Sportovkyně roku možná v hale překvapí

Čerstvě jste se vrátila ze soustředění v Jihoafrické republice. Jaké bylo?
Letos jsem si ho opravdu užívala. Kromě přípravy jsem tam neměla žádné povinnosti, jenom jsem trénovala, jedla, spala, což tady v Praze moc nejde. Byla jsem tam opravdu hrozně ráda a abych pravdu řekla, ani se mi moc nechtělo domů.

Počasí vás netrápilo? Letos nebylo příliš příznivé.
Je pravda, že byly dny, které celé propršely a museli jsme běhat v dešti, což nebylo úplně příjemné. A asi dvakrát jme si i přitápěli, protože tam bylo jen kolem 15 ºC a to jsem tam v prosinci nezažila. Ale nějak výrazně omezovat jsme se nemuseli, odtrénovali jsme všechno dobře a víceméně vše vyšlo, jak mělo.

Byli jste v JAR v době, kdy umřel Nelson Mandela. Pocítili jste to nějak?
Nijak výrazně, přeci jen jsme tam od okolního svět dost izolovaní. Jediné, co jsme zaregistrovali, byly dva dny státního svátku. Totiž smutku, i když oni to spíše pojímali jako ten svátek. Byli jsme tehdy na stadionu asi 60 km od Potchefstroomu a byla tam zrovna na uctění Mandely velká párty – obří stan, mraky lidí.

Po první fázi přípravy jste si lehce postěžovala, že na vás trenér Dalibor Kupka nakládá snad ještě více než před rokem. Platilo to i pro soustředění v JAR?
Tam už mi zatížení přišlo hodně podobné jako loni. Většinou byly v týdnu 3-4 hodně náročné tréninky a ty ostatní už šly. Asi jsme si tu větší náročnost vybrali na začátku v té nejhrubší přípravě. 

Absolvovali jste nějaké srovnávací testy, které by vám ukázaly, jak na tom zhruba jste?
Jeden trénink byl stejný jako na jaře a dopadl mnohem líp, což mi udělalo radost, protože teď na podzim na tom určitě nejsem tak dobře jako před půl rokem a přesto byly výkony lepší. A těsně před odjezdem jsme šli ještě jeden test, který jsem dosud nikdy neabsolvovala a ten dopadl taky hodně dobře. Trenér byl spokojený, myslím, že jsme na správné cestě.

Vzpomínáte při té tréninkové dřině často na to, co se vám povedlo letošní rok?
Občas ano. Když jsem třeba hodně unavená a nechce se mi na trénink, tak si připomenu, jak bylo příjemný, když jsem vyhrávala a řeknu si, že je potřeba to odtrénovat, abych mohla znovu zažívat ty skvělé pocity.

Sportovec roku je pro vás již několikáté letošní ocenění. Berete to tak, že se jím definitivně uzavírá, co bylo a pomyslně začíná nová sezona?
Je to tak. Pak už je přede mnou další rok. Už nebude příležitost se k tomu vracet.

Když zmiňujeme příští sezonu, jaké v ní máte priority? Chystáte se třeba závodit v hale?
Pokud budu zdravá, tak ano, ještě je otázka v jaké disciplíně. Možná to bude malé překvapení.

Konkrétnější být nemůžete?
Ne, nedostanete to ze mě. Nejdřív to někde musím vyzkoušet, abych viděla, jestli to má smysl. A upřímně, zatím se mi do toho moc nechce.

V létě není žádný globální vrchol, navíc vám odpadla jedna z velkých evropských soupeřek – Britka Shakes-Draytonová – která se kvůli zdravotním problémům zaměří na hladkou čtvrtku. Bude o to sezona lehčí?
Myslím, že bude jiná, ale jestli lehčí... Spíš to beru tak, že bude mnohem náročnější uspět v Diamantové lize, protože se na ni Američanky a Jamajčanky zaměří.

Letos jste vyhrála 13 závodů v řadě a většinou má člověk tendenci klást si ještě aspoň o kousek vyšší cíle. Tedy 14 vítězství?
(směje se) Když jsme dávali dohromady termínovku a počty závodů, které bych mohla v sezoně absolvovat, skutečně nám to vyšlo na 14. Ale myslím si, že to tak nakonec nedopadne. Je to fakt už velké číslo a nevím, jak bych to zvládala, takže to určitě ještě budeme promýšlet.

Blíží se Vánoce. Jak je oslavíte?
Budu je slavit vlastně nadvakrát. Poprvé už teď o víkendu s rodiči. Uděláme si Štědrý den s nimi dřív, abychom aspoň o svátcích byli s přítelem Honzou spolu doma. Budu mít volno dva dny, které si musím užít. Hrozně se těším, až si budu moct lehnout na gauč k pohádce a dát si cukroví ke kávě, a jinak nic moc jiného nedělat. Nějaké volno pak bude asi ještě na silvestra, jinak ale už máme naplánované tréninky. Není čas zahálet. Budeme trénovat v Praze a 6. ledna jedeme na deset dní na soustředění do Chemnitzu (Saská Kamenice), kde už budeme ladit směrem k hale.