přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

12. listopadu 2017, 11:07

Špotáková: "Našla jsem správnou cestu"

Přinášíme rozhovor s vítězkou ankety Atlet roku Barborou Špotákovou. Jaká pro ni byla uplynulá sezóna a jak bude vypadat příprava na tu nadcházející?

Báro, v anketě Atlet roku jste zvítězila již podeváté. Jaké pro vás je to letošní prvenství?
Řekla bych, že je pro mě nejhezčí ze všech. Letos naši atleti podávali skvělé výkony a bylo nesmírně těžké se dostat jen do elitní desítky. Popravdě vítězství v Atletovi roku ani nepočítám. Až z upoutávky jsem se dozvěděla, že bych mohla vyhrát podeváté. Loni mi říkali, že jsem jak Karel Gott na Slavíkách, a to jsem nečekala, že letos budu zase říkat, že je to fakt neuvěřitelné a vůbec jsem to nečekala. Kuba Vadlejch byl také velkým adeptem na prvenství v této anketě. Měl skvělou sezónu.

Byla to za vašeho pohledu dokonalá sezóna?
Dokonalá by byla, kdybych hodila ten veteránský svěťák, když už mluvíme o dokonalosti, ale jinak jsem ji začínala tak rozpačitě a opatrně bez nějakých ambicí a říkala si, že se tím budu bavit a nebudu tolik tlačit na pilu a pak se to tak krásně vyvrbilo. Takže to bylo strašně příjemné.

Našla jste tedy cestu, aby to tělo zvládlo?
Myslím, že to tak je. Uvědomila jsem si to, když jsem koukala na Všechnopárty, kde byl Martin Fuksa. Ten sice není v mém věku, ale vyprávěl, jak mu neskutečně prospěl přijímač, kdy byl tři měsíce ve Vyškově. Vím, jak prospěl Víťovi Veselému. Je to tím, že dva nebo tři měsíce se člověk věnuje něčemu jinému a není v tom atletickém stereotypu. Do určité míry si odpočine víc než by to udělal normálně. Myslím, že přesně to mi loni pomohlo, což je v tomto věku o to důležitější. Když má člověk relativně zmáklou techniku, není pak třeba tolik tlačit na pilu.

Takže příští rok zvolíte stejný přístup?
Jsme domluvení, že pojedeme stejný model. Po Atletovi odjedu do Jablonce na soustředění, které bude takové rozjížděcí a rozehřívací. Já musím trénovat pořád, ale konkrétní věci, jako jsou trhy, přemístění a podobně není třeba dělat pořád. Házení je zase docela náročné na zdraví.

Co vás tedy v Jablonci čeká?
Budu běhat po horách a dělat všeobecnou posilovnu.

Máte ve skupině novou parťačku v Nikole Ogrodníkové, jste za to ráda?
Nikola je podobný typ jako já, také je bývalou vícebojařkou. Budu s ní ráda dělat například překážky. Je i běhavá a vždy razila tuto cestu a u mě i to v tomhle věku funguje také.

Budete i nadále zapojovat doplňkové sporty jako je tenis a podobně?
Doufám, že ano. Já si sice u tenisu ublížila, ale nebráním se mu. Letos jsem zase hrála. Je to důležité. Příprava u oštěpu je hrozně dlouhá a je třeba si ji zpestřovat. Přece jen všestranné dovednosti jsou dobré.

A zajezdíte si třeba občas i na lyžích?
Někdy se to trenérům nelíbí. Ruda byl vždy větší střelec než Honza Železný, ten vždy trnul. Když jsem u něj byla, jeli jsme na Hahnenkamm, to vím, že byl vystrašený, přitom nebylo proč. Ale ani já se nepouštím do zbytečného risku. Na lyže se moc těším. Janeček už loni lyžoval sám a mě baví ty loučky, tam si to docela užívám. Kupodivu nepotřebuji kolmé stěny. Sice i na takových kopečcích se stávají úrazy, ale to by člověk nemohl dělat vůbec nic a Rudovi to naštěstí nevadí.

A jak vás baví běžky?
Jednou v roce jezdíme na týden, ale to je takové nutné zlo, kdy si týden mákneme. Je to ale dobré. Jedná se o jiný pohyb. Sice jsem z Jablonce, ale možná proto mám na běžky takové vzpomínky, že je to nutná dřina. Tam běžkují skoro všichni. 

Petr Jelínek

Vytisknout