Marcell už si zase pohrává s diskem

Brněnský Jan Marcell kvůli několika operacím přišel o poslední olympijský vrchol a také loni se mu ještě nepodařilo dosáhnout výkonnosti na úrovně vrcholné akce. „Samozřejmě jsem věřil, že to půjde rychleji, ale i doktor říkal, že návrat do normálu rok a půl potrvá,“ krčí nyní rameny zanedlouho 29letý vrhač, který si vážně poranil koleno v červnu 2012. Úvodní extraligový mítink v Olomouci mu přinesl zdolání 20metrové hranici, která znamená i bezpečně splněný výkonnostní limit pro mistrovství Evropy v Curychu.

Comeback pochopitelně člena VSK Univerzita Brno těší, ale na jásot to také není. I když je Honza zdravotně relativně v pořádku, stoprocentně fit ještě ne, což se ukázalo hned v Olomouci. „Nebylo zrovna teplo, při čtvrtém pokusu jsem koleno zase pocítil a týden jsem týden teď kvůli tomu neházel. Ale zapracoval jsem na tom tak, že budu moct zítra závodit,“ říká odhodlaně.

Rapidní nárůst domácí konkurence v kouli, jakkoli pro českou atletiku vítaný, Marcellovi zrovna také nenahrává. „Už teď máme splněno tři, Tonda Žalský ještě nezávodil a Martin Stašek se může chytit. A 20.10 – to není žádná jistota,“ realisticky uvažuje. A tak přestože věří, že na 20 a půl metrů má, a prohlásil, že disk už do ruky prakticky nevezme, už si lehčím náčiním vážně pohrává.

A to nejen doplňkově na soutěžích družstev (loni takhle házel diskem 2x, nepřehodil 50 metrů). „Stejně nyní házím koulí otočkou, tak to není takový rozdíl,“ tvrdí Honza směrem k obdobné diskařské technice. „Tím, že je náčiní lehčí, tak je to i hravější, což by mi mohlo i vyhovovat, zatímco koule je více o síle,“ vypočítává argumenty k návratu k původní specializaci. Věří, že mu problematická kolena alespoň základně ochrání ortézy udělané na míru. „Jsou opravdu špičkové,“ míní. Tak či tak diskař s osobním rekordem za 66 metrů ví, že závodní zátěž nemůže být taková jako před zraněním. „Musím si to prostě víc hlídat,“ uvědomuje si.

Marcellovy plány pro letošní sezónu zůstávají uvnitř našich hranic. „Chtěl bych objet všechny tři velké závody u nás, Zlatou tretru, „Daňka“ a „Odložila“. Tretru už mám potvrzenou, což jsem moc rád,“ říká a hned dodává: „Nějaké velké cestování si nemůžu dovolit.“ Vystudovaný „jaderný energetik“ totiž získal práci na poloviční úvazek ve firmě, kde se zabývá mazacími systémy pro kolejová vozidla. „Není to sice úplně blízko oboru, ale já potřeboval hlavně získat nějakou praxi, která mi při shánění práce dost chyběla,“ vysvětluje.

Tím, že nepracuje „na plný“, zvládne se doma v Brně vcelku bez problémů připravovat. „Měl jsem z toho obavy, jestli na to budu mít „morál“  trénovat sám, ale vlastně jsem zjistil, že mi to docela vyhovuje.“ Bez intenzivnějšího soustředění se ovšem příprava neobejde, a tak vyráží za trenérem Šilhavým do centra v Nymburce. „Celkově asi trénuju míň, ale zase mám díky práci hlavu vyčištěnou hlavu. No a kdybych musel s atletikou skončit, aspoň už budu mít nějakou praxi,“ říká Jan Marcell k Damoklovu meči, který nad ním neustále visí.

Konec si ale momentálně rozhodně nepřipouští. „V tréninku jsem se v disku dostal za šedesát metrů. Kolik jsem schopný hodit v závodě, ovšem nedokážu říct. To se teprve uvidí.“ Dodejme, že pro start na mistrovství Evropy by musel přidat ke zmíněné metě ještě tři a čtvrt metru. Pak by měl ale už prakticky jistotu, že se do Curychu podívá. V disku totiž rozhodně nehrozí naplnění kvóty třech reprezentantů.