Rekonvalescent Mazáč: měsíc v posteli byl děsný

Martin Mazáč byl při dlouhodobých zdravotních problémech halového mistra Evropy Petra Svobody nezpochybnitelnou tuzemskou jedničkou nad vysokými překážkami a pro letní sezonu si vysnil starty na mistrovství Evropy a olympiádě. Jeho sen však netrval dlouho, jen pár závodních vteřin. Při svém prvním startu v sezoně pod otevřeným nebem totiž na Přeboru Prahy bolestivě upadl a zamířil do nemocnice s podezřením na zlomená žebra. To se sice nepotvrdilo, ale i tak měla vyšetření fatální dopad na Martinovu sezonu. „Doktoři mi objevili hematom na slezině,“ líčí 22letý svěřenec Ludvíka Svobody.

 V tu chvíli už bylo víceméně jasné, že olympiáda se ho bude týkat jen coby diváka. Tři dny strávil na jednotce intenzivní péče, pak si jej ještě nechali v nemocnici na pozorování. Klid na lůžku však měl nařízený ještě dlouho poté, co ji opustil. „Celý měsíc jsem nesměl z postele, což bylo něco úděsného. Člověk pořád bojuje s nudou, já se aspoň snažil dodělat nějaké seminárky, na které jsem předtím neměl čas. Aspoň k něčemu byla ta vynucená pauza dobrá,“ říká frekventant vysoké školy ekonomického zaměření, který by měl v následujícím půlroce svá studia uzavřít.

 Absence pohybu pro něj byla o to podivnější, že nepociťoval prakticky žádné bolesti. „Jen naražená žebra. Ale právě to je na podobných typech zranění to nejzákeřnější. Člověk o nich v podstatě ani neví, přitom hrozilo, že se hematom uvolní do těla a způsobí vnitřní krvácení,“ popsal důvody obezřetného přístupu k rekonvalescenci. Ta pak trvala ještě další měsíc, v němž Martin směl maximálně na vycházky. K tréninku se tak vrátil až v polovině července. A to ještě velmi zvolna. „Jezdil jsem hlavně na kole, lehce posiloval. I tak ale začátky nebyly jednoduché,“ vzpomíná s tím, že dnes už může říct, že alespoň subjektivně se mu podařilo vrátit na úroveň, na které byl před zraněním. „Objemy zvládám stejné jako dřív, už jsme absolvovali i rychlejší výběhy do kopců a ani tam jsem nějak nezaostával,“ líčí s optimistickým výhledem do budoucna: „chtěl bych se dostat na HME a pak se uvidí. Pokud se mi zase něco nestane, pak jsem přesvědčený, že by to mělo vyjít.“

 Má k tomu motivaci navíc. Zatímco totiž byli s Petrem Svobodou ve stavu rekonvalescentů, zlepšil se výrazně jejich tréninkový kolega Petr Peňáz, který svou výkonnost stlačil poměrně výrazně pod 14 vteřin. „Je to super. Věřím, že si vzájemně pomůžeme k lepším časům,“ uzavírá Mazáč.