Našla jsem sílu zabojovat

Našla jsem sílu zabojovat
Aktuality
pátek 15. srpna 2014
Dvojnásobná olympijská vítězka a světová rekordmanka Barbora Špotáková přidala do své sbírky titul mistryně Evropy. Jak prožívala boj o zlato na curyšském stadionu Letzigrund?

Jak byste zhodnotila dnešní závod?
Bylo to hrozné, vůbec nevím proč, musela jsem v sobě opět hledat bojovnici. Výkon byl špatný, povedl se trochu jen jeden hod, ale nakonec se můžu pochválit za to, že jsem zabojovala.

Jak jste v sobě našla sílu bojovat?
Vytáhla jsem se z hrozného pocitu. Závod byl jako zlý sen. Tak jsem si začala říkat, že tohle je třeba moje poslední Evropa v životě. Viděla jsem trenéra, který skoro omdléval, tak jsem musela v sobě najít sílu.

Čtvrtý pokus jste hodila vyloženě tréninkově, bez pořádného rozběhu, proč?
Občas to dělám i na Diamantové lize, když už opravdu nevím, co dělat, když mi to nejde. Není moc času něco změnit, závod běží rychle. Člověk musí občas zkusit něco jiného a pomohlo mi to. Trenér asi nechápal, koukal, co dělám, ale mně se to několikrát vyplatilo, i tady.

A co konkrétně tím získáte?
Vrátím se nazpátek, při takovém pokusu, kdy neběžím tak rychle, začnu si vše hlídat, srovnám se. A pak to dokážu při následném pokusu udělat správně, kontrolovat oči, neuhýbat hlavou.

Pátým pokusem se na první místo vyhoupla Srbka Jelačaová, ale hned vzápětí jste ji přehodila a v šestých pokusech již nikdo nedokázal zareagovat...
Jelačaová mi vlastně taky pomohla. Hned jsem jí pak děkovala, že mě vyhecovala. A paradoxně mi říkala, že je ráda, že jsem vyhrála, že jsem její vzor.

Co se vám při závodě honilo hlavou?
Myslela jsem si, že je všechno špatně, to mě napadlo za tento závod tisíckrát. Ale člověk musí věřit, anebo v sobě pocit víry vydolovat. Byl to pro mě nepříjemný závod, budu na něj hodně dlouho vzpomínat. Vlastně úplně z jiného hlediska, takový jsem ještě nezažila.

A co jste si řekla, když bylo jasné, že máte zlato?
Uff…zasloužím si to vůbec...? Ale pak vidíte jásající fanoušky s českou vlajkou a českou výpravu a řekla jsem si: asi jo, tak to má být. Někdo nahoře mě má rád a já se nevzdávám.

Měla jste v hledišti přítele Lukáše i syna Janka, který prvně viděl váš velký závod...
Jankovi se na stadionu moc nelíbilo, plakal. Což mě trochu rozhodilo. Ale zase – Janeček si pobrečel, ono mu to neuškodí a má maminku mistryni Evropy. A jednou třeba bude rád, že tu byl.

Karolína Farská

Fotogalerie