Staněk: štěstí bylo na mé straně

Je to cennější medaile než v Bělehradu? 
Samozřejmě. Tam se taky házelo hodně daleko. Ale tahle je světová, a taky jsem hodil o centimetr dál. Zaprvé tady byl Thomas (Walsh) i Američani. Spousta kvalitních kluků, takže jsem rád, že jsem vystoupal mezi tři nejlepší.

Trápila vás záda, od kdy?
Od posledního tréninku. Zablokoval jsem si je a nemohl otočit pánev. Trochu mi to oteklo, už se tu s tím moc nedalo dělat.

Jak jste prožíval rozhodující okamžiky?
Když už to bylo na tabuli, tak už to bylo super. Na to, jak jsem se dnes cítil, jsem nečekal, že ta medaile klapne. Jak sem házel, to bych si zasloužil, aby mě porazili. Ale asi štěstí bylo na mé straně. Konečně.

Šlo o nejkvalitnější halový závod historie, přitom váš nejhorší výkon v sezóně. Paradox?
To ta záda. Někomu by se mohlo zdát, že se vymlouvám, když jsem na velké akce hodil na velké akci „málo“, ale myslím si, že jsem hodil z Čechů historicky nejdále a ještě se zdravotními komplikacemi. Ať se jde každý bodnout, když tohle bude říkat.

Co rozhodlo, „zabejčit se“?
Snažil jsem se zabejčit. Ale nepovedlo se. Tak jsem se potom už jenom modlil, aby to zůstalo.

Proč se vám říká „Bejček“?
Tak mi začali říkat na Dukle. Nějak se to ujalo, díky té bojovnosti a tak.

Jaké jsou cíle na léto? Bude výkonnost stoupat i směrem k ME?
V hale bývá rychlejší kruh, byl jsem v dobré formě, ale na druhou stranu jsem měsíc a půl neházel. Takže vlastně těch 22 bylo super, ale cítil jsem rezervu. Na rychlejších kruzích mi to vyhovuje. Když to trefím, jsem v nich rychlejší. Venku to bude možná těžší, ale záleží taky, jak budu zdravý. Myslím si, že když budu, můžu obstřelovat 22 metrů. A to je asi hlavní. Pak na to moc lidí už nedokáže reagovat.

Co vás láká více, ME v Berlíně nebo Diamantová liga?
„Diamantovku“ vyhrát je hrozně těžké, zvlášť v kouli. Uvidíme, jestli se náhodou nebude útočit na svěťák, takže spíš asi „Evropu“. Budu se ale soustředit na všechny důležité závody. Na nich je potřeba házet daleko a otloukat se, abych se jich nebál.