Že se oplátky pečou. Akorát na olympiádě v Pekingu jsem byla já, kdo se radoval. Trochu, opravdu strašně maličko mě mrzí, že nemám zlato. Ale tohle stříbro opravdu voní zlatem. Splnila jsem svůj úkol maximálně.
Závod byl dramatický, divákům se musel líbit. Dokázala jste si závod užít i Vy?
Strašně moc. Dokonce i když mě Maria přehodila, tak mě to svým způsobem potěšilo. Řekla jsem si: Tohle je závod! Něco takového je dar.
Co říkáte na výkony Abakumovové, kterou prý dlouhodobě trápí noha a po kvalifikaci chodila o berlích?
Asi jí to doopravdy bolí, na noze má skoro sádru, včera vypadala hrozně. A jestliže říká, že měsíc nemohla trénovat z plného rozběhu, tak všechna čest. Je na měkko, pořád opakuje, že překonala sama sebe.
Nebála jste se při jejích hodech o svůj světový rekord?
Při tom posledním jsem malý strach měla. Oštěpy létaly dneska hrozně daleko. Podmínky byly perfektní, 25 stupňů, žádné sluníčko, vítr do zad. Co víc si přát? Za sebe jsem ráda, že jsem celý závod vydržela v kvalitní sérii. To znamená, že mám dobrou fyzičku a jsem schopná se zlepšit i pátým hodem. Věřím, že až se uvolním, mohl by přijít ještě letos dlouhý hod, třeba na Diamantové lize v Curychu. Vím, že ten můj svěťák není tak skvělý, jako třeba Jarmily Kratochvílové nebo Honzův (Železného). Je překonatelný , to jsem věděla hned, jak jsem ho hodila.
Co jste říkala Němce Obergföllové, která byla suverénní v kvalifikaci a nakonec je bez medaile?
Už od rozhazování nevypadala, že je v kdovíjaké pohodě. Jenž já zažila závody, kdy dlouho neházela nic a pak mě překonala. Takže jsem ji až do konce nepodceňovala. Jinak je to docela běžné, že kdo září v kvalifikaci, tak ve finále propadne. A naopak. Já byla včera špatná a dneska tygřice. Jsem ráda, že jsem pod vedením Honzy Železného předvedla takový výkon a po dvou letech jsem se vrátila k takovým dálkám. Věřím, že příští rok to bude ještě lepší.