přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

10. března 2017, 14:37

Seriál „120 let“ / Hala: od tělocvičen po multiarény

Česká amatérská atletická unie, předchůdce nynějšího ČAS, byla založena v květnu 1897. Tento okamžik už však byl vyvrcholením snah průkopníků, příkladně už se o tři desetiletí dříve konaly atletické závody. A ty úplně první byly – dnešní optikou – halové, neboť proběhly v tělocvičně. O století a půl později běžně sledujeme atletiku v multifunkčních arénách, ale stále i v menších, více či méně útulných krytých prostorách. Ve třetím díle našeho webového seriálu k výročí české atletiky vás zveme pod střechy hal …

Zároveň na tomto místě připomínáme, že si stále ještě můžete objednat unikátní publikaci „120 let“, z níž mimo jiné čerpáme při těchto exkurzech do minulosti. V knize najdete nejen zajímavé informace, ale především spoustu jedinečných, mnohdy ještě nepublikovaných fotografií a reprodukcí.

Prolog, 1867

Začátky atletiky a sportu vůbec jsou na českém území neodmyslitelně spojené se Sokolem, jehož nejstarší tělocvičná jednota vznikla v Praze v roce 1862. A Sokol Pražský také uspořádal o pět let později i první atletické závody. V lednu 1867 se soutěžilo ve skoku do dálky a zpravodajsky doplňme, že vítěz Jan Kahovec dolétl do vzdálenosti 553 cm.

Pochopitelně, v danou chvíli bylo podstatnější, že se závody vůbec konaly a ne tak úplně kde. Kdybychom ale měli zpětně srovnávat, byly to možná jedny z prvních atletických závodů pod střechou na světě. Vždyť třeba v kolébce moderního sportu, v Anglii, se konala první halová soutěž (v Londýně) na počátku 60. let 19. století.

Proud dějin, jenž následně upřednostnil šampionáty pod otevřeným nebem v čele s olympiádou, pak sice poslal soutěže v krytých prostorách na samý okraj, ale o sto let později se „hala“ vrátila zpět a – alespoň v Československu – se stala samozřejmou součástí atletiky nejpozději s evropskými hrami v Praze 1967.

Rozvoj podnítil předchůdce HME

Rok 1967 je vůbec klíčový pro atletiku v zimním období na našem území. Za jediný rok dokázali pořadatelé připravit Evropské halové hry (EHH). Pražská Sportovní hala tehdy přivítala 167 sportovců z 23 zemí a tři půldenní bloky sledovalo dohromady na patnáct tisíc diváků. Navíc se dařilo domácím atletům, kteří získali dvanáct medailí, druhý nejvyšší počet po Sovětském svazu. Jen zlatá medaile do poslední chvíle chyběla, situaci však zachránil ­Peter Nemšovský, jenž ovládl soutěž trojskokanů.

Akce, jež byla předchůdcem nynějšího mistrovství Evropy, každopádně podnítila další rozvoj. Hala v Jablonci nad Nisou s 300m oválem vyrostla v roce 1967 a další následovaly v sedmdesátých letech. Pohříchu – podobně jako průkopnice ze severu Čech – nesplňovaly dvousetmetrový standard. Haly v Bratislavě a Košicích měly 170, Stromovka a Ostrava 168 a Strahov, kam se přesunula palubovka použitá při EHH, 160 metrů.

Přes tyto handicapy atletika „pod střechou“ kvetla. Mistrovství Československa, ale také obou částí federace, se konala pravidelně od roku 1969. Zpočátku pochopitelně v Jablonci, poté se přidala i další zmíněná města. V Praze, která hostila nejčastěji český šampionát, docházelo k dělbě: na Strahově probíhaly sprinty a techniky, ve Stromovce pak běhy.

Motivace závodit na nejvyšší úrovni totiž nechyběla. Evropské hry, které ve svých čtyřech ročnících neměly vždy stejný program disciplín (sprinty na 50 či 60 metrů, různé typy štafet), byly nahrazeny v roce 1970 standardním halovým mistrovstvím Evropy. I ta se konala nadále každoročně, což platilo po celá sedmdesátá i osmdesátá léta.

Světový šampionát od své „nulté“ premiéry v Paříži 1985 a oficiálního prvního ročníku v Indianapolisu 1987 najel rovnou na dvouletý rytmus platný dodnes. „Evropa“ zbrzdila své tempo po roce 1990: z počátku na sudé roky, v novém tisíciletí si akce své pozice vyměnily. V letech 2003 a 2004 se konaly za sebou dva „světy“, HME tak po Vídni 2002 přestoupilo od Madridu 2005 na liché roky.

halajanderyAGv.JPGOd Stromovky po Ostravu

1997 je další „sedmičkový“ rok významný pro atletiku pod střechou u nás. 16. ledna 1997 se totiž slavnostně otevřela první hala se stabilně umístěným, 200metrovým oválem. Pražská Stromovka, která dostala později jméno po významné osobnosti Otakaru Janderovi, se tím stala hlavním dějištěm významných domácích akcí v zimním období (na foto verze po první povodni). Pokud jde o hlavní republikový šampionát dospělých, byl hostitelskou výjimkou pouze ročník 2003 v Bratislavě, když léto předtím Stromovku zaplavila velká voda.

V novém tisíciletí prošly opravami i obě zbylé haly. Ve strahovské přetlakové je sice od roku 2003 už také standardní 200m dráha, jenže nic jiného než trénink a nanejvýš testovací závody ani nyní neumožňuje. A Jablonec? Tady po rozsáhlé rekonstrukci areálu Střelnice bohužel zůstala třístovka a s ní i charakter dlouhého a relativně širokého tunelu, pro nějž bylo pořadatelským stropem loňské „gala“ se sprinty na 60 metrů a pár technickými disciplínami.

Čekání na nový krytý stadion se standardními podmínkami – a vhodný i pro pořádání (přinejmenším) republikových šampionátů – se tak od otevření Stromovky prodloužilo na další takřka dvě desetiletí. Na přelomu let 2015 a 2016 se povedlo dotáhnout a zprovoznit halu v Ostravě (viz foto). A hned se tu také loni konalo mistrovství ČR a letos i mezinárodní mítink či šampionát mládeže.

A po moravskoslezské metropoli budou – doufejme – následovat i další města. Nejblíže jsou Pardubice, kde má vybudování zdejšího sportovního centra odstartovat první etapou právě hala. Město už má vítězný projekt mezinárodní soutěže a v druhé polovině příštího roku chce získat povolení stavět. Za strategickou prioritu si pak vytyčilo vybudování prostor pro trénink a závodění v (pod)zimním období také Brno. Moravská metropole má – stejně jako všechny ostatní haly – deklarovanou podporu od ČAS a na projektu aktivně participuje také zdejší Masarykova univerzita.

Evropský halový vrchol podruhé a populární „laťky“

Atletika pod střechou má v České republice silný zvuk. Doložit jej můžeme vyzněním a ohlasem mistrovství Evropy, které předloni hostila Praha. Multifunkční aréna v Libni přilákala do ochozů dohromady přes 52 tisíc diváků, kteří tleskali nejen povedeným výkonům domácích – šest medailí, z toho dvě zlaté – ale ve sportovním duchu i úspěchům atletů z celého starého kontinentu.

Rekordní počty evropského šampionátu v Praze jistě podpořil i fakt, že se u nás vrcholná atletická akce nekonala od venkovního ME 1978 na Strahově, tedy takřka čtyři desetiletí. A potvrdilo se tím, že dlouhý boj svazu o přidělení mistrovství – poprvé vyjádřil ČAS zájem pořádat HME už v roce 2000 – nepřišel vniveč.

A ještě jeden důkaz o popularitě „haly“ na českém území. Když Sokolové uspořádali před 150 lety soutěž ve své tělocvičně, nejenže odstartovali atletické poměřování sil jako takové. Závody se vlastně staly i „pravěkým“ předchůdcem velmi populárních mítinků, jež se specializují na jednu disciplínu či jejich omezený počet. Pod českými střechami jde nejčastěji o překonávání laťky výškaři.

Novinářskou laťku hostila v osmdesátých letech Sportovní hala v Praze. V „devadesátkách“ se pak vyrojily další výškařské mítinky, zejména ve východní části země, svého času i sdružené do „moravské tour“. Aktuálně mají nejsilnější pozici Beskydská laťka v Třinci (spolu se slovenskou Banskou Bystricou teď tvoří mezinárodní seriál) a Hustopečské skákání (na foto, nyní samostatný mítink), ale tradici udržují i pořadatelé v Brně, Ostravě či Valašském Meziříčí, a velkou popularitu i kvalitu mívala i laťka v Čejkovicích.

V nultých letech nového století byla zmíněná Novinářská laťka na několik ročníků obnovena, podobně jako třeba Brněnská laťka šla naproti divákům do nákupního centra. Letos a loni stejný prostor Metropole na Zličíně patřil namísto výškařů Zimní pražské tyčce, jejíž řadu předešlých ročníků (poprvé se konala 1996) hostila strahovská hala. A zapomenout nesmíme ani na nadšené pořadatele v Otrokovicích, kteří pro svůj mítink (založen 1998) přes stísněné prostory a omezenou nabídku – krátké sprinty na 40 yardů, pár technik – získávají pravidelně i zahraniční konkurenci.

Michal Procházka, foto: repro 120 let a Aleš Gräf

Vytisknout