přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

17. ledna 2013, 11:17

Šebrleho ani Čapkovou v halové sezoně neuvidíme

Majitele medailí ze všech šesti HME od roku 2000 Romana Šebrleho nepustí do soutěží v zimě zpoždění v přípravě, které způsobilo především zotavování bolavé pravé paty. Stejná část těla, jen na levé noze, nyní trápí finalistku ME v Helsinkách Terezu Čapkovou.

Pata pravá

K malé radosti šéftrenéra Tomáše Dvořáka se rozrůstá počet halových absentérů s potenciálem účasti na mistrovství Evropy v Göteborgu. Aktuálně k nim přibyl Roman Šebrle, jenž je již od podzimu na Havaji, kde se připravuje na sezonu, po níž ohlásil definitivní konec atletické dráhy. .„Patu jsem dal dohromady později, než jsem čekal a v tréninku jsem o měsíc zpožděný,“ vysvětluje svěřenec Jany Jílkové v elektronické korespondenci z USA hlavní důvod, proč jej pod střechami hal v závěru jeho bohaté kariéry neuvidíme. „Nechci riskovat zranění a raději se pořádně připravím na poslední letní sezonu,“ dodává evropský rekordman v sedmi- i desetiboji.

Po šestém místě na červnovém evropském šampionátu v Helsinkách jej bolavá pata zradila krátce před olympijskými hrami. V Londýně mu zranění neumožnilo absolvovat více než úvodní stovku (viz foto) a i proto chtěl bývalý světový rekordman v desetiboji (rekord přešel vloni do rukou Američana Eatona) zakončit mimořádně úspěšnou kariéru až další rok, v němž počítal i se startem v Göteborgu. Jenže pata 38leté závodící legendy byla proti. „Bolela celkem dlouho a i když se lepšila, tak pomalu. Příprava byla o měsíc pozadu, takže v Tatrách jsem například místo běhu jen chodil a posiloval,“ přiznává Šebrle nekončící potíže.

„Tady v teple už to byla klasika a celkem jsme makali,“ říká s tím, že v tu chvíli ještě nevylučoval absolvování zimní části sezony. „Bohužel jsem tu prožil chřipku, která mě zpomalila o dalších čtrnáct dnů a po níž jsem se nakonec rozhodl halu vynechat,“ objasňuje definitivní zlom ve svých úvahách majitel úctyhodné sbírky třech zlatých, jedné stříbrné a dvou bronzových z HME. „Jsem na tom celkem slušně silově a ani běžecky to není špatné,“ přibližuje svůj aktuální stav Šebrle. „I když na závody v tretrách to zatím není, můžu navázat na letní přípravu a věřím, že to bude slušné.“

Původně si měl držitel evropského rekordu v sedmiboji „odskočit“ z Havaje do Evropy na halovou sezonu, takhle zůstane celý půlrok v zámoří, kde je spolu s rodinou a s Richardem Svobodou, sparingpartnerem v přípravě. „Vrátit bych se měl začátkem května,“ potvrzuje Šebrle, který koncem stejného měsíce plánuje start ve vícebojařské Mekce, v Götzisu. „Ambice je jediná: důstojně se rozloučit,“ má jasnou představu o letní sezoně a hned ji také konkretizuje: „Dokončit 50. desetiboj přes osm tisíc, nominovat se na MS a být lepší než v Tegu.“ Ačkoli teď Roman o jednu úctyhodnou šňůru přijde – HME by bylo jeho osmým v řadě –, už pouhá účast na mistrovství světa v Moskvě by byla výjimečným počinem. Byla by celkem devátá – MS totiž nevynechal od své premiéry v roce 1997.

Pata levá

Konec ambicí pro halovou sezonu potkal takémílařku Terezu Čapkovou, která nadto v tuto chvíli ani neví, jak dlouho bude trvat její návrat do tréninku. Vypadá to však na spíše delší pauzu než kratší.  „Více budu vědět až příští týden, kdy mě čeká komplexní imunologické vyšetření,“ říká svěřenkyně Jana Pernici, jejíž problém s levou patou je složitější – kromě akutní má bohužel i svou chronickou část. „Nebylo daleko od únavové zlomeniny a moc nechybělo a potkalo mě něco podobného, co Petra Svobodu. Dá se říct, že mám štěstí v neštěstí. Mohla jsem to ‚dorazit‘ a přijít i o léto.“

Výron, který si Čapková přivodila před šesti týdny při tréninku v tretrách, už byl „jen“ reakcí těla na určitě chronické potíže. „Na ,sonu‘ mi ukazovali, že výron jde osm milimetrů hluboko, což je opravdu hodně, a divili se, že vůbec chodím,“ popisuje svou dnešní návštěvu u profesora Pavla Koláře. Kromě toho magnetická rezonance odhalila – odborně řečeno – „revmatologické změny na patní kosti“. „Mám nějaký problém s imunitou, který je teprve potřeba zjistit,“ vysvětluje Čapková s odkazem na vyšetření, na které se chystá v pondělí.

Už nyní je však jisté, že v hale ji závodit neuvidíme. „Čeká mě týden v dlaze a dva týdny denních rehabilitací,“ zná svůj nejbližší program 25letá běžkyně.   

Na neblahé situaci se Tereza snaží hledat pozitiva. „Naštěstí můžu jezdit na kole a plavat,“ hlásí a těší ji – jako původem plavkyni – pochopitelně obzvlášť to druhé. Kromě toho se může věnovat studiu a i za to je vděčná. „Jinak bych už trochu šílela,“ říká v lehké nadsázce, ale dobře si uvědomuje, že musí být trpělivá. Ačkoli i chůze není pro její nohu to nejlepší, pár kroků ze svého pražského útočiště na hotelu Coubertin určitě rodačka z Příbrami udělá – a to směrem k „osudné“ hale. „Budu sledovat kolegy ze skupiny při veřejkách. Kiláček v hale, na to se ráda podívám,“ uzavírá s úsměvem.

Michal Procházka, foto: J. Kucharčík, graf.cz

Vytisknout