Šebrle už po skoku o tyči tušil, že olympiádu vyhraje
Aktuality
Nijak zvlášť už nemůžu, běželo hlavou Romanu Šebrlemu v posledním okruhu při závěrečné patnáctistovce desetiboje na OH v Aténách.
V té chvíli to ale bylo už úplně jedno. Olympijský desetiboj byl rozhodnut po osmi disciplínách a český světový rekordman si užíval první velkou zlatou medaili kariéry.
Když proběhl cílem, přemýšlel, jestli je moc unaven. "Pak jsem zjistil, že jo, tak jsem padl k zemi," popisoval okamžité pocity se šťastným výrazem na tváři mezi novináři z několika zemí. "Vždyť vám ty mikrofony sežeru," smál se hromadě diktafonů. "To víte, že jsem šťastný," vyhrkl do nich svou první 'zlatou' větu.
Po tyči tušil, že vyhraje. Když hodil oštěp prvním pokusem k devětašedesáti metrům, už to věděl. "Škoda, že jsem neudělal těch 8900 bodů, to mě trochu mrzí, ale mě na čtyřstovce bylo hodně krušno, bál jsem se," vykládal. Byl schopen zrychlit, ale řekl si: "Neblbni, hlídej si je." Místo honění za body si v běhu na 1500 metrů kontroloval největší soupeře.
V takovém závodu o výkon tolik nejde. "Hraje se na první místo a to je doma!" jásal Šebrle v objetí svého dvorního maséra Petra Křížka, který přispěchal s gratulací. "Možná by ten čas byl lepší, chtěl jsem po prvním kole zrychlit, ale to nebylo třeba."
Jakmile za cílem ležel na zemi a přijímal gratulace od soupeřů, uvědomil si, že musí slavit. Pocit štěstí byl intenzivnější než únava. "Tak jsem vstal, hledal jsem manželku s koučem, tátu, tak si zaslzeli, dostal jsem vlajku a utíkal na čestné kolečko s ostatními," řekl. V polovině se odpoutal a užíval si triumf sám.
Nerad říká hop, dokud nepřeskočí. Takže až kolo před cílem si byl stoprocentně jist, že to dobře dopadne. "Ale během závodu jsem si to moc neužíval. Jen jsem v hledišti viděl pár vlajek. Byl to nejtěžší desetiboj v mém životě, takže jsem měl problémy sám se svou únavou," vykládal.
Je známý tím, že během závodu chodí častokrát na záchod. V aténské výhni se však víc potil. "Na výšce jsem byl šestkrát, ale to chodím normálně dvanáckrát," smál se. "Navíc jsem byl strašně nervózní, ale už to ze mě spadlo," radoval se. Cítil obrovskou formu, velkou přiležitost, proto ten stres.
Olympijský desetiboj byl dlouhý, čtyřicet závodníků program zdržovalo. "Strašně dlouho jsme čekali na pokusy. Na výšce jsem byl už 'kantáre' a oni mě volali hned na start čtyřstovky," divil se časovému pořadu. Spát šel po půlnoci, vstával v šest. "No, nic moc," pravil.
Překvapili ho oba další medailisté. "Měli výborné skóre," pochválil soupeře. "Říkal jsem si, že medaile bude vysoko, ale netušil jsem, že to bude až taková pravda," přiznal. "A oba jsou mladí, budou to velcí soupeři do dalších let," upozornil.
Po náročném destiboji obvykle neslaví. "Ale dneska udělám výjimku," prohlásil, "a půjdu spát," dodal hned se smíchem. Pak se ale opravil. "Nějaké šampáňo otevřu, čeká na mě spousta kamarádů," plánoval. Dnes se vydá za manželkou, zřejmě stráví den na pláži. "Ale s opalováním to asi nebude tak horké," připomněl, že byl na prudkém slunci dva desetibojařské dny.
Olympijským vítězstvím vydělal milion korun, po zdanění mu připadne o dvacet procent méně. "Použiji to na barák," měl jasno. Medaili věnoval všem lidem, co mu drželi palce. "A hlavně rodině a malému," vzpomněl si na syna Štěpána. "Jak já se na toho malýho šmudlu těším," zasnil se.
Když před dvanácti lety vyhrál olympijský desetiboj Robert Změlík, začínal Šebrle s atletikou. "To už je dávno, pamatuju si akorát, jak tam běhal s vlajkou," vzpomínal. Pět let nato startoval v Aténách na svém prvním mistrovství světa pod širým nebem, odkud mu zlatý úspěch zatím chybí. "Ještě je pořád co dokazovat," prohlásil. Kariéru by rád završil na olympiádě v Pekingu, dílčí cíl je mistrovství světa za rok v Helsinkách.
ČTK
Když proběhl cílem, přemýšlel, jestli je moc unaven. "Pak jsem zjistil, že jo, tak jsem padl k zemi," popisoval okamžité pocity se šťastným výrazem na tváři mezi novináři z několika zemí. "Vždyť vám ty mikrofony sežeru," smál se hromadě diktafonů. "To víte, že jsem šťastný," vyhrkl do nich svou první 'zlatou' větu.
Po tyči tušil, že vyhraje. Když hodil oštěp prvním pokusem k devětašedesáti metrům, už to věděl. "Škoda, že jsem neudělal těch 8900 bodů, to mě trochu mrzí, ale mě na čtyřstovce bylo hodně krušno, bál jsem se," vykládal. Byl schopen zrychlit, ale řekl si: "Neblbni, hlídej si je." Místo honění za body si v běhu na 1500 metrů kontroloval největší soupeře.
V takovém závodu o výkon tolik nejde. "Hraje se na první místo a to je doma!" jásal Šebrle v objetí svého dvorního maséra Petra Křížka, který přispěchal s gratulací. "Možná by ten čas byl lepší, chtěl jsem po prvním kole zrychlit, ale to nebylo třeba."
Jakmile za cílem ležel na zemi a přijímal gratulace od soupeřů, uvědomil si, že musí slavit. Pocit štěstí byl intenzivnější než únava. "Tak jsem vstal, hledal jsem manželku s koučem, tátu, tak si zaslzeli, dostal jsem vlajku a utíkal na čestné kolečko s ostatními," řekl. V polovině se odpoutal a užíval si triumf sám.
Nerad říká hop, dokud nepřeskočí. Takže až kolo před cílem si byl stoprocentně jist, že to dobře dopadne. "Ale během závodu jsem si to moc neužíval. Jen jsem v hledišti viděl pár vlajek. Byl to nejtěžší desetiboj v mém životě, takže jsem měl problémy sám se svou únavou," vykládal.
Je známý tím, že během závodu chodí častokrát na záchod. V aténské výhni se však víc potil. "Na výšce jsem byl šestkrát, ale to chodím normálně dvanáckrát," smál se. "Navíc jsem byl strašně nervózní, ale už to ze mě spadlo," radoval se. Cítil obrovskou formu, velkou přiležitost, proto ten stres.
Olympijský desetiboj byl dlouhý, čtyřicet závodníků program zdržovalo. "Strašně dlouho jsme čekali na pokusy. Na výšce jsem byl už 'kantáre' a oni mě volali hned na start čtyřstovky," divil se časovému pořadu. Spát šel po půlnoci, vstával v šest. "No, nic moc," pravil.
Překvapili ho oba další medailisté. "Měli výborné skóre," pochválil soupeře. "Říkal jsem si, že medaile bude vysoko, ale netušil jsem, že to bude až taková pravda," přiznal. "A oba jsou mladí, budou to velcí soupeři do dalších let," upozornil.
Po náročném destiboji obvykle neslaví. "Ale dneska udělám výjimku," prohlásil, "a půjdu spát," dodal hned se smíchem. Pak se ale opravil. "Nějaké šampáňo otevřu, čeká na mě spousta kamarádů," plánoval. Dnes se vydá za manželkou, zřejmě stráví den na pláži. "Ale s opalováním to asi nebude tak horké," připomněl, že byl na prudkém slunci dva desetibojařské dny.
Olympijským vítězstvím vydělal milion korun, po zdanění mu připadne o dvacet procent méně. "Použiji to na barák," měl jasno. Medaili věnoval všem lidem, co mu drželi palce. "A hlavně rodině a malému," vzpomněl si na syna Štěpána. "Jak já se na toho malýho šmudlu těším," zasnil se.
Když před dvanácti lety vyhrál olympijský desetiboj Robert Změlík, začínal Šebrle s atletikou. "To už je dávno, pamatuju si akorát, jak tam běhal s vlajkou," vzpomínal. Pět let nato startoval v Aténách na svém prvním mistrovství světa pod širým nebem, odkud mu zlatý úspěch zatím chybí. "Ještě je pořád co dokazovat," prohlásil. Kariéru by rád završil na olympiádě v Pekingu, dílčí cíl je mistrovství světa za rok v Helsinkách.
ČTK