Špotáková: Když můžu, tak bojuju

29. července 2010, 23:37

Oštěpařka Barbora Špotáková získala v Barceloně se zraněným loktem bronzovou medaili. Přečtěte si její bezprostřední dojmy po zisku cenného kovu.

Vaše první bronzová medaile, teď už máte všechny druhy…
Bronzová je krásná, je to super…Hlavně, že to cinká…

Nemá z vašeho pohledu cenu zlata, vzhledem k zraněnému lokti?
Určitě, moc si té medaile vážím.

Bude oslava?
Jasně, oslavím ji.…žádná lítost. Sezona je těžká a vzhledem k tomu lokti jsem ráda.


foto: www.graf.cz

Dá se tato medaile z evropského šampionátu považovat za vaši nejvydřenější?
Každá je vydřená, takto to nelze hodnotit. Ve své kariéře jsem v podstatě neměla žádnou lehkou soutěž. Nikdy se mi nestalo, že by přišla, hodila 69 metrů prvním pokusem. Třeba se někdy dočkám.

Věřila jste před posledním hodem, že byste ještě mohla přehodit Němky?
Ne, loket mě už hrozně bolel. To by musel být nějaký zázrak, jako se stal v Pekingu. Šla jsem do toho, protože člověk má vždycky nějakou naději.

Měla jste tušení, jak by dnešní závod mohl dopadnout?
Věřila jsem, že to bude dobré, ale hodně těžké. Doufala jsem, že budu mít medaili. Nemyslela jsem si, že by mě mohly přehodit tři holky…

Do páté série jste vedla, proč jste se nepošetřila a šla všechny pokusy?
Neumím se šetřit, už jsem taková. Když můžu bojovat, tak bojuju. První hod jsem netrefila tak, jak bych si představovala. Kdyby mi vyšel, tak bych mohla čekat, co předvedou soupeřky. Ale přes 65 to u mě není dobrý hod. Já to jinak neumím, nedokázala bych sedět na lavičce.

Od začátku jste věděla, že budete házet všech šest hodů?
Ne. Škoda, že jeden z těch první tří pokusů nevyšel, ani jeden neletěl ideálně. Pak už ubývaly síly a hlavně mě začal loket bolet víc.

Určitě jste v některých závodech pokusy vynechávala…
Ale nikdy ne na velké soutěži.

Bavili jste se s trenérem Rudou Černým nebo s Honzou Železným o taktice závodu?
Moc nebavili. Mohla jsem hodit druhým nebo třetím pokusem, ale nestalo se. Honza (Železný) mě naopak popoháněl. Říkal mi, že dnes na to mám. Já jsem si to taky myslela a chtěla jsem se ještě zlepšit. Věděla jsem, že 65 metrů nebude stačit na zlato. To bych byla hodně naivní. Proto jsem házela dál.

Po čtvrtém pokusu jste se chytila za ruku, byla v té chvíli bolest v lokti nejhorší?
Poslední tři hody se mi dělalo úplně zle. To je jak když si zvrtnete kotník a udělá se vám na zvracení..

Teď vás loket bolí?
Bolí, dost. Po konci soutěže jsem se ani nemohla moc radovat, bolest byla docela veliká, asi si budu muset vzít nějaký tlumič bolesti.

Zažila jste už někdy takovou bolest?
Možná i daleko horší. Na mistrovství světa juniorů, kde jsem ještě závodila ve víceboji. Měla jsem únavovou zlomeninu a doběhla jsem s ní půlku. Tam jsem skákala po jedné noze, tohle je proti tomu brnkačka.

Půjdete na nějaká vyšetření?
Až budu v Čechách, budu muset. Asi půjdu na magnetickou rezonanci, abych si byla jistá, že to není ruptura vazu nebo něco podobného.

Jak vidíte další průběh sezony?
Myslím si, že tak za 14 dní bych mohla být schopná házet. Mám před sebou Diamantovou ligu, budu se na ní soustředit a snažit se uspět. Myslím, že je docela úspěch mít bronz na evropském šampionátu a ještě se účastnit všech Diamantových lig.

Karolína Farská, Michal Procházka
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí