Šéf AIMS: Svět se mění a my musíme s ním

16. prosince 2010, 12:53

Šéf valencijského maratonu a půlmaratonu Paco Borao byl na kongresu AIMS v Aténách zvolen prezidentem této organizace sdružující tři stovky distančních závodů. V Praze je tento týden na pozvání společnosti PIM.

Gratuluji ke zvolení prezidentem AIMS. Je to pro vás především čest nebo spíš vidíte před sebou spoustu práce?
Svět maratonů a běhání vůbec se hodně zvětšuje každým rokem. A být v čele organizace, která je sdružuje, je pochopitelně veliká čest. Znamená to i velkou odpovědnost, ale já jsem to chtěl dělat, takže si nemohu na nic stěžovat.

Měl jste proti sobě nějakého kandidáta při volbě?
Pan Chosa byl v čele už dvacet let. Jak se blížil konec jeho prezidentsví, více a více jsme spolupracovali. Už před rokem se předsednictvo AIMS dohodlo, že by mělo vybrat kandidáta a vybrali mě. Tady bylo rozhodnutí bylo jednomyslné. Jako ředitele, který se staral o přijímání nových členů – od roku 1996 nám počet narostl z stovky na tři sta – mě navíc velmi dobře znali i ředitelé závodů. Takže to byla vlastně docela přirozená volba.

Na jak dlouho jste zvolen?
Naše stanovy říkají, že nejen prezident, ale celé předsednictvo je voleno na období dvou kongresů. To znamená, že za rok v Praze nebudu muset svou pozici obhajovat, až na kongresu, který po něm bude následovat.

Jaké jsou vaše cíle v prezidentské funkci?
Připravuji strategický plán, který předložím na příštím jednání předsednictva v Bělehradě. Přirozeně, po dvaceti letech, kdy byl v čele jeden člověk, je třeba trochu s hnutím zahýbat, řekl bych až „zatřást“. Svět není statický, mění se a my se musíme posouvat s ním. Musíme zohlednit ekonomickou krizi a ani svět běhu 2010 není stejný jako dřív. Naše organizace potřebuje docela hlubokou proměnu v řadě oblastí, marketingu, členství, poskytovaných službách, technologiích… To je myšlenka, na které pracuji.

Zmínil jste ekonomickou krizi. Jak si ji vysvětlujete?
Máme sice krizi, ale lidé pořád potřebují jíst, pít, rodí se, umírají. A také běhají. Je třeba říct, že západní země jsou v krizi, především finanční. Možná jsme moc dlouho rostli a teď se musíme zastavit a nabrat dech. A předtím si musíme uvědomit, jestli při tom, co děláme myslíme dlouho- a střednědobě nejen krátkodobě.

Jak se to projevuje ve světě?
U nás ve Španělsku je to hodně vidět. Růst byl založen hodně na stavebnictví, takže teď máme miliony domů bez majitelů. Česká republika je na pomezí mezi Západem a Východem, takže i ji to zasáhlo. Ale třeba Asie nemá problém, já hodně pracuji v Maroku a oni nemají problém. Proč? Nemají půjčky, nežili si nad poměry jako my.

Podle toho, co říkáte, asi očekáváte, že se rostoucí svět běhání také v nějakém bodě zastaví…
To je trochu jinak. Běhání je sportovní disciplína, kterou musí pořadatelé zvládnout z nějakých zdrojů, veřejných a soukromých. Někteří sponzoři jsou také v krizi, takže se samozřejmě snaží vydávat méně peněz. Tím pádem se dostávají některé závody do problémů, jsou prostě slabší než dříve.

Jak jim může pomoci AIMS?
Naším hlavním smyslem činnosti je výměna informací, znalosti, expertiz mezi našimi členy. My víme jak to funguje na celém světě, takže bychom měli být schopni poskytnout informace těm, kteří mají potíže.

Jste takové „kolektivní vědomí“…
Přesně tak. K dnešnímu dni (rozhovor vznikal ve středu 15. 12.) máme 306 závodů v 91 zemí, takže naše síť zasahuje celý svět.

Pořádáte závody ve Valencii, můžete nějak srovnat svou práci s tím, co dělají tady v Praze?
Abych byl upřímný, od Prague International Marathonu se musím hodně učit. Nejsme slabí, ale jsme vcelku malí, i když náš klub patří mezi nejstarší ve Španělsku. Máme šikovné lidi, ale Valencie je zkrátka třetí největší město, daleko za Madridem a Barcelonou. Na maratonu míváme mezi třemi čtyřmi tisíci, na půlmaratonu osm až deset. Pro město je to fajn, ale ve srovnání s velkými městy je to malé.

A Praha?
Praha je pro mě příkladem výborného managementu marketingu. Jde o spojení kvalit společnosti a velkého hlavního města. Česká republika obecně patří mezi rostoucí země. PIM je tu jediná taková společnost, má kvalitní tým a daří se jim dělat velmi dobrý marketing.

PIM má čtyři z pěti závodů v AIMS u nás. Je tu myslíte prostor ještě pro někoho dalšího?
Vždycky je ještě nějaký prostor. Svoboda není daná, ale braná. Když chcete něco udělat, udělejte to.

Ale co sponzoři, těch přeci je omezené množství…
Samozřejmě že se velké společnosti snaží udržet malé, aby nerostly. Ale PIM také byla malá firma a podívejte se teď. Když to děláte dobře, získáte lidi, když máte lidi, máte více sponzorů a tak dál. Takhle to funguje, tady, stejně jako ve světě.

U nás je relativně hodně závodů, ale málo těch velkých. Jak je to u vás?
V regionu Valencie je na sto (půl)maratonů za rok. Nemine víkend, aby se něco nedělo. Je to zajímavé, zábavné a tak dál.

Poradil byste něco našim pořadatelům? Mají se třeba spojit?
Těžko se radí, když to místo dobře neznáte. Ale důležité je, že to není vrcholový sport, ale spíše „zdravé občanství“. Pole je otevřené, musíte dát dohromady nějaký tým, a pak můžete vyrůst. Je to stejné, jako když začnete běhat. Nejdřív si troufnete na krátké malé závody a když časem zvládnete tři, čtyři půlmaratony, odvážíte se na mezinárodní maraton se známkou. Je samozřejmě nesmysl začít pořádat na druhé straně města maraton. Musíte vymyslet něco, čím stávající nabídku služby doplníte.

Vím, že jste už v Praze párkrát byl. Zažil jste někdy takovéto počasí – sníh a mráz?
To ne, nikdy. Já jsem sem zatím jezdil v květnu. Pro mě to ale není překvapení, vždy sleduju předpověď, když někam jedu. Je to samozřejmě velký teplotní rozdíl proti dvacítkám ve Valencii do mínus nevím kolik tady. Ale nevadí mi to a navíc Praha vypadá i takhle pěkně.

Michal Procházka
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí