Před 30 lety dali Češi světu vícebojařské tabulky
Po OH v Mnichově 1972 bylo jasné, že vzhledem k řadě změn v pravidlech (výška-flop, tyč-lamináty, oštěp-těžiště a dalších) se značně změnila výkonnost v jednotlivých disciplinách a tudíž i ekvivalence výkonů. Dosavadní bodovací tabulky bylo třeba přepracovat. Tohoto úkolu se iniciativně ujal tehdy uznávaný světový statistik Robert Sparks a jelikož sídlo IAAF bývalo v Londýně, měl k tomu jako britský občan nejblíže. Známé problémy s moskevskou olympiádou včetně apartheidu v Jižní Africe odsunuly řešení bodovacích tabulek až na mimořádný kongres IAAF v Římě 1981. Ani zde však nebylo na tuto sportovně-technickou problematiku dost času. Hlavní bylo zvolení Prima Nebiola předsedou, modernizování a komerční zvýhodnění atletických soutěží ve světě.
A tak byl Sparksův nedopracovaný návrh bodovacích tabulek kongresem bez diskuse hladce schválen. Po kongresu se tyto tabulky dostaly do rukou vícebojařů, trenérů i statistiků, kteří s nimi nebyli spokojeni a vytvořili takový tlak na novou Radu IAAF, že zcela proti všem zvyklostem před vánocemi 1981 rozhodnutí kongresu ohledně bodovacích tabulek rada anulovala a uložila tehdejšímu předsedovi technické komise IAAF, aby na nejbližší schůzi při halovém MS v Miláně v únoru 1982 tento problém řešila.
Za úkol to dostal jako nový člen komise, disponující navíc fyzikálně-matematickým vzděláním, RNDr. Viktor Trkal. „Spojil jsem se sekretariátem IAAF a vyžádal všechny došlé návrhy od členských států k prostudování, připravil dotazník o situaci výkonnosti v disciplinách, z nichž se víceboje skládají, a zařídil jejich rozeslání členským zemím. Po prostudování došlých odpovědí a návrzích z Portugalska, Maďarska, obou německých států, Švédska a USA jsem navštívil ve Vídni Dr. Karla Ulbricha, autora obsáhlé statistické studie, na jejímž základě vznikly v roce 1950 tzv. Bruselské tabulky i všechny následující, a po diskusi s ním jsem dospěl k názoru, že pokračovat tímto směrem nelze,“ popisuje Trkal.
Z předložených návrhů se mu nejlépe zamlouvaly tabulky Božidara Spirieva a Gábora Kovácse, které navštívil v Budapešti a žádal je o spolupráci s určitými návrhy na úpravy. To však oni odmítli a požadovali, aby jejich tabulky byly přijaty beze změn, jinak že návrh stahují. „Za dané situace jsem byl nucen za pomoci své kolegyně Aleny Gregorové a statistiků Milana Urbana a Václava Klvani zpracovat československý návrh tabulek vycházející z filozofie, že každý atletický výkon je práce a pro ni je třeba kinetické energie, která je formálně vyjádřitelná bodovacím systémem vícebojařských tabulek,“ vysvětluje Trkal.
Začátkem roku 1983 byl návrh v základní podobě hotov, bylo jej však třeba prodiskutovat v kvalifikovaném fóru. Stalo se tak 2. a 3. března v hotelu Splendid v Praze 7, kam se vedle tří členů technické komise IAAF sjeli i zástupci vícebojařských expertů a přední statistici té doby. Od tohoto okamžiku tedy uplynulo v době HME v Göteborgu přesně 30 let. Důležitý však byl výsledek, jenž obsahoval doporučení devíti bodů, které nové tabulky musí splňovat pro zasedání technické komise v Helsinkách v srpnu 1983. Na něm se pak odsouhlasila definitivní podoba vícebojařských tabulek pro kongres IAAF v Los Angeles, kde byly schváleny s účinností od 1. dubna 1985.
Vzhledem k významnému postavení maďarských činovníků v IAAF byly dodatečně tabulky Spirieva schváleny k vyhodnocování špičkových individuálních výkonů v soutěžích Grand Prix a na ně navazujících Golden a Diamond League. Od jejich zavedení byly nejméně čtyřikrát inovovány. Naopak bodovací vícebojařské tabulky, které před třiceti lety spatřily světlo světa v Praze, obstály do dnešních dnů bez potřeby jakýchkoliv úprav či změn a pro svou objektivitu si vydobyly stálé postavení mezi atlety, trenéry i statistiky (foto: vícebojaři na startu v Göteborgu).
