Postřehy šéfa výpravy II.
Ahoj všichni,
Sportovci jsou ve vesnici téměř v kompletní sestavě. Už chybí jen Bára Špotáková. Dnes je 10.8. a my už netrpělivě vyhlížíme zahájení atletických disciplín. Všichni už začali ladit na posledních trénincích a jen oni vědí, jak na tom jsou. Ještě než začneme atletit, chodíme v rámci možností jak my, doprovod, tak i atleti fandit našim kolegům z jiných sportů. Krásné zážitky jsme si přinesli z tenisu, střelby, veslování, beach volejbalu, tedy hovořím jen o těch, kde jsem byl osobně. Moje srdeční záležitost, trap Davida Kosteleckého mě moc zarmoutil, přál jsem si medaili a bohužel na ni David nedosáhl. Je to borec. Ale máme ještě další želízka v ohni. Pevně věřím, že návštěvy a fandění na jiných sportech budou velkou motivací pro naše atlety, že budou hladoví po úspěchu a vydají ze sebe vše, protože na Olympijských hrách se jede na krev, naplno a za hranice svých možností, protože bolest odejde, ale pocit vítězství zůstane navždy. Já jsem nikdy bohužel tento pocit na OH nezažil a o to víc ho přeju všem našim atletům….
Někteří z nás již také byli v Českém domě a já osobně i ve Slovenském. Je to vždy příjemné, najít kousek domova a v našem případě si vychutnat i trochu vynikající kuchyně. Ač to říkám nerad, jídlo zde není nejlepší a je někdy trochu těžké si pochutnat. Ale je pravda, že pokud pomineme jednotvárnou chuť, vždy se dá něco najít tak, aby to pro sportovce splnilo účel. A tak někteří sportovci čas od času jedou na gábl právě tam. Moc milé je i zázemí a štědrost u našich slovenských bratrů a sester, stále k sobě máme blízko, a to je fajn.
Z mého pohledu zde vládne takový prapodivný klid. Je zajímavé sledovat, jak jsou atleti a i jiní sportovci v pohodě a jejich zázemí je den ode dne kvalitnější ( pominu-li to, že někteří samozřejmě již mají své vystoupení za sebou a třeba se jim nedařilo podle jejich představ) a lidé, kteří se o ně starají, jsou postupně unavení a unavenější. Všichni si přejeme jediné…..první medaili.
Proto zde jsme. A postřehy? Hry jsou v Riu, kde všichni čekali něco trochu víc. Ale zatím se mi zdá, že jsou trochu ochuzené o nějakého ducha, kterého jsem vídal a cítil v minulosti. Nemyslím mezi našimi sportovci, ti jsou super parta, ale myslím obecně. Snad se to změní s přibývajícími souboji a sporty. Těším se, jsme jeden tým, český tým…..buďte s námi, protože fanoušek je součástí týmu. A pokud Vás něco zajímá, napište do komentářů, rád Vám odpovím.