Oštěpařská záhada jménem Jakub Vadlejch
Vloni v červenci na mistrovství světa juniorů obsadil Jakub Vadlejch desátou příčku hodem pod 69 metrů. Už koncem léta ale začal sbírat výkony o šest metrů delší a sezonu zakončil s maximem 76.57 z poloviny září. Ještě výraznější obrázek pak nabídla letošní sezona, kdy rozdíl mezi výkonem na nejdůležitější akci roku a rekordním podzimem činí (zatím) přes 12 metrů. Příprava přitom v obou letech obdobná rozhodně nebyla – zatímco vloni v létě měl středoškolák Vadlejch třítýdenní volno, které trávil u babičky víceméně relaxačně a dělal, co ho napadlo, letos byl v závodním zápřahu mnohem více. Výsledný efekt však byl podobný jen s tím rozdílem, že nejlepší Jakubovy výkony se posunuly o dva týdny ke konci září.
Zlomovým z hlediska letošní sezony byl podle Jakuba závod na MČR dvaadvacetiletých v Plzni. „Vzal si mě tam k sobě Míra Guzdek a poradil mi, co dělám špatně a na co se mám soustředit. Poslechl jsem ho a najednou to začalo létat,“ říká k tomu Vadlejch, pro něhož se tak odstartovala série úchvatných národních rekordů juniorské kategorie, jejímž zatím posledním dílem byl výkon ze sobotního Hvězdného házení v Domažlicích, kde hodil 81.95 m a zařadil se na čtvrté místo národních seniorských tabulek všech dob.
Výkon přitom není senzační pouze svou hodnotou, ale i tím, že vznikl při třetím Vadlejchově závodě v jediném dnu. Dopoledne totiž ještě pomáhal juniorskému družstvu k postupu do republikového finále a absolvoval šest kladivářských a tři oštěpařské pokusy. „Byl jsem po tom tak unavený, že jsem v autě při přesunu ze Sušice do Domažlic usnul. Vůbec jsem nevěřil, že budu schopný něco kloudného hodit,“ přiznává.
Ve světle toho, že i předchozí rekord a první osmdesátimetrový hod jeho kariéry, jehož dosáhl o týden dříve na juniorském PMEZ v Moskvě, přišel těsně po koulařské soutěži, by se mohlo zdát, že Jakubovi jednoduše svědčí větší zápřah. Jenže Jakub oponuje: „Zažil jsem i spoustu případů, kdy to bylo přesně naopak. Zatím jsem neobjevil žádnou zákonitost, která by u mě platila.“ Navíc je tu ten „podivný“ trend podzimních zlepšení, který se v jeho kariéře stále opakuje.
„Vyhovuje mi, že už se v tu dobu ode mě nic nečeká a já si můžu jen tak závodit,“ zmiňuje Jakub. Za sebou má totiž nedávnou zkušenost z juniorského šampionátu, který pro něj nedopadl zrovna nejlépe. Ještě v kvalifikaci se mu přitom dařilo, i přes ne zcela trefený hod postupoval do finále jako vítěz své skupiny a jako druhý celkově. Pak však přišel boj o medaile a všechno bylo jinak. „Najednou jsem nevěděl, co mám dělat. Měl jsem pocit, že ten den prostě dál než za 69 metrů nehodím. Bylo to v hlavě, vůbec se mi nechtělo závodit,“ popsal závodník pražské Dukly podivnou letargii, která nakonec vyústila v osmou příčku, tedy výsledek daleko od medailových ambicí.
Ani problém s psychikou při velké akci však plně nevysvětluje podzimní fenomén. Vždyť i v létě měl Jakub závody, kdy „o nic nešlo“, a přesto házel o šest, sedm metrů méně, než je jeho současné maximum. „Ještě jsem tak úplně nepřišel na to, co Jakubovi vlastně vyhovuje,“ přiznává jeho trenér Rudolf Černý a nahlas přemýšlí: „Možná má nějak zažitý rytmus ze školy a před zápřahem potřebuje pauzu. Budeme muset najít klíč, jak to otočit.“ Pomoci by prý mohlo i to, že Jakub příští rok maturuje na gymnáziu a jeho školní povinnosti tedy skončí o něco dříve, než dosud. "Navíc je mu teprve 19 let a máme tedy relativně dost času, přijít tomu na kloub. I s Bárou nám trvalo několik let, než jsme se vzájemně vyladili," zmiňuje Černý příklad světové rekordmanky Špotákové, kterou také trénuje.
Zatím má Jakub šanci vytěžit ze svého podzimního oživení ještě nějaký ten metr navíc. V sobotu jede na finále MČR juniorských družstev do Pardubic a sezonu zakončí o týden později výpomocí klubu z Castellonu v obdobné soutěži ve Španělsku.